Panovník, který se posadí na české bajonety

 

 

Je to opravdu ošklivá věc převzíti obchod v době, kdy hrozí mu zaviněný úpadek, nastěhovat se za povodně do podemleté chalupy a vstupovat dnes na rakouský trůn.

Karel I. nebude však první obětí habsburského imperialismu. Vzpomeňme si jen na Maximiliána, císaře mexického, na hradební zeď pevnůstky Querétaro a na několik výstřelů onoho rána, ve kterém odcházel z rodinné kroniky Habsburků navždy jeden člen, hledající jako dobrodruh štěstí za oceánem.

„Karl Franz“, miláček dam z kabaretu Virág v Budapešti, kam přijížděl pod jménem hraběte Gyula, tento „fešácký“ poručík od hulánů, mající svůj vlastní kabinet v lázeňské restauraci na Margaretině ostrově, kde se schází polosvět, člověk, který nijak nevynikl nad okruh svých přátel a dragounských důstojníků a šlechty, vstupuje na trůn v době, kdy česká revoluce přikládá činně se zbraní v ruce své všechny síly na zdolání starého tyranstva rakouského.

Boj, který zahájila česká revoluce, nebyl jen zápasem proti přežitému Františku Josefovi, my vedeme dnes boj za celý český národ proti všem potomkům habsburského rodu a proti všemu, co souvisí s Rakouskem.

Volání „Pryč s Rakouskem“ znamená „Pryč s Karlem!“ On zdědil korunu rakouskou a s ní i naši nenávist. Zahájil-li císař František Josef I. své vstoupení na trůn pouličními bouřemi, Karel František posazuje se dnes přímo na bajonety českého vojska, které na hranicích říše čeká na rozkaz k pochodu na Vídeň. Naše hnutí nemůže dnes zastavit již nic. Bojujíce proti Rakousku půjdeme i přes mrtvolu Karlovu.

Český národ nedá se ukonejšit nějakými sliby nebo snad dokonce i tím politickým trikem, jakým se již tolikrát snažili ukonejšit český lid nějakou tou korunovací, vynucenou v době, kdy nám již tisíce dobrých lidí popravili, změněnými poměry, kdy vládnoucí kruhy vídeňské vidí již před sebou zkázu a konec monarchie.

My nechceme mít na trůně českém Habsburka. Proto jsme vyzdvihli revoluci, abychom povalili habsburskou dynastii a na český trůn povolali člena slovanského velkého rodu Romanovců.

Jasněji snad to nemůžeme dnes říci než „Ruce pryč, Karle První, z české koruny“.

My víme, že dnes v Čechách musí k tomu národ, obklopený četníky a maďarskými honvédy, mlčet, a kdyby třeba i císař Vilém posadil si českou korunu na hlavu.

Karel převzal trůn a s ním všechny účty, jež má český národ vyrovnávat s Habsburky. A situace je tak dobrá, že to všechno vyplatíme hotovými.

*

Osoba nového panovníka, správněji řečeno prozatímního reprezentanta Rakouska před jeho likvidací, obklopena jest celou řadou různých legend. Jistým lidem záleželo neobyčejně na tom, aby Karla Františka aspoň trochu učinili sympatickým, zejména vykládajíce o něm, že jest nepřítelem Německa.

Jisto však je, že Karel František, když měl na počátku války, stav se následníkem trůnu, promluvit vážné slovo, aby zabránil napadení Srbska, telegrafoval do Berlína: „Wir werden die Serben und Sie die Russen hauen.“ Nesmíme zapomenout, že Karel František nebyl vychován nikdy pro trůn. Převzal následnictví vlivem změněných okolností, když v Sarajevu kule z browningu učinila konec řádění fanatického agenta provokatéra císaře Viléma II., Ferdinanda d'Este.

Vychování jeho je povrchní jako u všech členů tohoto císařského rodu. Z mládí byl mu vychovatelem doktor teologie Wilzer, bývalý klerikální poslanec za Tyroly, přítel nebožtíka Luegera a zapřísáhlý nepřítel Čechů.

Jeden semestr byl zapsán na české právnické fakultě. O tom se vyjádřil kdysi nebožtík dr. Bráf, že to byla politická komedie, stejně jako pobyt v Brandýse byl politickým tahem, rozkázaným státní radou.

Na jeho velkostatcích a panstvích v Čechách vládla němčina. Pak jeho vojenská kariéra u dragounů v Brandýse a jinde. Několik afér s přáteli důstojníky, tu a tam sukně. Ve vinárně v Brandýse vystřílel z revolveru v opilosti oči na obraze Jana Žižky z Trocnova.

Tento hrdina sedí tedy dnes na trůně. Opět druhá velká náhoda v jeho životě. Roku 1914 při útěku rakouského vojska od Lvova málem byl by upadl do zajetí. Karlem Františkem končí doba panování Habsburků v Čechách.

A tak možno tuto kapitolu též nazvat „ O posledním Habsburkovi“.

Pro nás doba panování Karla Františka musí znamenat obrození svobodného českého člověka, který nejenže přestal věřit v nějaké sliby vídeňské vlády i nového rakouského císaře, ale který s ledem v srdci půjde i přes mrtvolu mladého panovníka za konečným cílem zbavit na věčné časy svou drahou zem tyranstva habsburského rodu.

Mnoho bezesných nocí čeká ještě na Karla Františka. To budou noci, ve kterých bude slyšet z dáli dunivý krok českých pluků.

František Josef nepřežil těžkou revoluci a Karel František zmizí v záplavě českých bajonetů ...