KAPITOLA I
Osiřelé dítě s modrýma očima
Jmenovala se Tonička a postrádala tepla lásky
mateřské a lásky otcovské. Pak se dostala k
jednomu obchodníkovi. Tam chodila nakupovat
služka jednoho redaktora jistého měšťáckého
listu.
Nato dostavila se okurková sezóna. Nebylo o čem
psát.
Ta Tonička měla modré oči ...
Pro pláč vypadlo mně péro z ruky ...
KAPITOLA II
Listonoš s penězi
Svižným krokem vstoupil listonoš s penězi Jan
Hromada (45 let, zachovalý, katolík, ženatý,
příslušník do Libice, hejtmanství Kolín nad
Labem. Zvláštní znamení: Mateřské znaménko pod
pupečním důlkem) do krámu, kde sloužilo osiřelé
dítě. "Jest Tonička přítomna?" tázal se hlasem
chvějícím se, neboť četl, co stálo na poukázce.
"Ano," odpověděl chvějícím se hlasem obchodník,
když listonoš třesoucím se hlasem dodal: "Nesu
jí sto korun."
Na poukázce stálo: "Milé dítě! Odpusť, nemohu si
pomoci, déle se nemohu již zapírat. Jsem tvá
matka a už jsem s tebou mluvila. Srdce mně puká.
Buď pilná a důvěřuj v pánaboha. Bůh tě neopustí.
Prozatím máš sto korun. Tvá matka!"
Když to četli Toničce, upustila tato třílitrovou
nádobu s lihem, který se rozlil po krámu. Mohla
to dělat, měla sto korun.
KAPITOLA III
Statečný čin penzisty Pavlíka
V následujícím okamžiku vstoupil do krámu
pětašedesátiletý penzista Josef Theodor Pavlík.
V ruce držel zapálený doutník. Vida, že je v
krámu rozlit denaturovaný líh, statečně odhodil
hořící doutník otevřeným oknem na hlavu jednomu
kolemjdoucímu chodci. Čin ten zasluhuje plného
obdivu jako důkaz neobyčejné chladnokrevnosti a
odvahy. Jinak byl by možná líh se vzňal, a
poněvadž v krámě byl právě velký galon s
benzínem, nebylo by možno dále pokračovat v
pohnutlivé historii. Zuhelnatěním mrtvol,
jsoucích ve vyhořelém krámu, skončila by tato
pohnutlivá historie. Kromě toho čin onoho
penzisty je tím záslužnější, poněvadž bystrým
nápadem zachránil státu listonoše s penězi.
Ministerstvo obchodu volá tímto statečnému muži:
"Zaplaťpánbůh!"
Když penzista Pavlík vyšel z krámu, nenalezl
svůj odhozený doutník. Ten vykouřil kolemjdoucí
chodec, kterému padl na hlavu.
KAPITOLA IV
Obchodní čin obchodníka
Za čtvrt hodiny po přijetí 100 K pro Toničku
vyšel obchodník z krámu. Koupil si malý lístek
na elektrickou tramvaj a jel do redakce listu,
jehož redaktorem byl pán, zaměstnávající u sebe
služku, která chodila nakupovat do krámu
obchodníka, který právě šel na návštěvu k onomu
redaktorovi. Jak vidět, pěkně se to všechno
vyvíjí.
Hovořil přes hodinu s panem redaktorem. Redaktor
zářil. Taková pohnutlivá historie právě v době,
kdy je okurková sezóna v plném proudu.
"Zítra to bude v listě," rozloučil se s
obchodníkem, "dáme tam ovšem vaše plné jméno."
Nato šel obchodník do inzertního oddělení, kde
si objednal na zítřek inzerát na dobrém místě.
Toho dne tržil jako obyčejně.
KAPITOLA V
Následky článku Tajemná matka
Redaktor držel slovo. Druhého dne objevil se v
listu článek Tajemná matka. Byl přes celé tři
sloupce. Plačtivý úvod byl stlučen z Marlittové,
Carlénové, Schwarzové a jiných rozbrečených
spisovatelek rodinných. Pak následovalo jméno
nynějšího ochránce Toničky, obchodnik Václav
Zeman v ulici Kamínského číslo 18.
Vzadu pak v inzertní části byl inzerát: "Václav
Zeman, obchod koloniálním zbožím v Kamínského
ulici číslo 18, doporučuje ctěnému obecenstvu
svůj hojně zásobený krám zbožím kupeckým. sýry,
salámy, masité i rybí konzervy. Výtečné víno,
červené i bílé; 1 litr 1 K. Výtečná směs kávová
za 2 K 20 h, cukr levnější. Litr rumu od 80 h
výše. Vždy čerstvé čajové máslo."
Toho dne chtěly vinohradské ženy a dívky vidět
Toničku a zaplakat si s ní v krámu.
Plakalo se tam od rána do večera. Tonička už
nemohla plakat, tak si musela vzadu čichat k
cibuli a slzet nanovo.
Také ji několik starých pánů štípalo do tváře.
Není to nic zlého, poněvadž jí bylo teprve
patnáct let. Ze všeobecného pláče ozývaly se
výkřiky: "Mně dejte kilo kávy!" "Mně pět
kilogramů cukru!" "Litr rumu!" "Láhev vína!"
Václav Zeman nestačil obsluhovat kupující.
Musel si vzít na výpomoc. Jeho žena se také
potila. Vinohradské ženy a dívky kupovaly na
celý týden.
Večer před desátou hodinou, když zavírali,
přišla ještě jedna uplakaná paní. Až odněkud z
Modřan. Už jí neměli co prodat, tak jí prodali
staré mosazné závaží.
Listu s článkem Tajemná matka prodalo se o deset
tisíc exemplářů víc.
KAPITOLA VI
Hluchoněmá služka
Aby se toto všechno ještě lépe vyvinulo,
vypátralo se, že žena, která porodila v
porodnici Toničku, porodila ji na knížku jedné
hluchoněmé služky, která se posuňky zapřísahala,
že není matkou Toničky. Že jest hluchoněmá,
těžce nesl onen redaktor, poněvadž se s ní
nemohl, jak přirozeno, živou mocí dohovořit.
Chystal totiž do stálé rubriky listu Tajemná
matka a osiřelé dítě sloupec s názvem Hovor s
domnělou, nepravou matkou.
Několik vinohradských paní a dívek poslalo
hluchoněmé služce pohlednice.
Státní zastupitelství vzneslo na hluchoněmou
služku žalobu pro klamání úřadů, poněvadž
neporodila, když porodit měla, na svou knížku v
porodnici.
Místo aby si vzala obhájce, vypravila se
hluchoněmá služka na Svatou Horu, zanechavši
doma lístek, který všeobecně překvapil a byl
ihned donesen do redakce.
Listek zněl: "Jedu se vyzpovídat!"
Na základě toho vyslalo policejní ředitelství za
hluchoněmou služkou dva detektivy převlečené za
kněze.
KAPITOLA VII
Nová psaní, nová odhalení a nové obchody
Tonička dostávala den co den nové psaní od
"tajemné matky". Pan Václav Zeman donášel je
svědomitě do redakce, která je otiskovala s
případnými vzdechy.
Pět vyrabitelů pohlednic číhalo na ni s
fotografickými aparáty.
Ženatí mužové dívali se s podezřením na své ženy
a vyptávali se jich, dali jim přísahat, že před
nimi neměly žádnou jinou lásku.
Jeden muž nemohl se dopočítat v pokladně sta
korun, a maje svou ženu v podezření, že je
poslala Toničce, vzal břitvu, oholil se a šel na
úřad žádat o rozvod.
Zatím došlo na Toničku na čtyři sta korun všeho
všudy dohromady a domovnice počala Toničce
říkat: "Rukulíbám, slečinko!"
Tonička chtěla nosit dlouhou sukni a plakala,
když ji nedostala.
Hned nato dostala nové psaní od tajemné své
matky: "Milá Toničko, vím, že pláčeš, a nemohu
si pomoci. Důvěřuj v pánaboha a buď hodná,
posílám Ti 30 K. Tvá nešťastná matka."
Dopis ten byl také uveřejněn. Závistiví lidé
říkali: "Za čtyři sta korun dělal bych také
osiřelé dítě.
Jeden bývalý lesník prohlásil se za důvěrníka
Toničky a současně dal do novin inzerát: "Jelen
není stižen tuberkulózou, poněvadž vyhledává si
v lesích bylinu, která je hlavní součástkou
lesního čaje a koření, které vyrábí bývalý
lesník Šuminský v Kamínského ul. Č. 26. Mnoho
poděkování z Ameriky, z Austrálie, Nového
Zélandu, z ostrova Korsiky, Michle, Londýna,
Paříže a Poděbrad."
KAPITOLA VIII
Rady a úvahy
Do redakce listu se stálou rubrikou Osiřelé dítě
a tajemná jeho matka· přicházela spousta dopisů.
Za čtrnáct dní jich došlo 1256. Obsahovaly dílem
rady, dílem úvahy, upozornění, napomínání,
varování.
Psalo se, aby Tonička dala si pozor, aby ji
nevylákali někam ven. Jiný psal, že je
přesvědčen, že Toničku chtějí zbláznit. Jaký by
to mělo účel, nepověděl.
Konečně otiskl list vážnou radu. Prosbu k
tajemné matce, aby se objevila. Prosba ta byla
dojemná. Vypracována byla pomocí smutných románů
a tklivých historek. Opsány byly celé věty.
Na ulicích bylo vidět davy uplakaného lidu.
Šest osob se zbláznilo z lítosti a od pláče.
Třicet vinohradských paní a dívek osleplo. Po
celých Čechách plakaly ženy. Matky tiskly svá
pacholátka, své dcerušky k srdci. Udušeno v
objetí mateřském pět pacholat a šest holčiček.
Jeden nadaný básník odrhovaček vydal nový hloupý
duševní produkt. Odrhovačku o osiřelém dítěti.
Zpívala se jako Modré oči.
Vinohradské paní a dívky chtěly, aby odrhovačku
tu hrál orchestr ve Vinohradském divadle.
O tajemné matce zpívalo se celý den. Zpívajícími
ženami napolo utlučen nějaký člověk, který slyše
ji neslzel.
Konečně přišel do redakce důvěrník Toničky,
vynálezce lesního koření pro jeleny i lidi.
List vydal pak výzvu k tajemné matce: "Nechť se
tato dostaví do bytu vynálezce lesního čaje. O
úplnou diskrétnost a mlčenlivost postaráno.
Čestným slovem zavazuje se bývalý lesník
zachovat mlčení. Tajemná matka není nucena
koupit si jeho lesní koření.
A za pár dní vyšlo zvláštní vydání jiného listu,
zabývajícího se podobně senzačními událostmi.
KAPITOLA IX
Tajemná matka objevena a diskrétnost zachována
Zvláštní vydání večerního listu. Tajemná matka
přišla dle rady vynálezce lesního čaje do jeho
bytu. Úplná diskrétnost zachována. Stálo v
listu: "Váže nás čestné slovo, a proto
zachováváme úplnou diskrétnost. Jen tolik můžeme
říci, že ona dáma, která je matkou Toničky, je
vdovou a má několik dětí. Zamlčujeme zde její
jméno, poněvadž jsme slíbili jednati diskrétně.
Proto můžeme ještě tolik dodat, že objevená
matka jest majitelkou domu v samé blízkosti
Toniččině. Váže nás čestné slovo, že zachováme o
ní úplné tajemství, proto nemůžeme říci nic
více, než že jest 35 let stará a že chtěla se
znovu vdávat. Jak nám sdělila, je otec Toničky
živ, úřednik, ženat a má též několik dětí. Více
řici nám nedovoluje náš slib zachovati v té
záležitosti úplné mlčení. Jen tolik můžeme říci,
že je onen pán úplně podoben Toničce, jejíž
podobiznu přineseme zítra v našem ilustrovaném
listu zároveň s obrázkem tklivého shledání matky
s dcerou."
Diskrétnost byla úplně zachována a večerního
listu prodáno šedesát tisíc exemplářů.
KAPITOLA X
Otec velmi podoben Toničce
Uveřejnění podobizny Toničky v ilustrovaném
listu mělo za následek, že holiči počali hned
dopoledne dělat dobré obchody.
Ženatí úředníci s několika dětmi přicházeli,
dávali si shazovat vousy, jiní zohyzďovat kníry.
Dvě stě ženatých úředníků s několika dětmi
pečlivě ukrývalo před manželkami list s
podobiznou Toničky.
Tři sta manželek žádalo o rozvod, dokazujíce
nevěru mužovu frapantní podobou k Toničce.
Devadesát manželů se přiznalo k otcovství.
"Copak vám je hej, vy máte ženu venku, ale já
jsem podoben Toničce!"
Pak přicházely do redakce výhružné dopisy.
Prodáno přes sto tisíc exemplářů.
Každá manželka úředníka v Čechách koupila si
jeden exemplář.
Bůhvíjak to dopadne ... Nikdo neví jak, jen
jeden sazeč mně říká, že mají přichystány názvy
do novin pod názvem: "Otec Toničky si zoufal."
"Tajemná matka spáchala sebevraždu."
"A zase na tom vyděláme," pravíl s úsměvem
sazeč. |
