Pátrání po vrahu

I

U mrtvoly byl nalezen nůž, který poznán jako majetek zavražděného a vyobrazen na plakátech vydaných policejním ředitelstvím, aby toto vyobrazení nože zavražděného (vypadl mu z kapsy) vedlo jakýmkoli způsobem na stopu vrahovu. Téhož dne, kdy plakáty lákaly k odměně 1000 K, dal si policejní ředitel zavolati nejschopnějšího detektiva, inspektora Danihelku, a měl s ním delší rozmluvu.

„Nesmíme pochybovat,“ pravil detektiv Danihelka k policejnímu řediteli, „že se stala vražda, neboť mrtvola byla nalezena a soudní pitva zjistila vraždu. Poněvadž pak byly uloupeny peníze, jest na bíle dni, že spáchána byla vražda loupežná.“

Nastalo delší ticho. Policejní ředitel v duchu obdivoval prozíravost svého nejlepšího detektiva, který v tak striktních, logických větách shrnul rychle všechny události v jeden celek s naprostým klidem.

„Zcela správně,“ řekl policejní ředitel, „zavražděného jsme nalezli, což nebyla tak lehká práce, poněvadž jeho mrtvola byla přikryta časopisy a kromě toho neodpověděl na otázku: Jste tu, prosím, někde?’

Tuto otázku položil zavražděnému policejní strážník číslo 68, který tak první objevil vraždu. Když se zavražděný neozýval, postoupil policejní strážník číslo 68 dále a klopýtl přes jeho mrtvolu, pokrytou papíry z denních časopisů. Nevšímal si toho zprvu, poněvadž myslil, že se jedná jen o nějaký nepořádek v krámě, a teprve když rozsvítil sirku, shledal, že z papíru vyčuhuje ruka. Vzal tedy za ruku a řekl: .Nedělejte hlouposti!’ Neobdržev odpovědi, vyšel z krámu, aby zavolal posilu, neboť počal chápat, že se zde stalo něco neobyčejného. Současně telefonoval pro ochrannou stanici a pro hasiče. Když přibyla posila, strážníci číslo 119 a 263 zvolali jménem zákona, aby muž ležící na zemi a skrytý pod novinami se vzdal. Poněvadž tak neučinil, byly noviny s něho strženy, a tu zpozorováno, že je chladný a velmi natažený. Pak byl třen octem, zavedeno umělé dýchání, a tu shledáno nakonec, že jest vše marno, že ho nelze k životu vzkřísit, neboť nešťastné oběti byla uříznuta hlava, která ležela pod pultem. V kapse mrtvoly nalezen pak nůž, který jsem dal ofotografovat a vyobrazit na návěštích. Jakmile tedy přesně konstatováno, že se zde jedná o věc zcela neobyčejnou, byl jsem o tom bez meškání zpraven. Automobilem dojel jsem za tři minuty na místo a ihned jsem shledal, že se zde jedná o násilné ukončení života dotyčného obchodníka. O přirozené smrti nemohlo být ani řeči. Buď tedy šlo o sebevraždu, nebo o vraždu. Za okamžik vyloučil jsem sebevraždu, neboť neslyšel jsem, že by si někdo uřízl hlavu. Řekl jsem tedy: ‚Pánové, myslím, že zde spáchána vražda a že je marno dávat ubožáku kolářskou vodu na krk. Objev ten znamenal pro policii velký úspěch a myslím, že mé jednání jest nejlepším způsobem k získáni loupežného vraha. Zde se nesmělo ztratit ani minuty. Vše záleželo na rychlém konstatování vraždy, neboť nešťastnou náhodu jsem po bedlivé úvaze rychle a naprosto vyloučil. Dali jsme fotografovat mrtvolu, a to trup zvlášť a hlavu také zvlášť, pak trup s hlavou dohromady, a fotografii tu porovnat s albem zločinců v V. departementu. To stalo se ovšem jen v prvém spěchu a nemělo prozatím jiného účelu než činit rychle nějaké kroky. Později jsem prohlédl okolí, kde nalezena mrtvola, a tu objevil jsem tři zátky od piva. Zátky ty byly jednoduché a velikostí svou hodily se do půllitrových lahví od piva. Posluhovačka, která zavražděnému posluhovala, potvrdila mé mínění, že zavražděný pil pivo, neboť pravila, že každého dne nosívala zavražděnému tři láhve piva. Ponechali jsme ji ve vazbě. Podobně byl zatčen i domovník, který dokazoval, že vražda byla provedena úplně tiše, poněvadž on sám neslyšel ani nejmenšího hluku, vrátiv se po spáchané vraždě domů. Ponechán ve vazbě proto, aby bezpečnostní orgány neuvedl svým žvaněním na nepravé stopy. Nůž, který objeven v kapse zavražděného, neměl na sobě stopy krve. Je to malý perořízek. Mezitím dal jsem zprávu o vraždě (sebevraždu neb nešťastnou náhodu vyloučiv), publikovati ve všech novinách a vypsal jsem 1000 K odměny za vypátrání vraha. Toť nejdůležitější v celém případě, milý pane Danihelko. Prosím, abyste si učinil ještě tyto poznámky k usnadnění vašeho pátrání. Zjištěno bylo, že do, krámu zavražděného nakukovalo celkem patnáct osob, z nichž černovlasých bylo šest, plavovlasých osm, jeden člověk zrzavý, dva hnědovlasí, tři šediví. To je celkem dvacet osob. Všechno je velmi zapletené. Napřed jsem řekl 15 osob. Kde se tedy vzalo těch pět dalších? To si, prosím, poznamenejte a podškrtněte. Výslechem různých sousedů pozorováno, že pokud se týče očí, možno přesně mluvit o očích šedých, černých, modrých, hnědých a zelených. Šaty zpozorovány šedivé, černé, strakaté, proužkované a pruhované, a abych nezapomněl kromě toho na jistou závažnou okolnost. V krámě nalezena vesta, která nepatřila za-vražděnému. Vesta ta byla z hnědé lodenové látky a náleží dle všeho vrahovi, poněvadž je zbrocena krví. Jisto tedy je, že vrah buď odešel bez vesty, nebo si oblekl jinou, zásobní, nebo si někde vestu koupil, nebo měl více vest, nebo si tu vestu vypůjčil, neb vyplatil ze zastavárny, nebo chodí bez vesty, a tu může choditi v turistické košili s pasem, nebo bez pasu, nebo se zapjatým kabátem. To jsou všechno důležité okolnosti a musíte si je poznamenat. Na hlavě zavražděného shledány dále černé vlasy a vousy pod nosem. A nyní, prosím, milý pane Danihelko, dejte dobrý pozor. Shledáno, že vlasy a vousy náležely zavražděnému, poněvadž byly vrostlé do kůže, ale zpozorováno, že byly nabarveny, a to čerstvě nabarveny. Z toho dedukuji následující: Vrah buď v rozčilení obarvil vlasy a vousy uříznuté hlavě zavražděného místo sobě, jak měl v úmyslu, aby nebyl poznán, aneb, což jest neméně důležité, chtěl zakrýt stopu svého díla, proměniti zavražděného, aby nebyl poznán.

Snad chápete tu rafinovanost. Najednou by byla v krámě zavražděného nalezena cizí osoba. Pátráním by bylo zjištěno, že majitel krámu zmizel, a tu by proti němu bylo přirozeně pojato podezření, že on jest tím vrahem, čili krátce řečeno, zavražděný, vlákav sám sebe do krámu, zavraždil se. Věříte, že nad touto rafinovaností se mně točí hlava? Jedná se tedy o vraha, který jest schopen nejhoršího a který není jen obyčejným zločincem, nýbrž mužem hodným důvěry, že jedná ve všech případech chladnokrevně a promyšleně. Tímto, co jsem vám sdělil, bude vám, jak doufám, pátrání po něm velmi usnadněno. Podotýkám ještě, že ve vazbě máme do dneška asi osmdesát lidí, kteří věc tu nespáchali, čímž jest vám mezi zbývajícími práce ulehčena o osmdesát individuí, s kterými se zabývat nemusíte, čili krátce řečeno, řiďte se tímto: Vrah není chycen a vy ho máte chytit! Možná, že je vysoký, nebo malé či prostřední postavy, oči libovolné barvy, z nichž jedna jest pravá, šatů téže libovolné barvy, látky a střihu. Mohl míti převlečník, ale nemusil. Ostatní jsou jen domněnky. Předpokládáme-li, že jistě změnil své šaty, svou podobu, převlečník, že se mohl dát ostříhat, oholit, napálit si vlasy, že se vykoupal, převlékl, tu jest věc zcela jasná a vy si ho jistě dobře představíte.“

Detektiv Danihelka se uklonil policejnímu řediteli, sebral své poznámky a odešel do VI. departementu, aby konferoval s detektivy, které si vybral za pomocníky z celého detektivního aparátu.

II

Hofmann, Borovan, Macháně, Thomm a Honig, tot byli ti nejlepší detektivové z celého materiálu, který měl pan Danihelka po ruce. Tito detektivové nikdy nezklamali veřejnost. Podle zanechaných stop seznali vždy na vlas, patří-li stopa boty ženě či muži. Překvapovali jasnými úvahami. S těmi muži se dalo pracovat ve všech případech, neboť nebyli chvástaví, a co řekli, to také provedli. Obyčejně říkali po celodenním marném plahočení: „Stavíme se na černé pivo u Maternů“, a také to provedli. Majíce poznámkový blok a tužku v ruce, čekali tiše na Danihelku. Seděli vážně kolem stolu, vědomi důležitosti celého případu. Danihelka přišel od policejního ředitele vesele naladěn a bez okolků, zapáliv si doutník, řekl: „Zahájíme debatu o zběhlé události, milí přátelé. Víte dobře, proč jste zde; víte také dobře, že úloha není snadná, ale my ji provedeme. Do 24 hodin máme vraha, řekněme do 48 hodin. Do týdne je také dosti času. Nesmíme se ukvapovat. Povoluji vám, pánové, čtrnáctidenní lhůtu a nežádám také od vás žádných obšírných referátů. Hlavně, prosím, nepoužívejte telefonu. Může se stát, že je přehozena linka a vrah by mohl třeba náhodou stati někde v kavárně u aparátu a slyšel by celou rozmluvu. Dám vám čas do tří neděl. Všechen spěch škodí nyní, kdy byla již vražda konstatována. Není se třeba ukvapovat. Nechytíme-li vraha do čtyř neděl, nikdy ještě není pozdě. Jest zde pátá, šestá, sedmá neděle, pravím, ne-konečné množství nedělí. Prostora časová je neomezená. A byť i uplynuly i měsíce a vrah doposud nebyl zjištěn, my si nezoufáme. Předně nám bude třeba nyní celou záležitost důkladně promyslit, uvážit a náležitě si rozdělit úlohy. Co jest o vrahovi zjištěno, povím později. Co není zjištěno, povím napřed. Předně se neví, milí přátelé, jak vypadá, může být černovlasý, mít přitom plavý vous a modré oči, může být vysoký, nízký a mít rezavé vlasy, může být oholený, může nosit plnovous, nakroucené kníry, bradu do špičky, vousy po anglicku přistřižené, může být holohlavý, může být hrbatý, může to být směs barev. Možná, že má nos zahnutý, orlí, spoltělý, rty úzké, nebo naduřelé, cudné, či smyslné. Může mít lebku velkou, čelo vysoké, nebo nízké, lebku špičatou, nebo kulatou a malou. A zuby, přátelé, může mít dobré, silné a zdravé, nebo zdravé a špičaté a tenké, nebo zkažené, vyžrané. To vše nevíme, stejně jako neznáme, jak byl oděn. Jest stopatnáct domněnek, pokud se týče látky a barvy šatů. Toť by byl asi úplný popis vraha. Víme však, že na místě činu zanechal vestu z lodenové látky barvy červené, poněvadž byla od krve. Jinak jest barvy neznámé, spíše zelené než černé neb světlé.

Jest tedy důležito zjistiti, kde vrah tu vestu koupil, zda ji ‚koupil ojediněle, či s kabátem, nebo s kalhotami, nebo s kabátem a kalhotami, náleží-li ona vesta k celému obleku, který patří vrahovi, či zdali si ji vypůjčil nebo vyplatil. Je-li to vesta stará, či nová, nebo zánovní. Dále, patří-li ta vesta jemu, nebo je-li odcizena. To jsou, jak říkám, maličkosti. Policejní ředitel svěřil mně jako úřední tajemství ještě jednu okolnost, kterou však neprozradím prozatím. Jen o jedno vás žádám, abyste nenápadně v závodech voňavkářských a u holičů vyptali se na barvivo na vousy, kdo je kdy u nich kupoval a jaké bylo barvy. Hlavní věc však teprve přijde. Vrah se narodil. Třeba zjistit předem, kde se narodil a kde byl křtěn. To velmi usnadní naše pátrání. Snad jeho rodiče nebo příbuzní mohou udati, kde se zdržuje, jaké je kromě vraždy jeho obvyklé zaměstnání, či pozůstává-li právě jen v takové práci. Tím bude, jak říkám, naše pátrání nejen usnadněno, ale povede k jistému cíli. Nežádám tudíž nic jiného, než abyste mně vypátrali rodiče nebo příbuzné vraha, a kdy a kde se vrah narodil.“

Detektivové se uklonili a požádali jeden po druhém o zálohu na dopadení vraha a jeho rodičů.

Když nejlepší detektiv Danihelka osaměl v pokoji, napsal ještě rychle text k novému návěští, které poslal do státní tiskárny vytisknout na plakáty:

Žádají se všichni příbuzní nebo rodičové vraha, aby udali bez prodlení jeho jméno a bydliště na vrchním policejním ředitelství inspektorovi Danihelkovi v II. poschodí.

Obstarav tisk, chtěl se odebrat domů, aby se po dnešní namáhavé práci zotavil a odpočinul si, když vtom přišel k němu jeden redaktor ze žurnalistické bursy vyptati se na podrobnosti celé akce.

Pan Danihelka přijal ho vlídně. „Mohu vám říci, příteli,“ řekl, „že jsme již vrahovi na stopě. Stopy vedou na venek, ačkoliv není vyloučeno, že vrah se skrývá v městě. Možná, že město vůbec neopustil a že na venek odebral se jen, aby naše stopy spletl. My však jsme již otužilí a podobného něco nás nepřekvapí. Jsme rádi, že obecenstvo jeví o celý případ zasloužený zájem, a budeme jistě velmi povděčni pánům žurnalistům, kdyby veřejnosti sdělili, jak se staráme o dopadení vraha.“

III

Sedmnáctého dne od této rozmluvy přišli si detektivové Hofmann, Borovan, Macháně, Thomm a Honig pro novou zálohu na dopadení vraha a jeho rodičů a křtícího listu.

„Vše jde výborně kupředu,“ mnul si ruce detektiv Macháně, „s Hofmannem nalezli jsme nové stopy, pane inspektore, a přítel Thomm s Borovanem a Honig objevili, kde vrah mohl kupovati vestu. V následujících obchodech byly koupeny vesty v posledním čtvrtletí až do dnešního dne: Baizar, Eisner, Epstein, Gabrielová, Ganse, Goldschmidt, Gráf, Gröger, Guthová, Gütigová, Hořovský, Hurych, Jarolímová, Kalousova, Koděrová, Košťálová, Lengsfeld, Liebenová, Litten, Macner, Pollak, Rubín, Ruttová, Rothberger, Schiller, Schneiderová, Šťastný, Taušová, Weil, Vodička, Zinková.“

„A u těchto firem,“ pravil Honig, „zjistil jsem, že byly koupeny barvy na vlasy různobarvé, černé i světlé: Brichta, Černý, Demartini, Duchoň, Feigl, Freund, Hájek, Holoubek, Janoušek, Kordač, Peroutková, Petřík, Procházka, Srbek, Vítek a spol. Ještě včera u předposledního někdo kupoval barvivo na světlé vousy.“

„A pokud se týče toho, kde se vrah narodil,“ řekl Borovan, „do měsíce prohledáme všechny pražské matriky, jen prosíme, aby nám byl popřán čas.“

IV

Za měsíc přišli si detektivové Hofmann, Borovan, Macháně, Thomm a Honig pro třetí zálohu na dopadení vraha a zjištění jeho jména v matrice. Proběhli všechny matriky od let šedesátých a nenalezli podivuhodnou náhodou nic, co by alespoň trochu vedlo na stopu vraha.

V

Za čtrnáct dní přišli si pro novou zálohu. „Jsme na pravé stopě,“ řekl vítězoslavně detektiv Macháně, „po vrahovi v matrikách pění ani stopy. Soudíme, že se vyvinul z pohozeného nemanželského dítěte, které nebylo zaneseno do matriky.“ I vzali si zálohu na vypátrání nemanželského dítěte.

VI

Za týden vrátili se s dobrou zprávou. Detektiv Borovan nalezl ve škarpě u Kejí pohozené ponožky. I vzali si zálohu na vypátrání muže, který ty ponožky zahodil.

VII

Od té doby uplynuly dva roky. Vrah doposud není vypátrán. Snaživí detektivové vzali si již nesčíslné množství záloh na vypátrání vraha, ponožek, šátků a jiných pěkných věcí patřících vrahovi. Oni však nezoufají. Říkají, že je vše v pořádku. Obecenstvo také nezoufá. Vidí, že celý postup pátrání jest tak promyšlen, že výsledek bude čestný. Celý policejní aparát jest do nejmenších podrobností rychlý ve svých obratech. Plán propracován. Nejlepší detektivové zaměstnávají se důsledně celým případem.

Poslední slova, která jsem slyšel v této záležitosti od inspektora Danihelky, byla: „Do pěti let máme vraha!“ Jaká to výtečná metoda! Vrah zatím sestárne a nebude se moci tak ukrývat. Možná, že se také na smrtelné posteli přizná.