Úvod
Kdyby se vyskytl odvážný člověk,
který by přečetl několik set knížek, které
autoři s neobyčejnou drzostí nazývají Průvodcem,
nemám žádné pochybnosti o tom, že by takový
občan úplně zblbl a nic jiného nedělal, než
používal oněch frází a velkolepých obratů, jichž
používají všichni ti, kteří sestavují své
Průvodce po hradech, zámcích či městech.
Tento zpitomělý a zblblý občan opakoval by
neustále tyto věty: „Mé oko zírá jiskrným zrakem
v okouzlující panoráma...“
„Mé oko se nemůže pohledem nasytiti...“
„Mé oko utkvělo...“
„Oko mé maně pozoruje...“
„Oko naše je upoutáno...“
„Můj pohled pospíchá...“
„Náš pohled letí...“
„Oko naše našlo a spěchá výš...“
„Náš zrak se namáhá...“
„Znovu oko naše zří...“
„Poskakující zrak...“
„Oko naše se ustálí, aby odpočinulo, aby vidouc
nevidělo...“
„Půjdeme-li po cestě, zrak náš vidí...“
„Ohlédnouce se, bystrému oku pohled neujde...“
„Sledujeme-li dále, zrak mimoděk vidí...“
„Milý pohled se naskytuje...“
„Zrak náš utkvívaje, je zříti...“
„Rozhlédneme-li se, pohled maně utkvívá...“
V těch Průvodcích vypadá to tak, že kdyby člověk
měl přesně postupovat podle toho receptu,
zakroutil by si krk po těch rozkazech v
knížkách: „Ohlédněme se poohlédněme vpravo -
obraťme své zraky - přimhuřme oko - otočme se
vlevo - zírejme kupředu, přelétněme rychle obzor
až v dálavu - zastavme se...“
Můj bože! Co by asi z takového nešťastníka
zbylo! Napřed by se začal točit čím dál tím
rychleji kolem své osy, přičemž by mu začaly
vytékat oči z důlků a nakonec by se rozplácl v
dálavu a zbylo by z něho jenom trochu kaše, ze
které by vyzývavě trčela knížka Průvodce s
otevřenou první stránkou, kde to začíná: „Tak
asi vypadal biblický ráj! Zanícen a nadšen
zvolal jeden z návštěvníků...“
Přikročuji tedy k vydání svého spisku Průvodce
po ničem. Předmluva
Přítomné dílko musí dle mého
přání vyplniti citelnou mezeru v naší cestopisné
literatuře. Naši turisté velice chybují,
vyhledávajíce místa, kde něco zbylo a kde celé
okolí působí na člověka nejmocněji krásou
krajiny.
Můj spisek se bude podrobně zabývat macešsky
zanedbávanými krásami Ničeho.
Bude to tedy Průvodce po místech, kde vůbec nic
není, takže odpadá každá možnost, aby zrak po
něčem pátral a tím povstalo nebezpečí, že by si
nebohý turista ukroutil krk.
Práce se sestavením tohoto dílka byla velice
trudná, poněvadž jsem nemohl použíti žádných
pomůcek již vzhledem k tomu, že místo, které se
popisuje, nemá žádné historie, žádných
historických památek a žádného místopisu.
Povinné díky vzdávám na tomto místě neznámému
vagabundovi, který v té končině, kde není
žádných památek a žádné krásy v okolí, ležel v
trávě s lahví kořalky a upozornil mne na to, že
je zde také pěkně. I
Přijdeme-li na ono místo, kde
není nic, oko naše marně hledá vyhlídku, neboť
se nalézáme v místech, kde je soustředěno veliké
nic. Nemůžeme však tvrdit, že bychom se snad
nacházeli v rovině. Ani rovina tu není.
Fyzikální zeměpis nemá pro to vůbec pojmu.
Návštěvník pozoruje ihned, že není nic ani před
ním, ani za ním, ani nad ním, ani pod ním.
Aby oko marně nehledalo, upozorňuji návštěvníky
tímto seznamem předmětů, které nenajdou a
kterými se též oko překvapiti nemůže. Je to
velká výhoda, poněvadž oko nemůže těkat po
těchto předmětech, jichž tu není.
Schází tu:
1/ Tmavé zelené lesy.
2/ Žírný úrodný kraj s vlnícím se osením.
3/ Modravý vzduch.
4/ Ohromná prostora.
5/ Pestrý koberec květin.
6/ Obláčky a ovocné zahrady.
7/ Uhánějící vlak.
8/ Pahorky a potoky.
9/ Věže měst.
10/ Zříceniny a venkovské kostely.
II
Upozorňuji dále návštěvníky této
památnosti, že zde nemohou sledovati žádné
cesty. Cest vůbec není. Byly-li tu nějaké cesty,
nemůže se toho návštěvník dopátrat ani od
nejstarších pamětníků, poněvadž ti již patrně
dávno vymřeli, ba jest domněnka, že zde vůbec
žádného místního obyvatelstva nebylo.
Marně také pátráme po nějakém okolí.
III
Protože toto místo nemá
historie, odpadá samo sebou pokračování této
kapitoly. Doslov
Děkuji tímto všem čtenářům,
kteří toto vydrželi číst až do konce.
Dílko toto má být novou vzpruhou k dalšímu
tvoření po Zlámaných i Nezlámaných Lhotách. |
