I
Profesor Roska zabýval se
studiem chordat, typem živočichů bilaterálně
symetrických.
Chordata vstupovaly do jeho snů. Viděl ve snu,
že mají nervovou soustavu typicky na dorzální
straně a jasně pozoroval u všech strunu hřbetní
(Chorda dorsalis), ten krásný, chrupavčitý,
pevný provazec nad zažívací rourou, který se
geneticky zakládá co dorzální část nádherného
primitivního entodermu…
A z Chordat nejvíce zajímaly ho Tunicata, formy
omezené na moře... A z Tunicat opět nečetná
skupina Cyclomiaria, a z této opět rod Doliolum,
který má ten nejkomplikovanější vývoj v
živočišstvu vůbec, jejž popsali Uljanin a
Grobben.
Tento poslední učenec zemřel v blázinci. Dosud
se za to mělo, že kdo prostuduje tento
nejkomplikovanější vývoj v živočišstvu, vývoj
rodu Doliolum, musí se zbláznit, ale profesor
Roska popřel toto tvrzení. Celý rok studoval již
vývoj rodu Doliolum, přemítaje dnem i nocí,
uvažuje, rozbíraje a přitom zachoval si úplnou
duševní rovnováhu a ke všemu zúčastňoval se i
politického života. Byl předsedou klubu strany
inteligence, ve kterém jednatelem byl Ph a MU a
JUDr. Závan, který prostudoval v českém, irském
a severoamerickém karbonu rod Stegocefali
lepospondyli a to Aistopody i Dolichosany. Vydal
o něm objemnou knížku pod názvem Reptilia
Dolichosana, jak žil... Byl to vědecký nekrolog…
Takových chlapíků měla strana inteligence více.
Měla-li na svém programu „mírný pokrok v mezích
zákona“, chovala ve svém středu muže, kteří za
živý svět by nebouřili lid, nervali se s
policajty.
A tato politická strana mírného pokroku v mezích
zákona a na bázi inteligence čítala 28 členů.
Bylo to snad málo? Nebylo. Znamenalo to nejmíň
28 000 stránek vědy formátu velké osmerky. Každý
organizovaný člen této strany vydal nejmíň tisíc
stránek vědeckého zkoumání, ať v oboru
astronomie či medicíny, práva, přírodozpytu,
jazykozpytu.
Ve výboru bylo zastoupeno pět děl z oboru
lingvistiky a dvě díla psychologická.
Zapisovatel strany vydal pak tři knihy o
palmyránském „šinu“, z kteréž písmeny povstala
cyrilická nosovka e.
Ale bez odporu nejučenějším z nich byl profesor
Roska. Těšil se takové vážnosti jako předseda,
že tato strana duševní převahy v národě
kandidovala jej při zemských volbách za poslance
v jeho rodném městě a okolí.
Provázen zapisovatelem strany, který vzal s
sebou několik knih o palmyránském šinu, aby
rozdal je vlivným voličům a provázen jednatelem
klubu Ph a MU a JUDr. Závanem, který šel s ním
jedině ze sobeckých důvodů (ležel totiž onen
volební okres v karbonu*), vydal se na své
kandidátní turné.
Než odjel, zdálo se mu, že leží na dně moře a že
patří do druhu Cyclomyarií a že je velikosti
dvou centimetrů. Tvar jeho těla byl
soudečkovitý. Ztratil ve snu úplně pohlaví a
zdálo se mu, že počíná pučet v nová individua.
Tvořil pupeny, které mu rostly na hlavě. Tyto
pupeny neměl v kloaku a v jednom z nich
rozeznával profesora Richarda Mouchu,
zapisovatele strany. A snil dál, jak zapisovatel
se počíná opět rozmnožovat dělením Stal se
gastozoidou a obstarával výživu celé kolonie
budoucích Doliolů.
Pupeny na jeho nose proměňovaly se ve
phorosoidy. Konečně se utrhly a žily volně a v
jednom z těch individuí rozeznal zcela dobře Ph
a MU a JUDr. Zavána.
Pak se probudil vedle své postele na zemi a
počal považovat celý sen za dobré znamení.
Neznamená-li to rozmnožování sebe samotného ve
phorosoidy a gonosoidy vzrůst strany? Naději v
úspěch kandidátní cesty?
„Pamatujte, že jste devatenáctý kandidát,“
pravil jizlivě jednatel strany, když vstupovali
do vlaku. Zabýval se totiž také studiem rodu
Chordata, živočichů bilaterálně symetrických a
nepřál profesorovi Roskovi jeho vědeckou slávu.
II
Bylo to pravdou, že v onom
okresu vystupovalo devatenáct kandidátů.
Samostatných bylo devět, ostatní náleželi k
politickým stranám a nadávali si vzájemně. Zdálo
se, že právě ti největší vyvrhelové lidstva se
tu sešli, aby se ucházeli o přízeň voličů.
Psali navzájem o sobě, že zabili dědečka
vlastního, připravili svou vlastní matku o život
a podobné hezké věci, které jsou s to, aby se
jim člověk vyhnul na dvacet kroků.
Oni však se jim nevyhýbali, ti jejich voličové,
naopak, poslouchali je s otevřenými ústy, jak
líčí své zkušenosti, naděje do budoucnosti a
podobné věci, hrnuli se do jejich schůzí s
odhodlaností spartánskou, aby je vyslechli. A
oni mluvili k nim, jak se budou mít dobře, jak
právě oni jen jsou s to je zachránit, je
povznést.
Když profesor Roska s jednatelem, s učeným panem
Závanem přišli do tohoto okresu, byly již
voličské schůze v nejlepším proudu a voličstvo
bylo již skutečně dychtivo, co vlastně jim slíbí
nový, devatenáctý kandidát. A on jim slíbil ne
snad politickou neodvislost, zákony na ochranu
majetku, blahobyt, zámožnost jako ostatní, ani
jim nesliboval pravý zemský ráj jako ti všichni,
slíbil jim prostě, pln důvěry ve svůj úspěch,
živočichy bilaterálně symetrické.
Jeho řeč byla skvělým polemickým turnajem se
všemi jeho odpůrci, neboť dostavilo se všech 18
protikandidátů. Nelze ani dodnes ještě náležitě
oceniti onu nejkrásnější řeč, která kdy byla
pronesena při volební schůzi ve střední Evropě.
Nebyla to řeč, která snad poutá demagogickým
přednesem, který strhuje davy. Nebyla to také
řeč vášnivého odpůrce, ani řeč zchytralého
politika. Klidnými, přesvědčujícími slovy
dokázal ctěnému posluchačstvu, že všichni prvoci
mají nervovou soustavu typicky na dorzální
straně. A když konečně přeběhl v řeči velice
plynné a jasné ku oné velké skupině živočichů
zvaných Chordata a když nastínil markantními
rysy svým voličům prapodivnou genezi
rozplozování se těchto živočichů a když konečně
pronesl, že ať si říká kdo chce co chce, že jest
jen jediné faktum, že Tunicata a Doliolum z
těchto mikroskopických stvořeníček mají
nejkomplikovanější vývoj v tvorstvu vůbec, tu
neosmělil se nikdo z odpůrců přítomných
vykřiknouti „oho!“.
A když pak prohlásil, že už ani mikroskop
nestačí, aby prozkoumal, mají-li tito kloaky či
nemají, ozvalo se sálem jednohlasně: „Hanba
mikroskopům!“
„A co vláda?“ vykřikl jakýsi ramenatý muž v
blůze.
„Vláda, ctění pánové,“ pronesl profesor Roska,
„nestará se nijak ani o Chordata, ani o
Tunicata, ani o Doliolum, neboť právě vláda jest
to, která na mikroskopy, dovážené k nám z
ciziny, uvalila čtyřicetiprocentní clo.“
Nepopsatelné vzrušení zmocnilo se posluchačů,
když uslyšeli tato mužná slova a další řečníci
nemohli nic učiniti, než opakovat v jiné sice
formě, ale přece v hlavních rysech jen to, co
řekl pan Roska, že se totiž nic vláda nestará o
blahobyt lidu.
Jeho schůze byly velice četně navštěvovány a
profesor Roska byl zvolen poslancem.
Optal jsem se jednoho z jeho voličů, proč ho
vlastně zvolili a tu on řekl: „Ale když on
mluvil samé takové nesmysly.“ |
