Všichni v naší obci velice jsme
se těšili na tuto schůzi, neboť mělo být v ní
rozhodnuto, kdo má být obecním strážníkem.
Celkem došlo přes 500 žádostí. Mluvil-li bych
řečí učenců, tedy asi kol 531 žádostí. Z těchto
žadatelů byla polovička absolvovanými právníky,
dále tam bylo ke stu žádostí absolvovaných
studujících filozofie a kromě toho 49 žádostí
bylo psáno abiturienty různých učitelských
ústavů, kteří jsou bez místa již rok. Zbytek
připadal na absolventy obchodních akademií a
konečně byly zde tři žádosti z kruhů nejvíce
blízkých panu starostovi, poněvadž to byli
obecní příslušníci.
Byl to František Kačírek, obecní pastýř, Jan
Kořenář, domkář na konci vsi a kostelník
Podloch. Tento pohádal se s panem farářem,
poněvadž mu pan farář nedal nic z pohřbu staré
výměnkářky Švejcové a ještě ho ten den ve ferblu
obehrál o pět zlatek v obecním hostinci.
Tedy terno jsme měli pohromadě a záleželo jen na
rozhodnutí. Ostatní žádosti jsme prodali kupci
Krausovi na papír. Dal nám za to pět láhví vína
a balí od té doby do těch žádostí: „Slibuji, že
věrným chováním stanu se důvěry hoden“ smradlavý
sýr, který si kupují naši lidé, když jdou do
hospody, poněvadž je v něm tolik papriky, že
chutná pivo, a jak chutná.
Máme u nás pivo z Hluboké a to je velice dobré
pivo, když má člověk poctivý základ. Piješ
desátou, jedenáctou a jak potom mluvíš o
politice. Rozkoš poslouchat ty řeči. Ani se
nenaděješ, už do tebe mlátí, poněvadž my u nás
nejsme stejného přesvědčení.
Ale nezáleží jen na tom, jak se o politice
mluví, my mluvíme i o obecních záležitostech,
poněvadž má náš starosta hospodu. V této hospodě
jsme se tedy také sešli jako obyčejně na schůzi
obecního zastupitelstva. Zde také konáme všechny
schůze obecní.
Korupce nepanovala u nás žádná. Každý z terna
dal duplák piva. Napřed ho dal žadatel Kačírek,
takže když se to rozhlásilo, hned jsme si
myslili, že ho přijmeme na místo obecního
strážníka. Ale pak dal také Kořenář peníze a
hned za ním kostelník Podloch. My jsme tedy
nevěděli, na čem jsme. Nás všechny to mile
překvapilo, ale situace byla zoufalá, neboť
každý z nich koupil pivo za stejný peníz a každý
si předtím obešel nás radní, členy obecního
zastupitelstva a my jsme to každému slíbili.
Pak zabil prase kostelník Podloch a dal z něho
udělat vepřové hody. Současně zabili však po
praseti i další dva žadatelé, Kačírek a Kořenář,
takže sice to byla radostná událost, když nám
byly věnovány k požitku, a k jak krásnému
požitku, tři prasata, ale přesto neměli jsme
místa pro tři obecní strážníky, nýbrž jen pro
jednoho.
O korupci se tedy naprosto nemohlo mluvit a byli
jsme žádostivi, jak to dopadne. Žádný z těch tří
žadatelů neměl žádné přednosti a proto se dalo
očekávat, že bude schůze obecního
zastupitelstva, pojednávající o této volbě
velice bouřlivá.
Celý den jsme se postili, my, členové obecního
zastupitelstva, abychom měli lepší chuť k jídlu,
když z tří prasat to vonělo po celé obci.
Starosta byl ve velkých nesnázích. Chodil po
všech členech obecního zastupitelstva a říkal:
„Na mou duši, takhle to dál nepůjde. Já se z
toho zblázním: Kdyby alespoň někdo z těch
žadatelů byl pořádný lump, tak ho vyloučíme z
terna a když se bude rozhodovat o dvou, tak se
už dokáže, že jeden z těch dvou je darebák.
Takhle jsou ale všichni stejní lumpové a to je
právě ta ostuda, že nemůžeme jim nic vyčítat.
Ještěže nám uspořádali prasečí hody a dali to
pivo. Vždyť jsou všichni stejní darebáci, ale
nás nepodplatí.“
Byl mezi námi jeden člověk jménem Machlíček. To
byl sice pořádný občan jako my všichni, ale
nepřál našemu starostovi Bálkovi. Kde mohl,
udělal mu nějakou nepříjemnost. Tak kupříkladu
učinil jednou oznámení na starostu, že mu
pytlačí na jeho poli. Málem by bylo došlo k
soudu a teprve starosta když jako hostinský
odpustil Machlíčkovi nějaký dluh v jeho hospodě,
bylo možno věc smírně urovnat, ovšem za cenu
toho dluhu a ještě mu musil před svědky slíbit,
že nebude chtít na něm po celý týden, aby platil
útratu. Toho ovšem Machlíček využitkoval
náležitě, takže od té doby panovalo nesnesitelné
nepřátelství mezi ním a našim starostou.
Nepokrytě také dával najevo, že při schůzi
obecního zastupitelstva, na které se bude jednat
o zvolení obecního strážníka, přivede starostu
do nemilé situace.
Tak došlo tedy k té památné schůzi, na které
měla být celá otázka definitivně projednána.
Machlíček se kasal, starosta také.
Sešli jsme se v zasedací síni, totiž, jak již
dříve bylo podotknuto, ve starostově hospodě.
Kromě nás sedělo tam několik našich sousedů,
kterým bylo stručně řečeno, že mají sice též
podíl na všeobecném hodování, ale aby šli do
kuchyně, teď že se jedná o volbu obecního
strážníka z celého terna.
Tak to tedy začlo. Napřed přišla jitrnicová
polévka, pak jelítka a jitrnice se zelím a
brambory (ty dal k dispozici starosta), nato
kousek ovaru (to byly celé tři prasečí hlavy),
pak tlačenka a rosol z tučných kousků masa a
nakonec vepřová pečeně s knedlíkem (opět
dispozice našeho starosty).
Nakonec došlo, když jsme vypili jeden duplák, k
debatě o návrhu pana starosty, aby ze tří v
ternu se nalézajících žadatelů o místo obecního
strážníka byl zvolen ten nejschopnější.
První ujal se slova starosta, který prohlásil,
že lituje jen toho, že všichni tři žadatelé
nestojí jeden za osmnáct a druhý i třetí za
dvacet bez dvou. Že jest mu velice líto, že
právě takoví darebáci, jako jsou všichni tři
žadatelé, chtějí být ochránci veřejného pořádku,
ale že si obecní zastupitelstvo nemůže jinak
pomoci, než že z těch tří darebáků musí přece
zvolit jednoho, a jména těch tří známých lotrů
že jsou Kořenář, Kačírek a Podloch a že žádá,
aby alespoň vstali, když se o nich mluví.
Po něm promluvil však Machlíček. Velice se divil
ve své řeči, proč vlastně starosta nezačal z
jiného konce. Řekl, že obecní strážník musí mít
v první řadě smysl pro spravedlnost a právo a že
se nesmí dát urážet žádným způsobem. To že by
byl pěkný obecní strážník.
Obraceje se pak ku třem žadatelům, zvolal
demagogicky: „Hoši, vy právě v tomto okamžiku
musíte vědět jednu věc, že nelze vám tak lehce
sice dosáhnout místo, o které žádáte, ale že
můžete a musíte být odhodláni, i kdyby starosta
to byl, který by vás v budoucím vašem povolání
urážel, že musíte projevit, že se ho nebojíte,
neboť budete pod přísahou. Tady o vás říká, že
jste lumpové. Dokažte, že aspoň jeden z vás,
bude-li zastávat úřad strážníka, že bude
nestranným a že mu nepůjde jen o osoby, nýbrž o
právo a spravedlnost. Kačírku, dej starostovi
facku!“
Nastalo velké ticho. Oči všech byly upřeny na
Kačírka, který dál seděl a hloupě se usmíval.
Machlíček zvolal vtom: „Podlochu! Dej starostovi
facku, respektuj většinu!“
Opět nic. Podloch seděl vedle Kačírka a usmíval
se ještě hloupěji.
I zvolal Machlíček: „Kořenáři, dej starostovi
facku a neboj se!“
Kořenář uposlechl, šel k starostovi, který
vytřeštěně na to hleděl, ozvalo se plesknutí a
starosta spadl ze židle.
Ozval se potlesk a Machlíček zvolal: „Sousedi,
tohle je nestranný člověk, toho musíme udělat
obecním strážníkem! Kdo je pro to?“
Zvedlo se všech dvanáct členů a hlasovali pro
to.
„Kořenář je tedy zvolen obecním strážníkem!“
zvolal starosta. „A teď ti, Kořenáři, nařizuji
jako tvůj představený, abys dal Machlíčkovi dvě
pořádné facky!“
„K službám, pane starosto,“ odpověděl Kořenář a
dal Machlíčkovi takové dvě pořádné, že Machlíčka
musili křísit.
Tak se stal Kořenář naším obecním strážníkem. |