|
Mezi nejhodnější duše v pátém
oddělení pro těžké hříšníky patřila dušička
policejního ředitele pana Hofbauera.
Náčelník tohoto oddělení, rytmistr čert
Přecechtěl, nemohl si ji dosti vynachválit v
konferencích satanů. Také obdržela již jakési
úlevy a házeli ji do kotlů se sírou jen jednou
za měsíc. Ostatní dny poletovala nad kotly a
dávala pozor, zdali některé hříšné duše
nevystrkují z kotlů hlavu nebo ruce a nohy, aby
se trochu ochladily.
Podobné počínání ihned oznamovala dozorcům nad
kotly, kteří okamžitě vytáhli dotyčné dušičky
rozžhavenou sítí z platinového drátu a dopravili
pod elektrické kladivo, které je kovalo do
bílého žáru. Pak do nich pustili trhaný
elektrický proud a natírali je hnojůvkou z
dominikánů, načež je hodili do kotle, kde
naříkali jezovité.
Dušička policejního ředitele, která je
denuncovala, obdržela pak tu milost, že mohla se
po celou minutu dívat na gram pramenité vody v
zatavené skleněné trubici nad vchodem ke kotlům
s rozpuštěnou sírou.
Ostatní hříšné duše neměly ji rády, a když
poletovala nad kotly, stříkaly na ni rozpuštěnou
sírou a stěžovaly si na ni samotnému
Belzebubovi, když ten jednou za tisíc let přišel
na inspekci a tázal se jich, dostávají-li denně
řádné porce sublimátu s arzénem.
A tu Belzebub, kterému se líbilo jednání dušičky
denuncianta, již popáté vyznamenal ji delší
rozmluvou a vždy jí sliboval, že dostane kus
ledu k lízání, bude-li se ještě deset tisíc let
tak řádně chovat.
Stěžovatele dal pak hodit do kotle kanovníků.
Tak se stalo, že během času žádná duše hříšná
nechtěla mluvit s duší policejního ředitele,
kromě duše hříšného profesora přírodních věd
Narcise.
Ten se sem dostal kvůli nějaké chemické
sloučenině, jež vyhodila půl města do povětří i
se samotným vynálezcem.
Čerti se jí báli pro její vědecké hovory, i
sblížila se s dušičkou pana Hofbauera, která se
dívala sice na ni skrz prsty, ale nicméně
nechala ji žvanit, co chtěla.
Ostatně i ona požívala úlevy, neboť byla
pověřena sestavováním lehce tavitelných smíšenin
kovů, v nichž koupali menší hříšníky.
Obě duše bavívaly se tedy, jak se to dalo,
obzvláště pak poslední dobou tajemně si obě duše
mezi sebou šuškaly a šeptaly.
Duše pana profesora přírodních věd dostala totiž
geniální nápad, jak vyrobit tajně několik kapek
vody.
Pravila ku své družce, že opírá se o výrok
svatého Augustina, že hříšníci půjdou do pekla
pro první okamžik tak, jak byli zaživa.
Správa pekla hází je však okamžitě do vařící
síry a smoly, poslední dobou do rozpuštěného
asfaltu.
A což kdyby je destilovala? Což by se nezískalo
aspoň trochu vody?
Mají-li v pekle elektrické kladivo, proč by si
nemohli zaopatřit destilační aparát na hříšníky?
Hlavní věcí by bylo nadchnout pro tu myšlenku
rytmistra čerta Přecechtěla, ostatní pak přijde
samo sebou.
Dušička policejního ředitele byla odhodlána
promluvit o tom s rytmistrem jako s náčelníkem
oddělení, a také tak učinila.
"Vaše Slovutnosti," řekla tenkým hláskem,
"myslím, že nově přibyli hříšníci jsou málo
trápeni."
Jeho Slovutnost se zasmušila. "To nám nesmí
nikdo říci," řekl přísně náčelník oháněje se
vyšívaným ohonem. "Trápíme je podle starých řádů
a zvyků. "
"Vaše Slovutnosti," pravila dále dušička
denunciant, "nebylo by dobré nově přibylé
hříšníky destilovati? Dušička profesora Narcise
praví, že je to velmi dobré trápení a že se s
hříšníky lépe pobavíte a že jejich nářek bude
větší než v papinských hrncích se sírou a smolou
nebo s asfaltem. Noví hříšníci lépe vycítí
pekelná muka, destilujíce se pomalu, a lépe
budou úpěti a řváti."
Náčelník pochválil dušičku, že se tak pěkně
stará o své nové druhy, a dal si zavolat dušičku
profesora, která vysvětlila mu zařízení
destilačního aparátu.
Plán zalíbil se náčelníkovi, i dal zhotovit
destilační přístroj pro čerstvé hříšníky,
přičemž pomáhaly dušičky hříšných montérů.
První zkoušku udělali s jedním tlustým
španělským biskupem.
Chlapík sice mluvíl o svaté inkvizici, toho však
málo dbali a zašroubovali nad ním víko
destilačního přístroje. Nato pod ním zatopili a
španělský biskup se destiloval.
A přes hukot ohně rozléhalo se z kotle úpěnlivé:
"Miserere mei domine, sicut magnam
misericordiam tuam."
"To je ti tady málo platno," zvolala ironicky
dušička profesorova, zatímco dušička policejního
ředitele toužebně hleděla, brzo-li začne kapat z
destilačního přístroje očekávaná tekutina.
Čerti dozorci políčkovali vzadu nějakou sprostou
dušičku a pomalu ve velkých kapkách počala kapat
z roury přístroje tekutina, již obě dušičky
zachycují do dlaně, když vtom přiběhne náčelník
oddělení. Obě dušičky strachem rozstříknou
tekutinu kolem sebe, několik kapek padne na
čerta rytmistra, který s hrozným výkřikem
proměňuje se v hořící fosforovou svíčku. Strašný
rachot a peklo se kácí.
Ze španělského biskupa obdrželi destilací
svěcenou vodu!
Bošilecký farář probouzí se na pohovce a jeho
hospodyně strká mu pod nos lahvíčku se čpavkem a
volá: "Vzpamatujte se, důstojný pane!" Vedle z
pokoje slyšet zpěv jeho pánů bratrů z okolních
far.
Důstojný pán dává si vysvětlovat hospodyní, že
už vedle dopíjeli poslední láhve, které zbyly po
slavnostním obědě na památku znovuvysvěcení
chrámu Páně, a on že spadl pod stůl.
Tak ho odnesli sem.
Pan farář tomu dobře nerozumí a usíná poznovu... |
