|
Ano! Člověk se vyvinul a nebyl
stvořen,“ řekl slovy Okena známý prehistorik
Kalista, když v noci o Silvestru v podnapilém
stavu rozhorleně opustil svou společnost v
restauraci.
Cítil se uražen, že nechtěli poslouchat jeho
odůvodněné názory na nálezy kostí pravěkých lidí
na pampách amerických.
A přece jim tak pěkně po celou silvestrovskou
scénu vykládal, že nejde o chrup opice, že
rozhodně nalezené čelisti patří pravěkému
člověku.
Stoje nyní venku, před restaurací, opakoval
hlasitě: „Zajisté, člověk se vyvinul, člověk
nebyl stvořen.“
Kolemjdoucí slušný pán pronesl nevinně: „To je
hezké!“ a spěchal dál.
„Toho člověka poučím,“ pomyslil si učenec a
připojil se k němu.
„Dovolte, pane,“ řekl sdílně, srovnávaje svůj
krok s krokem neznámého pána, „krční obratle
Indiána z Monte Hermoso mohou vám dokázat, jakým
změnám byl podroben vývin lidského pokolení.“
„Ale dovolte, já vás neznám,“ bránil se neznámý
pán.
„Nic nevadí, lidstvo v oboru studia pravěku
nezná toho víc, a nebýt posledních nálezů při
stavbě přístavu v Buenos Aires, neměli bychom
jistoty, že člověk žil v době terciérní i v
poříčí řeky La Plata.“
„Pane, žádám vás, abyste mne neobtěžoval.“
„Jaképak obtěžování, milý příteli. Představte si
jen laskavě dno řeky La Plata. Myslete si, že
jste na místě šťastného nálezce úředníka Snuora
a že pod řečištěm naleznete zbytky lebky, a k
tomu ke všemu zkamenělé. Ihned se domníváte, že
nalezl jste lebku pravěké opice, i zavoláte
známého argentinského učence Ameghina. Kolega
Ameghino podívá se však na lebku a řekne: ,Toto
je část lebky pravěkého člověka a nikoliv
pravěké opice, milý příteli.’
„Dovolte, pane, jděte svou cestou a nechte mne
na pokoji.“
„Rád bych to udělal, ale paleontologie je věda
nesmírně obsáhlá. Během pěti minut nemohu vám
všechno sdělit, co je vzdělancům známo o
pravěkých opicích. Prozatím vám musí stačit, že
Ameghinovi vyvstal nebezpečný odpůrce jménem
Dubois. Tento muž řekl: „Nalezená lebka není
lidská, nýbrž patří skutečně pravěké opici a
nazveme ji vědeckým jménem ,pithecanthropus’. Co
tomu říkáte?“
„Abyste mne nedržel za kabát.“
„Odpusťte, ale to nedokazuje, že měl pravdu pan
Dubois.“
„Povídám vám naposled, abyste mne už pustil.“
„Podobně energicky zakročil proti Duboisovi celý
vzdělaný svět a nazval slavnostně domnělou
pravěkou opici ,tetraprothomo argentinus’.“
„Vy mne tedy nepustíte?“
„Milý příteli, energické zakročení proti
Duboisovi a jeho spojencům mělo za následek, že
počala revize ostatních nálezů z minulých dob, a
to se zkoumáním nálezů dolní i horní čelisti ze
Spy, z Maneru, z Krapiny a z Trinilu. Pak přišla
lebka z Le Moustier a lebka fosilního člověka z
La Chapelle aux Saints.“
„Patrol, patrol!“
„A všechny ty lebky a čelisti dolní i horní
podobají se, jak vám může dotvrdit Lehman a
Welcker, lebce fosilního člověka z Necochei.“
„Patrol, patrol, patróóól!“
„Potřeny slavně všechny teorie o pravěkých
opicích a 26. srpna 1909 nalezne badatel Hauser
lebku pravěkého člověka na Gibraltaru.“
„Patróóóóóól!“
„A všecky ty lebky shodují se ve tvaru i na Jávě
i v Jižní
Americe i v Německu i v Chorvatsku, pravěké
opice zmizely z řeči vzdělanců a namísto nich
vstupuje plemeno z Neanderského údolí.“
Z postranní ulice vpadla sem hlídka.
„Co se to děje, pánové?“
„Tento pán mne obtěžuje a prosím, byste mu
nařídili, aby šel svou cestou!“
„Já že obtěžuji? Vždyť hledím pána poučit o
plemenu z Neanderského údolí.“
Neznámý pán použil tohoto krátkého rozhovoru, že
se rychle vzdálil v postranní ulici.
Roztrpčený profesor zůstal sám s hlídkou.
„Člověk se vyvinul, člověk nebyl stvořen,“ řekl
strážníkům. „Představte si tu radost ve
vzdělaném světě, když Haeckel nalezl zbytky
člověka, kterému dal název ,Horno stupidus’, což
by bylo na česky ,člověk pitomec’.“
Strážníci se podívali na sebe a starší z nich
řekl přísně: „Toho pitomce si nechte pro sebe,
aby vás to nemrzelo!
„Nikoliv, pánové, to platí stejně i pro vás.
Všichni jsme se vyvinuli poznenáhlu. Na světě se
neobjevil hned homo sapiens, člověk moudrý,
napřed byl homo stupidus, člověk pitomec,
pánové.“
Strážníci se podívali na sebe a ten starší
pravil: „Ve jménu zákona půjdete s námi.“
„Milerád, co jsem řekl, dokáží vám učenci na
slovo vzatí: Royer, Warren, Poldig, Sergi,
Ameghino, Schwalbe, King a jiní. Proč
kupříkladu, kdybych vás hodil do vody, dělali
byste rukama mimoděčné pohyby, jako když chcete
lézt po tyči? Proč? Poněvadž vaši předkové lezli
po stromech!“
„Vy byste nás chtěl hodit do vody?“ řekl mladší
strážník opovržlivě, „vždyť se sotva držíte na
nohou.“
„Pamatujte, pánové, že teprve sto tisíc let
uplynulo od té doby, kdy člověk lezl po čtyřech,
a tedy je logické, že si nezvykl přesně chodit
po dvou.“
Na komisařství mluvil ubohý učenec opět o
pravěké opici, což policejní strážmistr
vztahoval na sebe, a poručil, aby prehistorika
odvedli do separace.
Ráno ho pustili a bude nejspíše odsouzen pro
urážku stráže, poněvadž v protokole, který s ním
byl zaveden v tu silvestrovskou noc, stojí, že
snažil se dokázat, jako by bezpečnostní stráž
vznikla nějakým vývojem z opice na homo stupidus
a odtud teprv na homo sapiens, který přece na
takové urážky má své paragrafy. |
