Polemika

Volné právo: Opět tedy přišla doba, kdy veškerý socialistický svět uvítal První máj. Ano! Dnes teprve vidíme, že strana sociálně demokratická v Čechách svým rozmachem naplňuje veškerý proletariát evropský údivem, neboť její vzrůst po tolikerém zápase zřejmě svědčí o svorném postupu všech vrstev českého proletariátu, nebýt ovšem soudruha redaktora Krakovce ze Spravedlnosti, orgánu to zuřivých centralistů.

Nemáme dosti slin, abychom náležitě odsoudili jednání Krakovcovo. Nebyl to nikdo z nás, který začal polemiku se Spravedlností, my se nikdy nedali vyprovokovat drzým a urážlivým tónem soudruha Krakovce, který byl kdysi rád, když zvěčnělý zakladatel našeho listu soudruh Pavlík daroval mu roku 1901 ony pověstné štráfované kalhoty, ve kterých se ještě dnes blýská soudruh Krakovec na schůzích centralistů. Kalhoty ty jsou již tak ošumělé a zpustlé jako jejich orgán a soudruh redaktor. Nechť se raději soudruh Krakovec neblýská na veřejnosti jak se svými kalhotami, tak i se svou moudrostí. Ostatně, prázdné sudy nejvíce zvučí.

Spravedlnost: Již dávno jsme toužili po tom, aby bylo konečně jasno v řadách sociální demokracie v Rakousku a můžeme také konečně podat nové důkazy o zbabělé prolhanosti autonomistického tisku. Volné právo, jak zajisté každý s hnusem ví, rediguje soudruh Faloušek.

Autonomisti se nikdy nezmohli na něco pořádnějšího. Když náš redaktor napsal nyní jméno „Faloušek“ a namočil péro opět do inkoustu, inkoust se srazil. Z toho je vidět, co je to za individuum, soudruh Faloušek, kterého se vlastní jeho soudruzi autonomisti štítí a když jdou k němu za redakční záležitostí, nechají raději hodinky a peníze doma, jako kdyby šli do tlačenice. Měl soudruh Faloušek již tolik špinavých afér, že kdyby jen s polovičkou zabývaly se soudy, nevidělo by autonomistické Volné právo svého redaktora a řečníka po kolik let. On byl to, který při posledních volbách do nemocenské pokladny rozdával hlasovací lístky s touto poukázkou: „Dvě plzeňské. Jeden guláš. Volební výbor autonomistů.“

Nedivme se potom, že sám zeměpanský komisař už jen z těch výparů, které vdechoval při volbě, se opil a že počínal si vůči našim soudruhům separatistům jako zbavený rozumu.

Či také ho podplatili autonomisti, kteří dříve říkali, že jsou protivládní? Máme tu dopis od jednoho soudruha autonomisty, kterým odříká se svých soudruhů po páteční volbě - onen na pravou cestu navrácený soudruh píše:

„Pohyboval jsem se delší čas v kalu a bahně autonomistickém. Byl jsem omámen hloupým žvaněním Volného práva tou měrou, že kdysi vytáhl jsem nůž na soudruha separatistu, s kterým jsem pracoval u jednoho stroje v továrně. Jiného soudruha separatistu chtěl jsem tajně strčit pod parní kladivo v dílně. Opakuji ještě jednou, že byl jsem schopen nejošklivějších věcí, abych jen dal najevo, že jsem autonomista. Konečně jednoho dne uviděl jsem, jak křivdím separatistům. Vzal jsem v dílně součástku soustruhu a prodal. Byl bych býval jistě zavřen, kdyby se o tom nebyli dozvěděli soudruzi separatisti a ještě před podáním žaloby škodu nenahradili.“

Dále dopis necitujeme, poněvadž obsahuje ještě velké množství materiálu, kterého použijeme k doražení autonomistické saně v našem městě. Jen se ptáme, co blednete, soudruzi autonomisti, proč se třesete? Jsme žádostivi, co nejapného a zbabělého vylíhne se v ptačím mozku redaktorů Volného práva jako odpověď na tento náš veskrze seriózní článek.

Volné právo řeklo toto pod názvem Separatisti sami sebe odsoudili: V táboře separatistu mají jednoho upřímného člověka a to je ten ubožák soudruh Krakovec, který v posledním čísle Spravedlnosti vynesl, ačkoliv jen napověděl, velice zajímavou aféru na světlo boží, kterou dovolíme si blíže vysvětliti. V továrně Müllerově se ztratil před časem jeden soustruh - nikoliv snad jen některé součástky. Spravedlnost, tento paskvil na pravdu, ten hnojný výpotek paralytických záchvatů individuí, stížených již od mládí ztrátou mozku. Tací lidé se nemohou uplatnit nikde než mezi separatisty a tak vidíme k velkému našemu potěšení, že oni začali sami rozmazávat svou vlastní aféru.

Ovšem jednoho si vymyslili a přidali to do té zlodějské činnosti separatistů. Neznámého autonomistu. Podáváme proto jména všech těch, kteří ukradli onen soustruh a pak se vyrovnávali se ředitelem továrny Aubrem. Jsou to: Viktor Bichara, separatista, Karel Staus, separatista, Maji Vilém, separatista, Jan Polévka, separatista. Neradi uveřejňujeme tato jména, poněvadž víme, že žádný slušný člověk nebude s těmi prohnanými chlapíky chtít pracovat pod jednou střechou. Ale nechť se dotyční soudruzi poděkují upřímnému soudruhu redaktorovi, který jim ve vlastním listě hodil oprátku na krk, takže nám nezbývalo, než v zájmu pravdy podrazit jim stoličky pod nohama. A nyní houpají se na provaze, který upletla sama redakce Spravedlnosti.

Nejlepší bude, jestli do té aféry jest zapleten sám redaktor Krakovec. Při jeho bezhlavosti jest docela možno, že do toho také vleze již v příštím čísle Spravedlnosti.

Těšíme se velice na příští číslo separatistického orgánu a na nové odhalení z fingovaného dopisu autonomisty. Takové dopisy jsou po čertech ošemetné a až přijde nové číslo jejich plátku do ruky každého rozumného člověka, byť i příslušníka jejich, kde ovšem rozumný člověk je bílou vránou, tu každý řekne: „Separatisté se odsoudili sami!“

Nebylo by tedy lepší, soudruzi separatisté, kdybyste vyvezli na káře svého redaktora Krakovce za město a tam ho zakopali na mrchovišti a redakci důkladně vydezinfikovali kyselinou karbolovou? Jen byste tu láhev s kyselinou nesměli svěřit předsedovi vašeho odborového sdružení. To je takový alkoholik, že by ji vypil.

Nato napsala Spravedlnost: Soudruh Faloušek z Volného práva pokousán vzteklým psem.

Smutný osud stihl autonomisty. Když předešlý týden šel redaktor soudruh Faloušek do redakce, aby psal proti nám nějakou tu svou obvyklou pitomost, tu na rohu Děčínské ulice přiběhl směrem od radnice velký řeznický pes, který soudruha Falouška kousl do zadnice. Pes ten byl vzteklý. Od té doby, jakmile si Faloušek sedne ku psacímu stolku, přijde na něho vzteklina a tu by nejraděj i všechny separatisty pokousal a roztrhal. Nejnovější způsob léčení vztekliny záleží v masáži poraněného místa. Myslíme, že kdyby dostal soudruh Faloušek pořádných pětadvacet, že by byl zachráněn. Jinak ho budou muset nakonec sami autonomisté svázat a hodit někam do konírny, aby tam v křečích vypustil svou autonomistickou černou, podlou, zbabělou a bídnou duši.

Příští číslo Volného práva přineslo tento článek: O žurnalistické slušnosti. Litujeme každého, komu přišly kdy do ruky časopisy separatistů. Jistěže každému ihned napadne, že jejich redaktoři již třetí den při stvoření světa, kdy dle bible byla stvořena zvířata, byli stvořeni. Myslíme však, že by i to nejchytřejší zvíře stydělo se redigovat Spravedlnost, vyzýváme redakci Spravedlnosti, aby upustila od tónu, kterým snad hovoří její redaktor v soukromí, když se hádá ve výčepu lihovin občana Krause, že má teprve pátou jalovcovou s rumem a ne šestou. Může se jistě polemizovat a my se také polemiky nebojíme, ale žádáme, aby se tak dělo ve slušné formě. Tím svým pitomým žvaněním jistě Spravedlnost nepřispěje nijak ke kulturní výši.

Přejeme si, aby se mohlo říci: „Konečně Spravedlnost píše své články střízlivě, její redaktor je střízlivý a už se neopakuje, že když nesl články proti nám do tiskárny, museli ho tam odvézti v obecní košatince.“ Tolik v zájmu žurnalistické slušnosti.

Spravedlnost přinesla v příštím čísle tuto zprávičku: Před tiskovým procesem proti Volnému právu. Poslední článek Volného práva O žurnalistické slušnosti skončí před porotou. Byli jsme nuceni toho holomka redaktora žalovat pro urážku na cti.