|
Salem Alejkum! Pokoj s vámi,
ctěná redakce! Přibyl jsem šťastně do Cařihradu
a ubytoval se v Pere v evropském hotelu.
Blízko mne, asi ve třetím pokojíku nalevo, bydlí
páter Tomáš Škrdle, redaktor Vlasti a předseda
katolické ligy. Jakmile sultánovým irade byli
křesťané prohlášeni za rovnoprávné s mohamedány,
přijel sem, aby pomohl Turecko vyrvat z rukou
nevěřících.
O těchto svých záměrech pěkně se rozpovídal
včera večer, nasytiv se pilafem. „Holenku,“
řekl, toče prsty, „rostem. Uděláme z Turecka
katolický stát a dočkáte se času, kdy po způsobu
vídeňském v hlavním městě Turecka budou zasedat
v městské radě samí turečtí křesťanští
sociálové. Co se nepodařilo křižáckým výpravám
ve středověku, podaří se nám. Všiml jste si
zajisté řádových kněží. Všichni jezovité,
benediktýni, dominikáni, vypuzení z Francie,
vrhli se sem do Turecka. Všechny jeptišky táhnou
nyní do říše pádišáha. Pokřtíme sultána...
Ano, pokřtíme sultána,“ uhodil pěstí do stolu,
„a české duchovenstvo při tom nesmí scházet.
Jaký to krásný úkol. Není to ovšem snadné. Já
například jsem si ale koupil od Vymazala Turecky
snadno a rychle: ,Zira Alláh teogiagie pú katar
sebti ki..., neboť tak bůh miloval svět...‘ Pak
jsem si koupil fez. Ostatní přijde všechno časem
a naráz rozletí se do celého vzdělaného světa
zpráva: ,Sultán pokřtěn Čechem, páterem Tomášem
Škrdlem.‘
Pak vítězně se bude postupovat dál. Budeme
zakládat katolické noviny v každém tureckém
městě. Rozmnožíme se jako kobylky. Založíme
školy katolicko-národní. I vnikneme do vojska.
Budeme držet své požehnané ruce nad celým
Tureckem a uvidíte, že za deset let uděláme z
Turků takové ovce, že sultán bude moci klidně
zrušit ústavu a zavést opět absolutismus a
vládnout s pomocí naší.
V Makedonii objevíme turecké Lurdy. Budeme
vydávat odbočku Sv. Vojtěcha pro Turecko pod
názvem Hissar padišahaji (Pevnost pádišáha).
Ostatně začínám již pracovat.“
Po těchto slovech rozbalil balíček a ukazuje na
vytažené předměty tázal se mne, zda vím, co to
je.
„To jsou odlitky z vosku,“ a poučoval mne, že
znázorňují sultánovy nohy. „Pošlu je zítra na
Svatou Horu. Je to neomylný prostředek, jak
uzdravit sultána z jeho revmatismu, navrátit mu
mužnou sílu a zavázat si ho k vděčnosti.“
Znamenitý tento člověk odešel pak nahoru a já
pozoroval jsem velké zástupy lidí, táhnoucích ku
Galatě a provolávajících různá hesla. Pak jsem
vzal noviny a sice časopis Ikdam, kde mi do očí
padl následující inzerát:
Patnáct opuštěných českých národních socialistů
prosí o šlechetnou podporu ct. čtenáře, která by
jim umožnila návrat do vlasti. Šlechetnou
podporu přijímá Václav Troníček, t. č. v Galatě
v č. 1782.
Patnáct opuštěných národních socialistů v
Cařihradě! Jaké drama se zde asi odehrálo a
odehrává před očima celé Evropy? Jak sem přišli
národní dělníci? Jaké šlechetné pudy vedly je
sem do nejnovějšího konstitučního státu?
Bez dlouhého uvažování odebral jsem se do č.
1782 v Galatě vyhledat pana Václava Troníčka.
Našel jsem ho ozdobeného červenobílým
karafiátem, sedícího zasmušile u okna.
„Měl bych tu čest mluvit s pokladníkem patnácti
opuštěných českých národních socialistů?“
„Zajisté,“ pravil, zřejmě potěšen zvukem
mateřštiny, „já jsem Václav Troníček, řeznický
pomocník z holešovických jatek a nyní vůdce naší
nešťastné výpravy. Slyšte, krajane, o našem
příšerném dobrodružství:
Je nás patnáct, jsme všichni řezničtí chasníci z
holešovických jatek, vybraní siláci a uvědomělí
národní dělníci. Jak jsme sem přišli? Řízením
osudu.
Je vám, krajane, zajisté známo, že náš poslanec
Klofáč byl před lety na cestách po Turecku
hostem nyní uprchlého sekretáře sultánova Izzeta
paši. Oba stali se důvěrnými přáteli. Víte také
o holešovické řeži, kde jsme se my vyznamenali
jako dobří bojovníci.
Znáte také, že umíme zacházet výborně s noži.
Zkrátka, milý krajane, jednoho dne dostane náš
milovaný bratr Klofáč dopis z Cařihradu do
redakce Českého slova, psaný samotným Izzet
pašou. Dopis ten mám u sebe, můžete si ho
přečíst. Je důkazem obliby našeho poslance.“
Podal mně dopis, uronil slzy a posadil se po
turecku na zem.
List zněl:
Třikrát slovutný Hamdi Klofáči beji!
Dostali jsme zprávu, třikrát slovutný Hamdi
Klofáči beji, že Tví bratři jsou statečnými
bojovníky a že potřeba-li tomu káže, jsou
ochotni nůž pohroužit do břicha svých otců.
Četli jsme s potěšením o Tvých bratrech, jak ve
vilájetu holešovlekem stříkala krev jejich
nepřátel.
Třikrát slovutný Hamdi Klofáči beji! Pádišáh
posílá Ti políbení a žádá Tě o schůzku.
V horních krajinách propukává vzbouření, vlastní
tělesná stráž pádišáha se bouří, Kuriové a jiní
divocí strážcové pádišáha jsou nespokojeni.
Bašibozukové z Malé Asie klnou sultánovi. Nikde
nelze získat divoké spolehlivé stráže k ochraně
pádišáha.
Proto žádáme Tě jménem sultána všech věřících,
abys vyslal četu svých bratří do Cařihradu, kdež
by zastávali na sultánově dvoře službu tělesné
stráže.
Líbá Tě třikrát slovutný Hamdi Klofáči beji,
Tvůj Izzet pasa, sekretář sultánův.
„Tak vidíš,“ řekl můj krajan, když jsem list
přečetl, „redakce Českého slova hned nás počala
verbovat a odvádět na holešovických jatkách. Ale
sotva jsme sem přijeli, bylo po slávě.
Mladoturci zvítězili, náš Izzet pasa práskl do
bot a v paláci chtěli z nás udělat eunuchy.
Obrátili jsme se telegraficky o radu na České
slovo a dostali jsme odpověď: ,Přidejte se k
mladoturkům.‘ Ale mladoturci nechtějí s námi nic
mít, poněvadž Klofáč zběhl od mladočechů.
Chodíme tedy teď po ulicích, voláme: ,Ať žije
turecké státní právo!‘ a sbíráme bakšiš.“
„Ale proč vám České slovo nepošle peníze na
zpáteční cestu?“
„Stálo by to peníze a muselo by pak vycházet
jednou za týden,“ odvětil zasmušile můj krajan.
Stiskl jsem mu soustrastně ruku.
Nad Bosporem svítí měsíc. Volám v té večerní
krásné a tklivé chvíli k české veřejnosti o
podporu pro patnáct opuštěných národních dělníků
v Cařihradě.
U mešity Murada o desáté medžidii.
Dr. Mituška bej |
