|
Životy mocnářů bývají ohroženy
anarchisty a rakovinou. Německý císař Vilém II.
velice se obává, že tato prožluklá nemoc, která
zachvátila jeho otce, může i jeho panování
učinit konec. Na rakovinu nelze vydat zatykač a
tato nemoc postupuje zcela veřejně. Nepomůže
postavit před palác vladařů stráže, zdvojnásobit
hajné, rakovina postupuje pomalu, ale jistě a je
vždy přítomna. Nachází se na těle vznešeného
vladaře, i když ten projíždí za jásotu poddaných
ulicemi, i když mluví o své svrchovanosti, přece
jest tu rakovina, která hlodá na jeho vznešeném
těle.
Císař Vilém II. se této nemoci bojí. Rakovina
hrtanu jest nemoc velice nebezpečná a lékaři si
nevědí rady. Onemocnělý rakovinou hrtanu nesmí
mluvit. V novinách také byla nedávno zpráva, že
císař Vilém II. propustil v nemilosti dr.
Ehrlicha, vynálezce séra proti syfilidě, který
odpověděl na otázku císaře, zdali neví nic proti
rakovině: „Vaše Veličenstvo, rakovina doposud
není vyléčitelná.“ Císař Vilém II. má totiž za
rádce jistého dvorního chemika, alchymistu
moderního vydání, který mu namlouvá, že rakovina
je vyléčitelná. Císař Vilém II. důvěřuje spíše
tomuto chemikovi než učeným lékařům. Tato věc
není novinkou, a proto dovoluji si vám podat
podobný případ z Východu. Jde o turkomanskou
pověst: „Rakovina a emir v Anamu.“
Anamský emir Charaung (čti Črang) trpěl po
dlouhá léta rakovinou, kteréžto nemoci říkají v
Anamu od té doby, kdy předek emira Charaunga
zemřel na tuto chorobu, „zkvétající růže“.
„Zkvétající růže“ stala se oblíbenou chorobou
anamské šlechty, čímž každý onemocnělý se hleděl
přiblížit touto svou nemocí nejvyšší dobrotě a
vznešenosti v osobě panovníkově.
Anamský emir, když se mu to dostalo k vznešenému
uchu, zvolal: „e, ti psi!“ A rozkázal, aby
rakovina, čili nemoc vznešená pod názvem
„zkvétající růže“, byla prohlášena za monopol a
kdo by tou nemocí trpěl, že musí zaplatit do
pokladny emirovy 10.000 rupií.
Tento peníz nezalekl vznešenou šlechtu. I kdo z
nich netrpěl rakovinou, zaplatil 10.000 rupií do
pokladny emirovy a obdržel tabulku, kterou nosil
na krku a na které stálo: „Emirův dodavatel
zkvétající růže“.
Mezitím však se nemoc panovníkova horšila. Emir
Charaung rozzloben na celý svět, poručil, aby
všechny šlechtice, kteří nosí na krku tabulku
„Emirův dodavatel zkvétající růže“, narazili na
kůl jako velezrádce a jmění jejich aby připadlo
do jeho pokladny.
Rozkaz ten byl ochotně vykonán. Pak si dal k
sobě povolat svého osobního lékaře, který
prohlásil neopatrně, že všechna pomoc je zde
marná a že rakovina zničí vznešené tělo průběhem
jednoho slunovratu.
Nejvznešenější panovník v Anamu rozkázal
milostivě, aby lékaře zakopali za živa do země a
nechali mu vykukovat jen hlavu, aby si jí v noci
tygři povšimli a pak povolal k sobě svého
čaroděje.
„Vaše Veličenstvo,“ řekl čaroděj, „jest jen
jedna pomoc a ta jest, že musíte mně darovat
nejhezčí hurisku ze svého harému.“
Přání jeho bylo vyplněno. Poněvadž však ani
potom rakovina čili „zkvétající růže“, se
nelepšila, dal ho emir upálit i s huriskou,
poněvadž druhý dvorní čaroděj oznámil emirovi,
že popel z jejich těl, přiložen na místa
onemocnělá, jest nejlepším prostředkem proti
rakovině.
Nepomohl ani ten prostředek. Druhého čaroděje
uvázali na divokého buvola a pustili do džunglí.
I dal k sobě nejvyšší panovník zavolati filosofa
z nejslavnější školy v zemi. Ten pravil, že
nemůže nic jiného podotknout, než že prosí o tu
milost, aby byl změněn oficiální název nejvyšší
nemoci a to aby jméno „zkvétající růže“ bylo
změněno na jméno „růže smutku“.
Panovník byl rozhořčen: „Ty červe, co jsi to
proslovil hanebného?“ Pokynul a rozsekali
filosofa jatagany v době necelé minuty.
Ale nemoc panovníkova se tím nezlepšila. Stal se
ještě nevrlejším a dal k sobě povolat nejlepšího
lékaře kožních nemocí. Tohoto však nemohli nikde
najít, poněvadž zatím všichni lékaři prchli z
Anamu.
Nemoc se tím více horšila a novinám bylo
zakázáno podávati vůbec i nejkratší zprávu o
stavu nemoci panovníkovy.
Zato kněží nelenili. Nejvyšší kněz v Anamu
dostavil se k emirovi Charaungovi a prohlásil,
že měl vidění, ve kterém Allah mu řekl: „Červe
boží, nemoc panovníkova není žádnou nemocí.
Zkvétající růže jest nejvyšším vyznamenáním pro
nejvznešenějšího panovníka, nechť panovník
klidně vyčká, až Allah ho k sobě povolá a
‚zkvétající růže‘ budiž nejkrásnějším důkazem
neskonalé dobroty Allahovy, odměnou ctností
emira Charaunga. ‚Zkvétající růže‘ budiž důkazem
nejvyšší moci panovníkovy a důkazem boží
milosti, propůjčené emiru Charaungovi, panovníku
z milosti Allahovy.“
Když to emir byl slyšel, skonal klidně na
rakovinu... Tak končí tato turkomanská pověst. |
