|
Kolem
nás vojáci, ti s bajonety stáli.
Dva prsty ku nebi: „Na suchu, na moři.“
Poslušně hlásím, že jsme včera přísahali
a naši dědové že byli táboři.
Poslušně hlásím, že to divná byla chvíle.
Dva prsty ku nebi. Jak lesk se bajonet.
Ach, pane majore, my jiné máme cíle.
Tak podivně již zahořel dnes svět.
A bajonety svítily a v záři slunce plály,
nám rty se chvěly a hlas náš se přitom třás.
Na císařovy přísahy my přitom vzpomínali,
kolikrát přísahal a kolikrát on přelhal nás.
Na jeho reskripty, na slibů celou řadu,
na Bory, Pankrác, Mírov, pevnost Terezín,
na všechny žaláře i na vídeňskou vládu,
kdo podkop zapálil, až zasáh do dějin.
Poslušně hlásím, že jsme dneska přísahali
a mnohým z nás že přitom bylo do smíchu,
i rakouskou my hymnu přitom přezpívali
tak tiše nějak, tiše, velmi potichu. |
