Případ faráře Hlinky

Pověstný farář Hlinka, který svou klerikální agitací způsobil ono strašné krveprolití v Černové, zač ho oslavovali čeští měšťáci na Žofíne, byl na svém původním působišti v Žibřitově napálen jednou ošemetně. Žibřitov je v horách a dál odtamtud asi čtyry hodiny taktéž v horách je kaple. Žibřitov patří pod panství Koburků, kteří udělili nadaci oné čtyry hodiny vzdálené kapli pod tou podmínkou, že farář žibřitovský jednou za rok, a to 18. července, bude drvoštěpům kázat v kapli. 18. července pršelo jen se lilo a velice nerad farář Hlinka vsedl do své nekryté bryčky, vzav si s sebou láhev slivovice, a kočí Juro práskl do koní a za strašlivé nepohody jelo se přes čtyry hodiny. Farář Hlinka proklínal drvoštěpy, pil slivovici, a když přijel do lesů ke kapli, byl již úplně promoklý. Vlezl na kazatelnu a rozhlédl se kolem sebe, a ku svému překvapení uviděl, že není tam ani jediného drvoštěpa. Již chtěl slézt, když spatřil vzadu u vrat kaple krčit se jednoho muže v přítmí. Tedy počal kázat o tom, že jen jediný člověk přišel vyslechnout slovo boží, které on sem nese za takové nepohody, kdy jde o zdraví, on že však nedbá a přichází kázat, ať se děje co děje, i kdyby ho to mělo stát život, neboť slovo boží... A vy, jediný muži, budiž vám vzdána čest, andělé se budou z vás radovat... Slivovice dokonala své dílo. Páter Hlinka mluvil vroucně k jedinému posluchači přes dvě hodiny, pak mu udělil požehnání, sestoupil s kazatelny a bral se k němu do přítmí, aby si dal políbit ruku, a když k němu přišel, tu spatřil že ten jediný muž statečný, dychtící po pravdě boží a božím slově, je jeho kočí Jura, který ho sem přivezl.

„Čakam tu juž dve hodziny, velkomožný pán,“ řekl skromně Jura.

Tichem opuštěné kaple ozval se zvuk pohlavku. Jura zvedal se země beranicu, která mu při něm vypadla z ruky, a páter Hlinka řekl: ,,Te vagy buttaya, ty krávo, tos to nemohl říct hned, než jsem vylezl na kazatelnu?“