Proč měl Bači zaražen postup

Policejní nadpes Bači pocházel z rodiny velmi slušně situované. Jeho matka byla známá Ella von Manheim a žila na zámku barona Hessendorfa. Stavěla báječně uši a měla krásné dlouhé šedivé chlupy. Jeho otec žil též v dobrých poměrech a byl velmi spokojen a šťasten. Jmenoval se Blitz von Tausenlaker a požíval pohostinství pana Kottera, četnického rytmistra, který byl osobním přítelem pana barona Hessendorfa a chodil ho častěji navštěvovat. Měl též krásné chlupy, ale černě šedivé. Místy byl i hnědý. Dlouhý nos mu též výborně slušel.

Jednoho dne se stalo, že Blitz von Tausenlaker uviděl na zámku barona Hessendorfa, provázeje četnického rytmistra pana Kottera, Ellu von Manheim sedící na schodišti.

Očichal ji a známost byla navázána. Vedla Blitze von Tausenlaker do sousedního dvorce, kde zadávili nějaká kuřata a vraceli se domů již jako snoubenci.

Od té doby opakovaly se návštěvy častěji. Blitz von Tausenlaker snažil se neustále prokázati Elle von Manheim různé pozornosti. Tak jí přinesl jednou v hubě půl homole cukru, kterou ukradl doma. Ella si ji zahrabala na zahradě a občas ji vyhrabala a hryzala. O její inteligenci svědčilo i to, že když začlo pršet, vyhrabanou odnesla pod kůlnu do sucha, aby se cukr nerozmočil.

Sama mu opět přinášela ondatry od blízkého rybníka, na kterých si Blitz rád pochutnával.

A z toho něžného poetického svazku, kdy proháněli se po polích i lesích panství, z tohoto poměru tak vzájemně obětavého přišel na svět potomek „Bači“.

Obyčejně vlčáci mívají po pěti štěňatech. V tomto případě přišlo na svět jen jedno štěně, k úžasu celého kraje. Mezi panem rytmistrem a baronem nastal o štěně spor, neboť pan baron slíbil, pozoruje, že to asi tak nějak dopadne, před časem jedno štěně panu rytmistrovi. Bylo tu však jen jedno. Ujednán tedy souboj za krutých podmínek. Štěně bude patřit tomu, kdo v souboji přežije svého protivníka.

S pláčem rozloučili se oba duelanti se svými manželkami a dopadlo to tak, že pan rytmistr mohl ještě dopoledne zaklepat na dveře salonu paní baronky a říci: „Milostivá paní, dovolím si přicházet pro to štěně.“

„Můj manžel?“ zvolala paní baronka.

„Provrtal jsem ho,“ zvolal rytmistr, ovládaje mužně své vzrušení.

Odnesl si štěňátko s sebou a dal mu jméno Bači. Umínil si, že psa získaného za okolností tak mimořádně tragických dá vychovat k dobru lidské společnosti, že z něho udělá tvora schopného pátrat po zločincích, aby alespoň tak jaksi napravil svou chybu a učinil tak pro své pokání nad sprovozením svého nejlepšího přítele se světa. Dal ho vychovávat četnickému strážmistrovi Kapounkovi, aby z něho udělal pořádného policejního psa.

Kapounek ujal se práce s chutí. Čistokrevný vlčák záhy činil neobyčejné pokroky a rozkousal důvtipně kalhoty na chycených vandrácích, s kterými se na četnictvu dělaly pokusy ku výchově a dresuře psů k službě policejní.

Bylo znát, že v něm tkví zhuštěná inteligence pěti vlčáků, kteří mohli s ním současně přijít na svět. Jeden starý profesor matematiky ve výslužbě rád se s ním zabýval a shledal, že ten pes má velké vlohy k počtářství a že zejména i geometrii chápe s neobyčejnou na psa schopností. Když Bačimu bylo jedenáct měsíců, znal již odmocňovat i zmocňovat. Ve třinácti měsících rozluštil zvláštním systémem, kterému nikdo kromě pana profesora nerozuměl, rovnici o pěti neznámých.

Profesor o něm s chloubou říkal, že vyštěká i Ludolfovo číslo. Zjištěno však bylo, že čenichem v písku vyrýsuje Pythagorovu poučku.

Stejně i ve službě policejní počal vynikat nezadržitelným tempem nad své druhy.

Ve stáří dvou let zjistil již doposud nevypátraného vraha Magdy Novotné, zakousnuv se do lýtka jednomu slušně oděnému pánu, který šel po ulici kolem, když si Bači vyšel na procházku. Pán se lekl a kolemjdoucí četník okamžitě ho zatkl. Na policii se pán přiznal.

Za půl roku nato objevil Bači nevypátraného vraha bankéře Kische a byl povýšen slavnostně na nadpsa.

V téže době, asi týden po jeho jmenování, kdy mu též gáže byla zvýšena o jednoho vuřta denně, udála se velmi záhadná krádež na Rakovnicku.

V lese pod Krakovcem byl nalezen v křoví železný most, pocházející patrně z krádeže, neboť byl odmontován. Současně se to potvrdilo, neboť scházel most přes Mži na jednom velmi frekventovaném místě.

Pachatel si patrně most uschoval tu do křoví, používaje roušky noční tmy, aby si ho v příhodný čas nenápadně odnesl. Tato drzá krádež způsobila všeobecné vzrušení.

Na štěstí vzpomněly si bezpečnostní úřady na policejního nadpsa Bačiho, který byl na místo přiveden. Očichav křoví a několik patníků na blízké silnici, dal se do očichávání železného mostu. Pak s hlavou k zemi skloněnou běžel pomalu kupředu přímo přes vrchy.

Ze zástupců bezpečnostních úřadů lil se pot, jak ho následovali. Tak to šlo s vrchu do vrchu a zas oklikami nazpět, a pak přímo na silnici, až do místa jeho působení opět velkými oklikami. Tak se tloukli přes pět hodin.

Zpocené bezpečnostní orgány s úžasem následovaly ho a dívaly se, jak přímo s určitostí běží do domu svého přítele a učitele, profesora matematiky ve výslužbě, a jak naleznuv ho na zahradě před včelínem, počíná na něj jako na pachatele úžasně dorážet štěkotem.

Nebylo pochyby .. . Tak vážený muž ...

Četnický strážmistr položil ruku na rameno pana profesora a již chystal se pronésti: Ve jménu zákona ..., když uviděl, jak Bači běží náhle do domu. A již se vracel, drže v hubě útržkový kalendář.

A překvapeným četníkům položil týž před nohy na zem. Četli: 1. dubna ...

Od té doby má Bači postup úplně zaražen, neboť ve službě bezpečnostní není dovoleno nikoho vyvádět aprílem.