V oné tyrolské vesnici bylo dobrých 60% idiotů,
v druhé vesnici 35%, v třetí 40%, ve čtvrté 50%,
v páté 45%. Pak přišla další řada vesnic a
městysů, kde kreténové měli většinu. A všechny
ty vesnice a městysy s těmi idioty tvořily
volební okres, který volil za poslance do
říšského sněmu faráře ze Solenicku pana Gloatze.
Jisto je, že tou volbou padla těžká břemena na
důstojného pána. Ono se řekne dvacet korun diety
za jedno sezení, ale umět ve Vídni rozvážně s
rozumem těch dvacet korun utratit!
V tomto ohledu byl pan farář a poslanec
veledůstojný Tyrolák pan Gloatz nepřekonatelný.
Hotel ho stál čtyři koruny. Zbylo mu ještě
šestnáct korun na den.
Ráno šel na papriku na Luxemburskou třídu.
Vstupem do oné restaurace a polknutím prvního
sousta papričky počal svou poslaneckou činnost.
Dbal pozorně a úzkostlivě, aby i ve Vídni jeho
břicho podobalo se zeměkouli a zřetelný pruh,
kde začínaly kalhoty, rovníku.
V oboru jídla skýtá Vídeň mnoho radostí. Po
papričce následoval vídeňský řízek, pár sklenic
piva a pak se šlo dál.
Může se to střídat. V jiné restauraci dá si
napřed řízek a pak papričku a místo piva víno.
„Jací jsou dobráci ti mí voličové,“ myslel si
pan poslanec, když vycházel z druhé restaurace,
„nesmím zklamat jejich důvěry. Dnes je důležité
sezení!“
A pan Gloatz šel se do parlamentu vyspat.
Právě se tam fackovali a nadávali si prasat.
Nemile dojat odebral se do restauračních
místností, kde pojedl šunky a vypil litr
bavorského piva.
„Dovolte, pane kolego,“ tázal se jednoho
poslance, který právě přišel do místnosti,
„poličkují se ještě ve sněmovně?“
„Už to přestává, když jsem odcházel, nefackovali
se, jen plivali na předsednický stolek. Radím
vám, dejte si ještě půl litru Pschorrova piva.
Než ho vypijete, bude zas klidně až na tu
nějakou nadávku.“
„Poslechnu vás, pane kolego!“
Když je člověk trochu rozčilen, rozhodně neškodí
obložené chlebíčky. Proč by si pan Glotz nedal
porci? Má za sebou důvěru voličstva, sám má
čisté svědomí. Bůh ho má rád. Zdraví má v
pořádku až na to vole, a pak je poslancem.
Zaplať pánbůh za dvacet korun. Proč by si k
sakru (odpusť mu pánbůh hříchy) nedal obložené
chlebíčky? Svaté povinnosti poslanců!
Na obložených chlebíčkách byl losos. Dal si
zvlášť za zlatku lososa. Nic nevadí, když bude
nucen, utrativ dietních dvacet korun sáhnout na
své peníze. Kongrua bude tak jak tak zvýšena.
„Za zlatku lososa!“ Když lososa snědl,
pozoroval, že takový losos chce pít, ale ne
pivo, nýbrž víno.
„Nezklamu důvěru svých voličů,“ myslil si,
objednávaje láhev klosterneuburského, „jakmile
to vypiju, vrátím se do sněmovny a přihlásím se
o slovo.“
Počínalo mu být příjemné teplo. Pak šel hledat
záchod.
„Nikoliv, nezklamu důvěru svých voličů,“
opakoval si na záchodě.
Podivil se, že i v parlamentu je zvyk psát na
pisoár různé věty. Četl s obdivem: „Hrabě
Sternberg je osel,“ a pod tím: „Kdo to psal, je
vůl“.
Usmál se spokojeně, když spatřil větu: „Čeští
psi!“ a zachmuřil se, když viděl: „Němečtí
raubíři!“
Máchl rukou a hledal tužku. Když ji našel,
nevěděl, co napsat na mosaikové kachlíky. Chtěl
opět zastrčit tužku, když mu přišla dobrá
myšlenka, i napsal: ,,Du schones Land Tirol!“
Chvíli se díval na svůj nápis a pak vrátil se
spokojeně do restaurační místnosti, aby dopil
láhev vína.
Před ním stál číšník. Pan poslanec podíval se mu
na nohy a viděl místo černých kalhot sukni.
Takové tlusté nohy viděl už u jedné ženy doma v
horách.
„Kdyby se ty ženské tolik nepotily,“ vzdychl si
a pil pomalu víno.
Bylo mu nápadné, že se tolik pánů otáčí a dívá
na něho. Pokusil se usmát a zakuckal se, při
čemž si polil kleriku. Nyní zpozoroval příčinu
té pozornosti.
Pil přímo z láhve místo z tenké sklenky. Nalil
si tedy do sklenice a napravil tak svou chybu.
Stala se mu malá nehoda. Stiskl nějak příliš to
tenké sklo a sklenka mu praskla.
Pozoroval, že krvácí, šel si ránu vymýt.
Sněmovní lékař přiložil mu náplast.
„Kdyby věděli moji voličové, co zkusím,“
vzdychl, když zase seděl u své láhve.
„Jakáž pomoc, povinnost je povinnost. Máme mnoho
povinností. K sobě. K národu. K státu a hlavně k
Bohu.“
Zdálo se mu, že slyší z dálky varhany. Oči se mu
začaly blýskat a měl dojem, že číšníci mají tři
hlavy.
Stiskl hněvivě pěst a řekl k sobě: „Voličové mne
poctili důvěrou. Už dost. Uvidíme, kdo lépe by
hájil jejich zájmy.“
Odcházel. Číšník pomáhal mu do kabátu a tázal
se, zdali neráčí platit. Leckdys prý některý z
pánů poslanců zapomene a jim to dělá velikou
čest, když nepřijdou k svým penězům.
Podíval se opovržlivě na muže ve fraku a
zaplatil. Překročil dvacet korun, ale jak říkám,
kongrua bude upravena.
Hrdě vešel do parlamentu. Hledal svůj stůl.
Nějaký poslanec nastavil mu nohu. Upadl a chvíli
trvalo, než mu sněmovní sluhové pomohli, aby se
postavil. Měl sto chutí vrátit se do
restauračních místností, ale včas si vzpomněl,
že voličové atd.
Půl hodiny bloudil mezi stoly a omlouval se,
když shodil tu a tam nějaké spisy.
Konečně vysvětlili mu, že sedí v druhé řadě,
osmý stůl od kraje. Oddechl si, když seděl v
křesle. Kolem se nadávalo.
Oči měl již tak malé, že sotva rozeznával
předsedu. Bylo mu tepleji než v restauraci.
Z jedné strany slyšel hulákání: „Prasata!
Padouchové! Lumpi!“ Z druhé: „Kůň jste vy,
vyjeden zloději! Hovadský raubíři“ a pod.
Nerozeznával již těch nadávek. Zdálo se mu, že
kolem něho zvoní nějaká příjemná hudba. Usínal.
Ještě jednou se vzpamatoval. Vedle něho někdo
lámal křeslo, aby mohl hodit jeho nohu na
protivníka.
Tu vyndal šátek, takový velký červený, a jal si
rozvážně utírat nos. Šátek mu nakonec vypadl z
ruky...
Pan farář definitivně usnul. Chrápal tak silně,
že chvílemi přerušoval hlasy řečníků...
*
Po hodinném chrápání rozšiřoval se od pana
Gloatze intensivní zápach. Bylo vidět dojemnou
shodu mezi různými stranami. Všichni kolem
chrápajícího poslance drželi si šátky u nosu.
Najednou bylo vidět, jak pan Gloatz vstává se
zavřenýma očima, vznáší pravicí do vzduchu a
činí s ní pohyby, jako by za něco tahal.
„Co to děláte, pane kolego,“ burcoval ho ze
spánku jeden z poslanců, který měl rýmu.
Pan Gloatz vytřeštil na něho oči a zabručel:
„Ech, chci spustit vodu na klosetu a nemohu
živou mocí najít spoušť..“
A tak pan Gloatz ponejprv vystoupil jako
neohrožený bojovník za práva lidu v parlamentu. |