|
„Má poklona, milostiva paní!“
„Ah, to jste vy. Nemohla jsem vás hned poznat.
Jest už dlouho, co jsme se posledně viděli.“
„Pět let, milostivá paní, vy jste se též
změnila. Zvážněla jste.“
„A vy jste ztloustl, i vousy vám narostly.“
„Proměnil jsem se. Dovolíte, bych vás
doprovodil?’
„Bude mne těšit, vždyť jsme spolu nemluvili již
po pět let. Posledně jsem s vámi mluvila před
svou svatbou, to jste říkal, že ten den
nepřežijete.“
„Ano, byl jsem velmi dojat.“
„A potom jste při svatební hostině více pil.“
„Milostivá paní má velmi dobrou paměť.“
„Oh, pamatuji se velmi dobře, že nakonec jste se
s mým manželem objímal, ačkoliv jste dřív říkal,
že ho nemůžete ani vidět.“
„Jsou to vzpomínky. Za těch pět let jsem si
často vzpomněl na ty doby, kdy jsme spolu
chodívali.“
„Vidíte, říkal jste, že budeme vždy přáteli, a
po celých pět let jste se u nás ani neukázal.“
„Ale psal jsem vám.“
„Ano, dvakrát do roka, vždy gratulace k
jmeninám; jednu mně a jednu mému muži.“
„Vy jste však ani jednou mně nepsali.“
„Neudal jste nikdy adresy, říkalo se o vás, že
jste na venkově.“
„Ano, jsem na venkově, přijel jsem do Prahy, a
tu ta náhoda.“
„Ovšem náhoda, která mně opět poskytla
příležitosti mluvit se svým starým přítelem,
který mně kdysi pomáhal pracovat úkoly do školy,
když jsem něco nevěděla.“
„Musím opakovat, že máte velmi dobrou paměť.“
„Chcete-li, připomenu vám, že vy jste také někdy
mnoho nevěděl. Zejména v počtech byl jste
slabý.“
„Když jsme nemohli něco vypočítat, nechali jsme
učení stranou a hráli mariáš.“
„Vida, jak se pamatujete na podrobnosti. A tu
jste vždy vyhrával a říkal, že máte neštěstí v
lásce.“
„A přitom jsem se díval na vás, milostivá paní.“
„A já říkala, abyste si z toho nic nedělal.“
„Říkal jsem, že vás mám rád.“
„Já jsem tvrdila, že jsme přáteli, a říkala, že
vás mám také ráda, ale radši že mám ještě
někoho.“
„Tenkrát jsem se tvářil velmi zoufalým.“
„Slušelo vám to, aspoň jste myslil, že vám to
sluší, neboť jste zoufalý výraz tváře několikrát
opakoval.“
„Ano, to bylo tenkrát, když jste si šla dát
vyložit karty ještě s několika spolužačkami.“
„Vykládač karet mně řekl, že vy chodíte se mnou
jen pro forma a já s vámi též.“
„Pamatuji se, že chtěl jsem jít do bytu
vykládače karet s holí a způsobit tam
výtržnost.“
„Upokojila jsem vás, poněvadž jsem řekla, že vás
mám trochu ráda.“
„A já vám řekl, že vás mám velmi rád.“
„Potom jsem řekla, že je to hloupost, a měla na
vás zlost, poněvadž jste nepřinesl karty.“
„Tenkrát jsme se trochu pohádali.“
„Ano, chodil jste rozčileně po pokoji a shodil s
mého stolku malou vázu, která se rozbila.“
„Vy jste řekla, abych vám již na oči nechodil, a
za chvíli jste prosila, abych šel pro karty
domů.“
„Když jsem se vrátil s kartami, vařili jsme čaj,
poněvadž nám byla zima.“
„Ano, slečna, u které jsem byla na bytě, měla
zlost, že jsem dala výpověď, a netopila v mém
pokoji.“
„Pili jsme čaj a kouřili cigarety.“
„Druhého dne jsem neměla ve škole úkol z
frančiny.“
„Ano, zapomněli jsme ho vypracovat.“
„Byly to pěkné časy.“
„Při loučení jste vzdychal.“
„A vy jste se tázala, zdali zůstaneme přáteli.“
„Vy jste vždy říkal: ,Máte mne ráda?’ Trápil
jste mne pořád, až jednou jsem plakala.“
„Pravila jste, že nemůžete své srdce rozdělit.“
„Tenkrát jsem vám řekla pravdu, že mám ráda
jednoho člověka, který jest nyní mým manželem.“
„Pamatuji se, že jsem ho nazval chlapem, což vás
velmi rozčililo.“
„A řekla jsem, budete-li se tak chovat, že se
otrávím, což jste prohlásil za romantickou
myšlenku.“ „A zase jsme se tenkrát hádali.“
„My se hádali vůbec pořád. Nebylo dne, abychom
se nešvařili.“
„A zase hned udobřili.“
„Byly to nejkrásnější chvíle mého života.“
„Často o tom vyprávím svému manželi, který se
tomu velmi směje. Nedávno ukázala jsem mu jednu
vaši báseň, plnou bolu, které se velmi smál.“
„Vyváděl jsem tenkrát různé hlouposti.“
„Nemluvte tak, byly to pěkné časy.“
„Pěkný románek, který zakončil zcela všedně.“
„Ano, všedně, velmi všedně, neboť při mé svatbě
jste trochu víc pil.“
„Opět vzpomínáte na ten konec.“
„Proč ne, vaše ideály divně skončily.“
„A vaše, milostivá paní?“
„Nemluvme o tom, jdu právě do trhu koupit husu,
neboť vy budete zejtra naším hostem u oběda.
Zajisté že se zdržíte v Praze, neboť si toho
přeji.“
„Ovšem, budu však musit telegrafovat domů ženě.“
„Ach, vy čtveráku, vy jste ženat, vždyť jste
říkal, že když to takhle s námi skončilo, nikdy
se neoženíte,“
„Mám již druhou manželku, milostivá paní.“
„Lituji vás, neboť tak skončily vaše přísahy.
Přijďte však jistě zejtra k nám na oběd. Můj muž
bude velmi potěšen. Budeme si vypravovat o tom,
jak jste říkával, že beze mne jest svět pro vás
pouští. Můj muž rád se zasměje. Nuže na
shledanou!“ |
