Polský krakovský Głos naroda... |
|
|
|
|
|
Polský krakovský Glos národa přinesl nedávno článek o císaři Karlovi, ve kterém snaží se kolem postavy rakouského císaře zapálit bengál osvícenství rázu doby císaře Josefa II. Za tu laskavost srdečně děkujeme, neboť český národ měl s osvícenským despotismem již jednou velmi smutné zkušenosti za císaře Josefa II. Nechováme k němu žádných sympatií, ty přenecháváme buršáckým spolkům, ejména pražské Schlaraffii, kde na počest osvícenské doby Josefa II. před několika lety bylo vypito několik hektolitrů piva s rozkrájenými v něm okurkami dle starogermánského národního zvyku. Profesor pařížské Sorbonny Arnošt Denis napsal o Josefu II., že chtěl stvořit stát, a utvořil národy, že právě germanizací vznítil národnostní vědomí. Josef II. byl zkrátka panovník, kterému se povedlo něco, co nechtěl nikdy, aby se vyvinulo. Šel daleko ve své osvícenosti, tak daleko, že napsal do svých poznámek tuto pochvalnou kritiku o českém národě: „Čechové jsou líní a neposlušní poddaní, jež třeba nutit ranami holí ke konání jich povinností.“ To bylo v době, kdy český národ si zpíval:
Sedláčkové nuzní, Nádherná doba osvícenská. Bylo dokázáno, že v době josefínské mnozí se prohlašovali za deisty, a tu vydal šlechetný císař Josef II. pověstný dekret: „Kdyby se někdo u krajského nebo vrchního úřadu prohlásil za něco, čemu nerozumí, má se mu bez dalšího dotazování 24 ran holí nebo karabáčem na zadek dáti.“ Čtyřiadvacet karabáčem bez dotazování, to je charakteristika a politika tohoto nejosvícenějšího Habsburka. Jestli tedy někdo srovnával Karla s Josefem II., posloužil mu náramně špatně, stejně jako ten německý žurnalista, který tyto dny napsal v Berliner Tagblattu, že císař Vilém II. každé ráno osobně krmí svou oblíbenou německou dogu. U nás měli také německou dogu, byl to velmi hltavý pes, kterého nejvíce rozčilovala hromada kostí. Německá doga by byla chtěla všechno popadnout najednou, pohltit, spolknout a sežvýkat. Nakonec jí nějaká kost uvázla v krku, a německou dogu odtáhl pohodný. Císař Vilém měl by trochu svou dogu pozorovat. On také neví, co dřív popadnout a jakou kost pohltit. Belgii, Francii, Itálii, Orient či Rusko. Nakonec mu také uvázne nějaká kost v krku, a dál raději ani nemyslím, neboť mám hroznou úctu před korunovanými hlavami. V Amsterodamě jsem jednou mluvil s dahomejským králem Viladomatem-Matem-Maleabolunu, který vystupoval v jednom velkém cirku. Vyplňoval velmi poutavé číslo programu, ukusoval totiž živým holubům hlavy. Než ho Francouzové sesadili, usekával hlavy svým poddaným a klesl až na ukusování hlaviček živým holoubatům. Jistě smutná královská dekadence. Maně přichází na mysl otázka, čím se budou ve svobodné Evropě zabývat všichni ti sesazení císařové a králové. Několik případů již známe. Car lepí ozdobné skřínky ze starých známek, portugalský exkrál Manuel zařídil si kinematograf a vyrábí též vodičku na kuří oka, řecký exkrál Jiří vyřezává na hole pohled na Akropolis, Ferdinand Bulharský bude sbírat po Evropě brouky, Vilém II. dostane místo v Hagenbeckově zvěřinci jako vyvolávač, turecký sultán bude dál stát za malou odměnu malířům návěstních štítů za model k firmám s tabáčními výrobky, jen stále se neví, kam s Karlem. Jak jsme se informovali, neumí nic, a trochu toho čtení a psaní pro život nestačí, a proto ochotně otiskujeme tento inzerát: Bývalý český nekorunovaný král, nacházející se vzhledem k napjatým poměrům na odchodu z rakouského trůnu, prosí o jakékoliv zaměstnání. Mluví německy, několik slov česky a maďarsky. Umí též jezdit na koni. Ctěné nabídky na adresu Karel Habsburk, Vídeň, Hofburg. |
 |