|
Zajímavou otázkou pro zoologii
jest zjistiti, jakým způsobem zvířata se
sdružují a proč tak činí. Jsou zde různé
možnosti, jež mluví bud o vespolné obraně i
společném útoku, aneb dokonce o zvláštních
biologických vztazích mezi životem celých
velkých skupin zvířat, a to právě jen zvířat
nižšího a nejnižšího stupně vývoje.
Tak vidíme, jak veliké rozdíly jsou mezi
spolčovacími systémy vyšších savců a mezi oněmi
společnostmi, sestavenými v říši hmyzu a v říši
podivných tvorů, jako jsou mořské sasanky. V
mnohých případech vidíme, že jde o zvláštní
poměry, které možno nazvati ochrannými
opatřeními v říši zvířat. Poměr mořské sasanky k
raku poustevnickému uvádím zde jako příklad
takového ochranného opatření, kdy dvě nestejná
individua, mající v daném případě jeden a týž
účel, využitkovati náležitě přítomnosti druhého,
tvoří společnosti. Zde běží tedy o zištné
vykořisťování druh druha, což jim samým nikterak
neškodí; setkáváme se však v přírodě též s
takovými zjevy, že společnosti mezi zvířaty byly
založeny i na zotročení jednotlivců.
Zde právě lze mluvit o parasitech, příživnících,
již těží z jediného individua, neopouštějíce ho,
ale kteří ve svém poměru k hostiteli vlastní
úkol společnosti neplní.
Promluvíme tedy pouze o společnostech vzniklých
na základě vzájemné shody nebo sestavených tak,
jak nutí je učinit fysiologie zvířecí.
Důležitou pomůckou v tomto ohledu je studium
zvířecí psychologie, studium zvířecí duše, jež
existuje, byť by i to v pánu tvorstva, člověku,
budilo nezasloužený odpor, urážející a ničící
jeho staré, zpozdilé předsudky o svrchovanosti
lidské, která u jiných forem vylučuje něco
obdobného s lidskou duší. To snad právě bylo
příčinou, že tak pozdě přistoupilo se opravdu
vědeckým způsobem ku studování zvířecí
psychologie, jež hraje tak důležitou úlohu při
tvoření se společností mezi zvířaty. Právě tento
bod, důležitý ku prozkoumání této otázky, není
posud podroben takové úvaze, aby vyhovoval
předmětu. Tato věc týče se hlavně hmyzu a
nižších živočichů, jako měkkýšů, korýšů atd.,
mezi nimiž vyskytují se společnosti, čítající
tisíce, ba miliony druhů (viz korále).
Mnohé z těchto společností mezi zvířectvem staly
se člověku předmětem potřebným a člověk odcizuje
výsledky práce těchto společností a přitom on,
jenž v říši zvířectva na vše sáhne svou
neomalenou rukou, těší se výsledku práce těch
tvorů, kteří se pro něho namáhají, pracují. On
chválí je, dávaje je sobě za příklad, mluví o
pilných včelkách a beze všeho zmocňuje se jejich
zásob. Mezi hmyzem setkáváme se s tak dobře
organisovanými společnostmi, že jejich činnost
uvádí nás v úžas svou propracovaností, přesností
těchto pilných a svědomitých pracovníků. To vše
bylo dříve souborně jmenováno pudem a pudovými
úkazy a jest na psychologii zvířat, aby náležitě
prozkoumala, kde končí pud a počíná úmyslné
konání.
Od těchto dobře organisovaných společností liší
se nahodilé slučování jednotlivců u savců
vyšších k určitým výkonům. Tak šelmy kočkovité,
jako lev a tygr, jež jsou jak známo samotáři,
sdružují se v čas potřeby na loveckých svých
výpravách. Černoši afričtí vypravují, že druh
pomáhá druhu. Chápou tedy vyšší savci význam a
potřebu slučování a možno mluviti o celých
spolcích na odboj a výboj? Řekněme prostě, že
ano.
Sdružování paviánů v krajinách, kde jest hojně
levhartů, oproti jednotlivým samotářům žijícím v
bezpečných skalách Habeše, jest nejlepším
důkazem, jak savci chápou důležitost sdružování
v boji o život. Zde jde tedy o úmyslné
preventivní opatření zvířat a není to pud, jest
to rozvaha, rozum, úmysl a vědomí větší
bezpečnosti.
Je-li nás více pohromadě sdruženo, snadněji
odoláme nepříteli. Energičtěji vystoupíme. Tlupy
vřeštících opic, házejících kusy dřeva po
zvědavém cestovateli v lesích Afriky a Indie,
jsou nejlepším důkazem oceňování sdružování se
stejně jako stáda divokých přežvýkavců na
pampách jihoamerických, vyciťujících v
organisaci, sdružování se moc a sílu.
Ovšem vyskytují se i společnosti zvířat, aniž by
byl vyplněn nějaký úkol. Nemyslíme tím snad
společnosti takové, jež uměle byly utvořeny, kde
jednotlivci sehnaní takřka násilím, z různých
stran, mocí zvyku přilnou ke skupině, v niž
nevolky byli vřazeni, jako je tomu u našeho
skotu a bravu. Snad ale je zde na místě zmíniti
se o koních, již po bitvě druží se v divoké
stádo, jež šíleným tempem proletí bojištěm,
budíc běs a hrůzu, ale nevyhovujíc žádnému
účelu, deptajíc naopak v půdu prudkými nárazy
kopyt i to, co ušetřil běs války, sloučivších se
pod vlivem děsu a hladu, jejž však v tom šíleném
letu, při tak ohromném množství ukojiti nemohou.
Teď, v jeseni, naskýtá se však každému, kdo
zajímá se o thema o sdružování zvířat, vzácná
podívaná na společnosti našeho stěhovavého
ptactva. Nejde tu o obranu, nejde o útok. Jen
morální podporu hledá druh v druhu a ptactvo,
jež v létě žije jen v rodinách, pochopí před
dalekou poutí výhodu skupiny oproti jedinci.
Všechny tyto příklady dokazují, že příčiny
sdružování se zvířat řídí se buď momentálními,
nebo trvalými poměry, v nichž jedinci se
nacházejí, jež dají se lépe využít, vyvarovat,
pozměnit neb upraviti, spojí-li se více jedinců
v jedinou tlupu za týmž účelem. Jedná-li se při
tom o pouhý pud či o jistou fázi inteligence,
nelze ovšem na tomto místě problematicky řešiti,
a nutno spokojiti se danými fakty.
Jisto však je, že ať si mluvíme o společnostech,
jež tvoří mravenci, včely či zvířata na vyšším
stupni vývinu, ptáci a savci, že mezi těmi všemi
v hlavních, zásadních rysech jde o poznání
důležitosti toho, co člověk již od nepaměti činí
a moderní člověk v politickém a hospodářském
ohledu provádí.
Společnost a organisování se jest mocí, jež
zdolává veškery překážky. |
