I
Soudruhu redaktore!
Prosím, abyste ve Vašem váženém listě otiskli
toto:
Při budování sovětské republiky je třeba dbát,
aby ve všech sovětských institucích byli lidé,
kteří si uvědomují své poslání, lidé s čistou
minulostí, kteří svými činy nediskreditují
republiku.
Všechny nesvědomité pracovníky, kteří ničí
vážnost dělnické vlády v očích lidu, je třeba
nemilosrdně pranýřovat, vyhnat je z funkcí a
potrestat je podle nejpřísnějších měřítek
revoluční doby.
Zde je jeden takový škůdce republiky.
Je to občan Kobusov, zplnomocněný vedoucí
Polygrafického oddělení v Ufě, který chodí na
schůze tiskařů opilý.
13. února občan Kobusov projížděl opilý na
saních měsstem a na rohu Spasské a Sibiřské
ulice vykřikoval: „Takhle jezdí komisař!“
Vůbec je třeba udělat v Polygrafickém oddělení
revizi.
Neznámo jak se tam dostali lidé, kteří nikdy
nepatřili mezi přátele dělníků a zvláště ne
tiskařů.
Sedí tam občané Milničenko a Subějev, oba bývalí
vedoucí v tiskárně - oba vykořisťovatelé.
K tomu všemu už není třeba dalších slov, je
třeba se postarat, aby nepřátelé sovětské vlády
neměli možnost radovat se z takových lidí, jako
je opilý Kobusov, který svým chováním neustále
diskredituje sovětské instituce.
Přejímám za svůj dopis plnou odpovědnost a
prosím, aby se Revoluční tribunál zabýval
Kobusovovou věcí a aby Revoluční výbor odvolal z
funkcí občany Milničenka a Subějeva a nahradil
je čestnými a nekompromitovanými tiskaři.
Jaroslav Hašek
Pozn. redakce:
Otiskujíc tento dopis, je redakce přesvědčena,
že Revoluční výbor vyšetří vznesená obvinění a
že, budou-li potvrzena, pádně potrestá ty, kdož
diskreditují sovětskou vládu.
[Naš puť - 15. 2. 1919]
II
Soudruhu redaktore!
Prosíme, abyste ve váženém listě Naš puť otiskli
tento náš kolektivní dopis:
V 30. čísle listu Naš puť byl uveřejněn dopis
soudruha J. Haška, v němž autor - zjevně ne dost
obeznámený s místními poměry, nebo prostě špatně
informovaný lidmi, kteří prokazují vládě dělníků
„medvědí službu“ - mezi jiným poukazuje na to,
že v Polygrafickém oddělení sedí
„vykořisťovatel“ Subějev, a navrhuje Revolučnímu
výboru, aby jej odvolal z funkce.
Za tímto dopisem se skrývá cosi
nepochopitelného. Doufáme však, že se to co
nejdříve vyjasní a že soudruh Hašek pozná, že
všechno, co řekl na adresu s. Subějeva, byl
skutečně omyl.
My, dělníci bývalé tiskárny Vostočnaja pečať,
kteří jsme pracovali s Z. Subějevem 3-11 let,
pokládáme za soudružskou povinnost říci toto:
Soudruh Subějev, který přišel do tiskárny skoro
ještě jako chlapec s nejnižším školním
vzděláním, který vyrostl mezi námi dělníky ve
stejně mizerných podmínkách, který spával ve
špinavých a dusných koutech tiskárny, nemohl být
nikdy „ vykořisťovatelem“.
Nemluvě o jeho vztahu k práci a k soudruhům v
době revoluce, kdy stál v našich řadách a
bojoval za zlepšení našeho života - byl s námi
vždy zajedno i při krutém režimu „pánů
hospodářů“. Ani jeden z nás, dělníků bývalého
závodu Vostočnaja pečať, nemůže říci slovo o
jeho „vykořisťování“ - a nevýslovně trpce
neseme, když to o něm slyšíme od člověka, který
ho takřka nezná.
Následují podpisy.
Pozn. redakce:
Otiskujíc tento dopis, pokládá redakce za nutné
poznamenat, že „těžiště“ dopisu s. Haška bylo
položeno na „komisaře“ Kobusova, který byl po
uveřejnění dopisu odvolán z práce v
Polygrafickém oddělení.
Redakce se zadostiučiněním konstatuje toto
opatření (které se jí mimochodem zdá mírné,
vzhledem k tomu, že jde o pána, který opilý
vykřikuje po ulicích „Tak jezdí komisař“) a v
příštím čísle dá slovo s. Haškovi, čímž celá
další polemika skončí.
[Naš puť - 19. 2. 1919]
III
Soudruhu redaktore!
Prosím, abyste ve váženém listě Naš puť otiskli
toto: V 33. čísle listu Naš puť je otištěna
odpověď dělníků bývalé tiskárny Vostočnaja
pečať, v níž je s. Subějev formálně očištěn od
označení vykořisťovatel, kterého jsem užil ve
svém dopise uveřejněném v 30. čísle tohoto
listu.
V prohlášení zaměstnanců bývalé tiskárny
Vostočnaja pečať se praví, že je pro ně trpké
taková slova slyšet. Dovolte, abych řekl, že
onen kolektivní dopis neodpovídá pravdě, neboť
umývat mouřenína se nechtělo například také
soudruhu Piskunovovi a dalším, kteří občana
Subějeva dobře znají a kteří si nepřáli, aby se
na schůzi udělal ze Subějeva anděl. Nedá se nic
dělat, bude třeba i nadále, speciálně pro bystré
hlavy, vykládat, co znamená slovo
„vykořisťovatel“.
Je to osoba, která chránila především zájmy
podnikatelů a obchodovala cizí prací. Takovými
vykořisťovateli nebyli jen sami továrníci, ale i
prodavači, vedoucí výroby a další! Je jasné, že
kdyby byl občan Subějev hájil pouze zájmy
dělníků, dávno by ho byli majitelé vyhodili; to,
že měl jen obecnou školu a že přišel do tiskárny
ještě jako chlapec, vůbec neznamená, že nemohl
být vykořisťovatel. Tvrzení autorů dopisu, že
občan Subějev byl sám „vykořisťovaným“ - ve
funkci vedoucího, je nepochopitelné. Jak se zdá,
pracují v bývalé tiskárně Vostočnaja pečať
občané velice mírní, dobří, kteří už na všechno
zapomněli a kteří jsou dokonce ochotni říci, že
jejich vedoucí bojoval za zlepšení jejich
životních podmínek. Podle mne to bylo vždycky
věcí odborového svazu typografů a nikdy ne
vedoucích výroby. Jak se dívá na občana Subějeva
odborový svaz, je vidět z toho, že jeho žádost o
přijetí za člena byla na schůzi svazu 10. února
zamítnuta a přijat za člena nebyl. Je jasné, že
kdyby byl přítelem dělníků, jak se praví v
dopise, byl by přijat.
Udivuje, že pro jeho přijetí za člena
nehlasovali na schůzi svazu ani ti zástupci
tiskárny Vostočnaja pečať, kteří několik dní
nato podepsali „dopis redakci“, například
Iksanov, který se také postavil za s. Subějeva.
To je nepochopitelné. Jaký přítel dělníků je
Subějev, o tom svědčí následující: Za
demobilizace byl v Ufě nadbytek typografů a
komise pro boj s nezaměstnaností se obrátila na
všechny tiskárny s nařízením, aby mimořádně
vzaly do práce nezaměstnané. Avšak občan
Subějev, tento přítel dělníků, odmítl co
nejkategoričtěji nezaměstnaným pomoci.
Končím polemiku a žádám znovu Revoluční výbor,
aby zbavil Subějeva funkce a na jeho místo
postavil dělníka.
[Naš puť - 20. 2. 1919] |
