|
Když Lolu prvně přivedli do
hipodromu, podívala se ve stáji opovržlivě na
své tři družky. Kdyby věděly, kdo to vedle nich
žere seno.
Klisna Heda, která stála ve vedlejším boxu a
zabývala se právě tím, že v zubech přehazovala
zamaštěnou čepici neopatrného kluka, přiděleného
k posluze jednomu z kočí, zašilhala na své dvě
staré přítelkyně a zahýbala ušima. Obrátily se
lenivě směrem k Lole a nevšímavě počaly poznovu
přežvykovat hubené seno smíchané s řezankou,
kterou je napaloval majitel hipodromu.
Heda pozorovala novou družku, která majestátně,
s opovržením vybírala chumáčky sena z té směsi a
důstojně je zpracovávala chrupem.
„Dovolte,“ řekla Heda, „vypadáte nějak vážně.
Proč nežerete slámu? K ránu budete mít hlad.“
„Nežrala jsem nikdy slámu, slečno, jsem
vychována v zámku. Pomyslete si, že jsem šampión
Německa. Jsem teplokrevná Lola z Cháteau d‘Ile,
mám cenu na steeplechase v Mohuči a na jízdu
pánů o pohár Brunšvicka. Nyní kašlu trochu...“
„Řekněte raději, že jste dýchavičná,“ ozvala se
klisna Darling, „je přece na vás vidět, že máte
právní chybu. Není také hezké od vás, když jste
vychována ve šlechtických kruzích, že jste se
hned nepředstavila. Dovolím si proto trochu
pochybovat o vašem příliš skvělém zámeckém
vychování. Jen žerte klidně řezanku a zapomeňte
na šampionáty.“
„Quel peuple,“ vzdychla Lola. „Pardon,
mademoiselle,“ ozvala se Darling, „je comprends
aussi cette langue. Na mně jezdíval jeden
arcivévoda. Vy si na řezanku stejně dobře
zvyknete, jako na mrskání v hipodromu.
Upozorňuji vás, že vás budou švihat bičem pod
nohy. Nedávno jezdil na mně jeden zvěrolékař
celých pět kol a říkal našemu pánovi, že jest to
velmi zdravé proti spěčkám. Takovou masáží
nedostanete zánět střelky, vyznáte-li se vůbec v
anatomii. Když tenkrát mne vybrakovali kvůli
tomu, že jsem o manévrech jednomu adjutantovi
ukousla kus ucha, takže naše modrá armáda
dostala rozkazy z jenerálního štábu pozdě a
prohrála to, koupil mne jeden milovník rarit.
Shodila jsem ho při první příležitosti a on si
zlomil, slečno, vaz. To je něco, co je
společného nám i lidem, má sestra na jedněch
závodech zahynula podobně. To byla slavná
klisna. Viděla jsem ji vycpanou v konírnách
knížete Auersberga...“
„Mohla jsem také tak zahynout,“ zabručela Lola.
„Nic nevadí, slečno, a poslouchejte dál. Potom
mne dědicové prodali pokusnému zvěrolékařskému
ústavu. To byly blažené časy. Dělali se mnou
pokusy, tak například mne krmili melasou a
sladovým květem. Pak mně dávali otrušík a
nakonec mně vočkovali tyfové bacily a
zachraňovali mně život. Dělala jsem půl roku
pacienta, dávali mně mladé pivo a syrovátku.
Nikdy jsem se tak dobře neměla. Když jsem opět
zesílila, křížili mne s oslem, za rok nato s
mezkem. Osel i mezek byli ke mně velmi
šarmantní.“
V zadním boxu stojící klisna Ella podotkla, že
mužové jsou velmi falešní. Ona měla hříbě s
jedním pivovarským čistokrevným štýrským hřebcem
a když ho jednou potkala po čase, tak ji pokopal
a pokousal.
„Poslouchala, Ello,“ řekla Heda, „raději mlčela
s tou svou historií. Nebožka Pussvy, kterou
odvezli ke koňskému uzenáři, znala dobře toho
pivovarského hřebce. Ten si vybíral jen
inteligentní klisny a před ní měl jednu z
cirkusu, která uměla hrabat do osmi. Pak měl
přilnouti k takovému zvířeti nechápavému, jako
je ona. Beztoho se o ní říká, že doposud neví,
co je to hí a co je hót.“
„Nehádejte se, slečny,“ řekla Darling, „abyste
se ještě nepokopaly. Mluvila jsem myslím o tom
oslu a o mezkovi, jak byli šarmantní. Byli by
mně snad snesli mladé kukuřičné stvoly z pole.
Bohužel...“
„Nikdy jsem nežrala mladou kukuřici,“ odvážila
se Ella k poznámce.
„Ale neřehtala pořád a poslouchala. Bohužel
musili jsme se rozejít. Jednoho dne řekl mezek:
‚Slečno, buďte navždy sbohem, musíme se rozejít.
Slyšel jsem vyprávět našeho asistenta, že zítra
mně zaživa rozpářou břicho. Čeká mne tedy tuhá
práce ve prospěch vivisekce. Vím, že prospěji
lidstvu, poněvadž jsem mezek...‘ Na osla došlo
později. I ten měl šlechetné zásady a loučil se
se mnou podobně. Zahýkal radostně a řekl, že ví,
že prospěje lidstvu, poněvadž je osel. Jak jsem
se později dozvěděla, mé děti, které pošly z té
krátké známosti, nosí dnes horská děla v Bosně.
Jednoho dne pokousala jsem vrchního
zvěrolékařského radu, když šel kolem. Učinila
jsem tak nerada. Dával mně v rukavici kousek
cukru a jak jsem po něm chňapla, ukousla jsem mu
ukazováček. Prodali mne tedy z ústavu a počala
jsem novou dráhu životní. U jistého velkého
zahradníka zapřáhli mne do žentouru, kterým
čerpali vodu. Od rána až do večera chodila jsem
do kruhu. Byla to průprava pro zdejší hipodrom.
Nevěděla jsem, co to je, ale jednoho dne mně
řekli, že mne prodají v dražbě. Prodali mne sem,
ale nikdy nezapomenu na ten žentour. Znala jsem
každý kámen, jak jsem tak chodila kolem dokola.
Nemyslila jsem na nic, cítila jsem, slečno, jen
to, že pomalu blbnu. To byla krása. Zde jest,
abych řekla, jiné prostředí. Zde se zas naučíte
myslit.“
„Dovolte,“ řekla hrdě Lola, „jak to myslíte, což
jsem se nenaučila myslet? Až mne přejde kašel,
pojedu zas na dostihy, co se smějete?“
„Má zlatá, kdo sem přijde, je ztracen. Proto
užívejte života a žerte řezanku.“
„Vidím, že se mezi vaši společnost nehodím,“
majestátně řekla Lola, „ztratily jste všechny
své ideály a zbyla vám jen řezanka.“
Dvéře stáje se otevřely. „Už jdou pro nás,“
zvolala Heda a popošla ku žlabu, aby ji mohli
volně odvázat. „Mějte rozum, slečno,“ řekla
Darling k Lole, „je to vaše první vystoupení.“
V hipodromu ještě nebyla kapela, jen několik
dívek sedělo u stolů kolem manéže a ospale pilo
pivo a kouřilo cigarety.
Lola, Heda, Darling a Ella stály osedlané na
písku manéže.
„Pohleďte,“ pravila Darling, „na tu starou paní
u toho nápisu Dámská toaleta. Vyprávěli si
nedávno o ní náš pán s kulhavým štolbou.
Jezdívala kdysi také v hipodromu, měla samé
brilianty na sobě a teď odmyká klíčem dámskou
toaletu a čeká na krejcary. Předešle jí dali
falešný pětník a měla jste slyšet ten rámus.“
„A má kašel...“ ironicky řekla Heda.
„Já zde mezi takovými klepnami nebudu, já jsem
získala šampionát Německa,“ zařičela Lola a
počala skákat po manéži. Bývalá sláva jí stoupla
do hlavy, jak později usoudily Darling, Ella a
Heda, a Lola vyskočila a jako při jízdě s
překážkami počala přeskakovat stoly v hipodromu.
Druhého dne prodali ji koňskému řezníkovi. Ještě
na samé porážce řekla k starému chromému
valachovi vznešeně: „Zakazuji vám, abyste mně
tykal, jsem teplokrevná Lola z Cháteau d‘Ile,
mám cenu za steeplechase v Mohuči a za jízdu
pánů o pohár Brunšvicka.“
Podivuhodnou náhodou ta stará paní od dámské
toalety v hipodromu přišla si koupit ke koňskému
řezníkovi za dvacet haléřů salámu ze slavné
idealistky Loly a povídala, že jest dnes právě
čtyřicet let tomu, co utekla od toho hraběte s
tím baronem... |
