|
Slavný antropolog Virchow praví,
že naprosto nestačí říci, že hlavu člověka lze
odvoditi od opice, nýbrž že nutno ukázati, od
které opice a to se dosud nikomu nepodařilo.
Téhož mínění byl i profesor Ressler. On
prozkoumal celou řadu lebek, které považovány
byly za lebky pračlověka a také napsal velice
zajímavé pojednání o lebce, které skončil
prohlášením, že nalezená lebka patří buď
šimpanzovi, nebo orangutanovi, nebo mladé
gorile, či člověku prehistorickému, neznajícímu
číst ani psát ani oba zemské jazyky, neboť hrbol
nadočnicový jest jen bídně vyvinut.
Profesor Ressler byl známý učenec. Kdysi našel
kost spánkovou a bystrým dohadem uznal, že
majitel té kosti spánkové kulhal na levou nohu a
to asi mezi čtvrtým a třetím tisíciletím před
letopočtem křesťanským. Vyskytli se ovšem i
protivníci, kteří tvrdili, že nalezený kousek
spánkové kosti kulhal na pravou nohu a nikoli na
levou, ale tito protivníci byli umlčeni
polemickým článkem profesora Resslera: „Jak mohl
kulhat na pravou nohu, když mu tu nohu sežral
medvěd jeskynní?“ V článku tom dokonce udával
profesor Ressler, že onen nešťastník potkal
onoho jeskynního medvěda mezi pátou a šestou
hodinou odpolední 5. května roku 3917 před
Kristem.
To bylo překvapení! Protivníci jeho zmohli se
jen na ironickou poznámku: „Profesor Ressler
zamlčuje nám ještě jedno, a to, jak se vlastně
ten dobrák jmenoval.“
A profesor Ressler odpověděl: „Přejete-li si to
vědět, zde to je: Jmenoval se Rora, neboť byl
rodem Etrusk, ztratil v patnácti letech matku,
otce neznal a jeho kožešina, kterou si obtáčel
kolem těla, byla strašně prožrána od molů, takže
v osmnácti letech musil si pořídit novou. Ve
dvaceti letech vysmekla se mu jednou sekera z
ruky a rozbila hlavu jednomu členu jeho kmene.
Za trest měl být obětován, ale na přímluvu dcery
pohlavára mu byl mu darován život. Přejete-li si
vědět ještě nějaké podrobnosti, mohu sdělit
dále, že měl na břiše bradavičku a že trochu
šišlal.“
Tohle všechno věděl profesor Ressler ze spánkové
kosti, kterou uchovali v muzeu až do té doby,
kdy jiný známý antropolog u příležitosti své
studijní cesty ve spánkové kosti proslulého
etruského válečníka Rory shledal úlomek z lebky
kočky domácí. Byl z toho velký vědecký skandál a
nejhůř si to odnesl onen učenec, neboť muzejní
komise konstatovala, že to není žádný odštipek z
lebky kočky domácí, nýbrž že to je kousek kosti
z lebky koně. Mladý učenec zdrcen v noci tajně
ujel a na hranicích dal se přejet vlakem.
Tato maličká vědecká epizodka ovšem nijak
nepodryla slávu profesora Resslera. Týž zabýval
se poslední dobou atavismem a shledav na sobě,
že má stejně zubů, jako orangutan, dospěl k
nezvratnému názoru, že bude již v zájmu vědy
nutno, aby se oženil a plodil potomstvo. Jako
vřelý přítel teorie descendenční hledal proto
ženu se známkami degenerace, zejména s hlavou
šišatou, která by se podobala lebce kočkodana,
neboť on sám měl hlavu samce orangutana, jak
vypravuje ve svých pamětech. Za tím účelem
procestoval hlavně ony krajiny, ve kterých
nalézá se typická rasa černošská, přivezená do
Ameriky před několika stoletími z krajin střední
Afriky od jezera Njance-Njanga. Tento černošský
typus nalezl v Alabamě v Severní Americe, kdež
po čtyřměsíčním hledání podařilo se mu najíti
ohyzdnou černošku s hlavou gorily a šimpanze
dohromady.
Dosti nesrozumitelné poznámky, jež provázely
pozorování jeho budoucí ženy, jsou: „Při celkové
konfiguraci hlavy nutno pak počítati se sklonem
šupiny kosti čelní. Úhel, který se nehodí na
hlavu této černošky, jest Daubentonův, neboť
netvoří přímku položenou skrze opisthion a
basion s přímkou spojující dolní hranu očnice s
opisthion a úhel Brocův, u něhož čára první jest
táž, druhá pak vychází od basion. Se všemi
těmito mírami, jakož i s vypočítaným kubickým
obsahem mé černošky nejsem naprosto spokojen.
Poté následovala stručná poznámka: „Mému sňatku
s černoškou Amálií bylo požehnáno v chrámu Páně
Sv. Ducha v Oklahomě.“
A nyní čekal vzdělaný svět antropologů, jak to
dopadne. A nejvíce byl žádostiv sám profesor
Ressler, který velice rád, když si na černošku
zvykl, prováděl své antropologické pokusy.
A nyní považte jeho překvapení, když se mu
přesně devátý měsíc narodil malý Indián! A proto
právě zbláznil se pan profesor Ressler a jedině
v řídkých případech, kdy se mu vrací trochu
rozumu, vzpomíná si, že jeho černoška, než si ji
vzal, sloužila u jednoho indiánského obchodníka
s kořalkou. Jinak jest jeho rozum obhleněn,
kdekoliv může se zmocnit tužky nebo kusu uhle,
píše na stěny svého pokoje:
„Držíme-li se při určení této lebky na způsob
měření německého, jest lebka tato
dolichocefální, dlouholebá, držíme-li se způsobu
francouzského, jest brachycefální, krátkolebá,
lze ji tedy bráti za mezocefální,
prostřednělebou.“ |
