|
Plesový výbor konal horlivou
debatu o tom, má-li být pozván na ples okresní
hejtman.
První člen plesového výboru nikterak se netajil
s tím, že je okresní hejtman špatný člověk.
Druhý člen výboru doplnil to poznámkou, že v
době, kdy český národ . . .
Nebyl tak statečný jako první člen výboru,
nedořekl, jen dodal: „Myslím, že víte, co tím
myslím já.“
Třetí z výboru prohlásil, že okresní hejtman
zavinil několik konfiskací jeho časopisu, čímž
utrpěl on škodu 60 K, ježto větší část časopisu
nebyla ještě rozeslána.
Pak vystoupil předseda výboru a naznačil, že
uznává všechny ty snahy očistit společnost na
plese od různých individuí, ale že má jeho žena
bratrance. Ten bratranec je nemocný muž, otec
několika dětí, z nichž nejstarší syn je sluhou
na okresním hejtmanství a podporuje svého otce.
Nemá ještě definitivu, může být na hodinu
vyhnán, což se také zajisté stane, když okresní
hejtman nebude pozván. Proto mu jeho manželka
kladla na srdce, aby se přičinil, by okresní
hejtman pozván byl, jinak v opačném případě
musil by složit předsednictví a jeho žena
nepřijala by také hodnost čestné dámy. Tím snad
řekl dosti. Neobhajuje okresního hejtmana, ale
je přesvědčen, že kdyby přišel jiný na jeho
místo, byl by ještě horší.
Po předsedovi pravil čtvrtý člen výboru, že
planým radikalismem ničí se nejkrásnější
myšlenky a zásady. Nebude-li pozván okresní
hejtman, dá se jeho žena s ním rozvést. „Když
nepozvete pana okresního hejtmana,“ končil
utrápeným hlasem, „budu mít doma peklo, zničíte
můj rodinný život, úřady vám budou šlapat na
hlavy, což by si měl zejména zapamatovat první
člen výboru. Kdyby přišla do jeho drogerie
zdravotní komise, nevím, jestli by potom nelezl
ke kříži.“
„Pánové,“ řekl první člen plesového výboru,
„nyní slyšeli jste muže, který jeví velkou
starost o mne a který nedávno při svatbě v domě
našeho starosty mluvil pod vlivem dvaceti
sklenic plzeňského prudké řeči proti úřadům.
Dnes bojí se nepozvat okresního hejtmana na
ples, poněvadž tomuto hrdinovi tak kázal zákon,
jeho žena. Tato statečná choť slabochova kupuje
s paní hejtmanovou každou sobotu na trhu jednu
hroudu másla dohromady, aby prý jim to přišlo
laciněji. Dosud ale paní hejtmanova nedala jeho
choti za máslo ani haléře, a tak se bojí, že
když nepozve její manžel pana hejtmana, rozzlobí
se paní hejtmanova a nedá jí za máslo vůbec nic.
Ostatně když já prý budu zničen, pakli zdravotní
komise udělá revizi v mém krámě, jak to dopadne
s oním statečným manželem, kdyby okresní
hejtmanství chtělo zrevidovat účty, které po dva
roky nemůže od něho dostat obecní
zastupitelstvo, z prací kanalizačních, které
prováděl zde s panem předsedou plesového výboru.
Nechci útočit na pana předsedu, vymyká se to
také z programu této schůze, ale zdá se mi přes
ujišťování pana předsedy, že mu zde nejde jen o
jakousi záhadnou postavu, sloužící na okresním
hejtmanství, ale že tím synem ubohého bratrance
jeho ženy, který nemá definitivu, je vlastní
svědomí pana předsedy. (Hluk.)
Sedmý člen plesového výboru volá: „Špinavé
prádlo!“
Předseda ozval se dojemným hlasem:
„Děkuji vám, pánové, za důvěru. (Veselost).
Představoval jsem si dnešní schůzi zcela jinak.
Pomíjím osobních útoků, které jsou tak nejasné,
že nevím vskutku, proč je to právě ten pán
výboru, který sám neví ani dne ani hodiny, dokud
ještě bude společensky možným, a který dal se
zde strhnout k výkřiku: ,Špinavé prádlo!’ Když
ten pán stavěl městské jatky, které za rok potom
spadly, běhal na okresní hejtmanství den co den.
Co tam dělal? To se dá, pánové, vyjádřit
zakašláním. Jistě však že tam nenosil špinavé
prádlo. A tak se to má s námi všemi. A jestli
třetí pán z výboru nebo pátý a šestý
zapomínají,“ že okresní hejtman dal
prostřednictvím soudu odsoudit pro utrhání na
cti několik lidí, kteří mu oznamovali, že v
záložně, v jejímž kuratoriu je první, třetí a
šestý člen z plesového výboru, není vše v
pořádku, tu se nedivím, že hlasují proti panu
okresnímu hejtmanovi.
Pokud se týče druhého pána z výboru, který
zaručil se svým jměním za finanční zdar plesu a
je proti okresnímu hejtmanovi, tu prohlašuji
prostě, že sto korun, které okresní hejtman
upíše na pozvánku, není k zahození. A tak,
pánové, budeme nyní hlasovat, když se již nikdo
ke slovu nepřihlásil. Nátlak není činěn na
nikoho, a proto vhoďte každý do této prázdné
pokladničky lístek: s ,ano‘, nebo ,ne‘!“
Osm bylo všech členů plesového výboru, a když
urnu otevřeli, našlo se dvanáct lístků s větou:
„Pozvat okresního hejtmana!“
Při dobré vůli jde všechno . . . |
