Podobenství o milosrdném Samaritánovi

(Výňatek z Nové bible)

Člověk jeden ubíral se z Jeruzaléma do Jericha a upadl mezi lotry. Ti jej zbili, obrali, polomrtvého na cestě ležeti nechali a odešli.

I stalo se, že šel tudy kněz, dal mu poslední rozhřešení a řekl:

„Milosrdný Bože, jistě ten muž velice zhřešil a navštívil ho prst boží. Vykonal jsem, Bože, dílo lidumilé a prosím tě snažně, aby skutek můj byl mně přičten k dobru.“

Nato prohlédl oloupenému kapsy a shledav, že nemá, čím by za poslední rozhřešení zaplatil, proklel ho a zarmouceně odešel, uvažuje o neskonalém milosrdenství božím.

I stalo se, že šel tudy četník. Vida zbitého, obraného, polomrtvého, vytáhl zápisník ze služební blůzy a otázal se ho:

„Kde bydlíte? Kdy a kde jste se narodil? Jak se jmenoval váš otec? Máte na někoho podezření? Neudělal jste si to sám? Jste ženat? Sloužil jste na vojně? Nejste opilý?“

Neobdržev odpovědi, kopl do něho, zapsal si do poznámek „Simulant“ a odešel.

I stalo se, že šel tudy člen jedné politické strany, a uzřev člověka ležícího, z jehož kapsy vypadly noviny, přečetl název novin a seznav, že noviny jsou orgánem nepřátelské strany, udeřil člověka holí po hlavě a s proklínáním odešel.

I stalo se, že šel tudy lokální referent denního listu, uzřev člověka ležícího, napsal o tom zprávu do novin a odešel.

I stalo se, že šel tudy starosta obce Samaří, na jejíž pozemku člověk ležel. „Muž tento,“ řekl starosta, „nevydrží do rána. Zemře-li na našem pozemku, bude dle zákona obec nucena mu vystrojiti pohřeb. Odtáhnu ho na pozemky obce vedlejší.“

I vzal člověka na záda a odnášel ho na zádech svých.

K případu tomu přišel opět lokální referent denního listu a vida muže pachtícího se s člověkem otázal se ho:

„Dovolte, odkud račte být?“

„Ze Samaří.“

A tak vzniklo podobenství o milosrdném Samaritánovi.