|
C. K. zemský školní inspektor a
vládní rada Emanuel Klázl jezdil v době maturit
po Čechách a zanechával po sobě dvacet procent
reprobovaných na dobu jednoho roku. Na nádraží
ve Veselí setkal se s vládním radou Kučerou. „Co
děláte, pane c. k. školní inspektore?“ „Kosím,“
odvětil zachmuřeně pan Emanuel Klázl, „chtějí
býti zralými pro život a neznají, že Herakleitos
Efeský byl dle mnohých zpráv povahy zasmušilé a
že byl zván plačícím filosofem.“
Sedl do vlaku a přemýšlel o nových hrůzách pro
hradecké gymnasium. Má právo jako předseda se
tázat maturantů. A práva toho použije v každém
případě. Však se důkladně na všechno připravil.
A kdyby měla polovička propadnout, bude klást
záludně otázky. Taková otázka přiletí jako hrom,
maturant se lekne, počne se třást, vy se na něho
rozkřiknete, zakoulíte očima, maturant dostane
trému, a pak už mu lehce podrazíte nohy.
Řeknete: „Mám o vás mínění, že jste se vůbec
neučil.“ A když to mínění má c. k. zemský
inspektor a vládní rada, jaké jiné mínění smí
mít páni profesoři? Ti raněného dorazí i v době
reformy maturitních zkoušek. Že se smí klást jen
důležité otázky? Dobrá! Bude klást tedy jen
důležité a místo obvyklých dvaceti procent
pobije a reprobuje jich na rok dvacet pět
procent. A kdo propadne? Předně zrzaví, takoví
jsou od narození lotři. A když nebude ani
jednoho zrzavého, jakáž pomoc, spokojí se s
blondýny. Blondýni mají příliš měkkou povahu a
nejsou zralými vstoupit do života. Pak propadnou
všichni se špatnou známkou z mravu a z
náboženství a maturanti, kteří vypadají vyžile a
hubeně. Ach! Bude to slast. Ta úzkost těch
darebáků, ty ztrápené pohledy! Osm let se
leckterý z nich tak tak protloukal a nyní by
chtěl rázem všechno přeskočit. Takovému se dá z
řecké literatury otázka: „V které básni vyložil
Parmenides svou filosofii a co v té básni hlásal
odlišného od svých předchůdců, o jejichž
činnosti je málo známo?“ A když to nestačí,
dorazí se překladem z nejméně pěstovaného
autora.
Komické je, když takový štvaný lotr prohlásí:
„To jsme, prosím, neměli.“ Tím blamuje profesora
před inspektorem, a kdyby i byl mu předtím
sebevíc nakloněn, rázem je konec. Zkoupe ho sám.
Podobnými příjemnými myšlenkami zabýval se
vládní rada k nejbližší stanici, kde do jeho
kupé přistoupil mladý, černě oděný člověk, který
zapálil si doutník a bafal mu líbezně do
obličeje, přičemž usmíval se vesele na vládního
radu, jako by mu chtěl něco sdělit, vyložit,
rozpovídat se.
Inspektor díval se přísně na nápis „Plivati na
podlahu je zakázáno“, pak zas zraky jeho svezly
se na mladého člověka, který kouřil dál a ke
všemu vytáhl ze šosu černého kabátu lahvičku
koňaku, napil se a řekl: „Musím se posilnit,
jedu maturovat.“ „Kam?“ „Do Hradce.“ „Pomoz ti
pánbůh, člověče,“ myslí si inspektor, „pad jsi
do jámy lví.“ Musil se usmát neštěstí mladého
člověka, který mu vlezl takřka pod nůž.
„Jestlipak jste připraven?“ Maturant mávl rukou:
„Prosím vás, taková komedie, vždyť je to blbost.
Víte, co je to maturita?“ „Vím.“ „Tedy chápete,
že je to blbost, hovadina, idiotství.“ (Nu,
zaplítej se dál, synáčku!) „Kantoři, prosím vás,
sami dnes už se tomu smějí. Je to, prosím, tak
důležité pro život vědět, že krychlový obsah
pravidelného těla rovná se krychlovému obsahu
jehlanu, jehož podstava povrchu těla
pravidelného a výška poloměru koule vepsané jest
rovna.“
Inspektor zaťal zuby, opanoval se a řekl drsně:
„Studium je zdravější než honit se za holkami,
hrát karty a sedět v hospodách.“ Maturant
zavrtěl hlavou: „Raději si vezmu holku na klín
než psát latinsky úvahu Jak se hájil Sokrates
proti lžem a pomluvám dávných nepřátel,
pojednání dle Platonovy Apologie’, a na mou
duši, že raději hraju mariáš, než bych psal
charakteristiku Maximiliána I., a raději si v
hospodě vypočtu, kolik mám platit, než bych
luštil úlohu: Ustanov povrch P a plášť p přímého
kužele, jsou-li dány strana s a poloměr podstavy
r.“
Vládní rada utřel si rozčileně nos a zahřměl:
„Co byste, člověče, tomu řek, kdyby před vámi
seděl váš maturitní inspektor, vládní rada Klázl
? ...“
Vzápětí nato vlak se zastavil a cestující
uděšeně skákali z vozů.
Nešťastný kandidát zralosti v leknutí a v
zoufalství zatáhl za poplašný signál. . . |
