|
Brzy po řeži v Holešovicích
seznámil se dr. Soukup prostřednictvím
tlumočníka s habešským náčelníkem Roblym na
výstavě a mezi nimi vyvinulo se záhy vřelé
přátelství.
Dr. Soukup se zájmem sledoval válečné tance
Habešanů a jejich válečný pokřik, naproti tomu
černý náčelník Robly odkoukal od dr. Soukupa
některá jeho gesta řečnická a Soukupův válečný
pokřik. Používal ho nyní, výskaje, jako jeho
bílý přítel sociálně demokratický, odvrhl kopí a
mával při produkci sklenicí.
Děti i dospělí plakali strachy. Nakonec Robly
rozbil několika divákům hlavu, počal třeštit a
křičet: „Sláva sociální demokracii!“
Tomu dr. Soukup po dvě hodiny prostřednictvím
tlumočníka vykládal o úkolech sociální
demokracie. A chápavý černoch předplatil si
Právo lidu a s kmenem Essa i Galia vstoupil do
místní sociálně demokratické organizace Praha
VII a bojovníci kmene Essa prodávali
návštěvníkům jejich vesnice rudé karafiáty a dr.
Soukup v parlamentě křičíval: „Bubarabá“, což
jest válečný pokřik Habešanů.
Na schůze doprovázelo ho vždy několik černých
bojovníků, kteří se zanícením dívali se, jak dr.
Soukup skáče na stůl, koulí očima, tahá se za
bradu, křičí, až chraptí, mlátí kolem sebe
pěstí, nadává, až pěna se mu ukazuje na rtech,
hřímá, huláká, omdlévá rozkoší z pronesených
nadávek.
A tu černí bojovníci v plné zbroji křičeli
hlasně: „Bubarabá, bubarabá!“, tancujíce kolem
Soukupa válečné tance za nového a nového řevu:
„Bubarabá, bubarabá!“
A tu dr. Soukup na stole dal se do skákání podle
svých černošských přátel, vyskakoval, pleskal se
do lýtek a křičel: „Sociální demokraté!
Bubarabá, bubarabá! Ať žije sociální demokracie!
Bubarabá, bubarabá!“
A soudruzi počali zpívat Rudý prapor s refrénem
„bubarabá“. „Pryč s tyrany a zrádci všemi,
bubarabá, ať zhyne starý podlý svět,
bubarabá...“ A již řítili se do ulic ze schůze,
poskakujíce válečné tance Habešanů, kteří před
nimi skákali a mávali kopím, ozdobeni rudými
karafiáty.
A dr. Soukup řečnil k nim: „Rudí černí
bojovníci! Pozdvihněte tento rudý prapor a
zaneste ho do Habeše do svého domova. Žádejte
tam bouřlivě pro všechny Habešany rovné, přímé,
tajné, všeobecné právo hlasovací. Bubarabá,
soudruzi, bubarabá!“
A černí bojovníci vykládali svým druhům, jak
znamenitý je ten Soukup garavara čili hrdina.
Ani jejich Robly neumí tak skákat a křičet.
Nejvíce jim imponovala gesta a jeho koulení
očima. Náčelník Robly pokoušel se časem zakoulit
tak očima na diváky, ale nepodařilo se mu to.
Vůbec Robly, čím déle znali černí bojovníci
Soukupa, tím více ztrácel u nich na ceně.
Vyzná se jejich pohlavár v takovém střídání
hlasu jako Soukup? Kdy on napřed mluví, jako
když větérek šumí, pak hlasitěji a hlasitěji, až
zařve jako lev na poušti, rudne v obličeji a řve
dál jako dva hromy a tři lvi dohromady. Jejich
Robly řve a musí řvát také. Ale to není tak
vznešené řvaní a neumí bít tolik pěstí do stolu
jako jeho bílý bojovník a přítel Soukup, který
rozbije stůl, dva, tři stoly kvůli zdůraznění
svého válečného pokřiku: „Mažte je, řežte je!“
Robly ztrácel u nich stále víc vážnosti.
Vykládali si o velké holešovické bitvě, kde
vyznamenal se dr. Soukup jako pohlavár rudých
bojovníků. Mluvili s úctou o jeho posměšném
válečném pokřiku: „Ale lidičky, proč jsem
vlastně bit?“
Mluvili o něm jako o patriarchovi kmene
Soukup-Adler, o jeho bradě, o jeho nose. Vše
uvádělo je v nadšení a zatlačovalo panství
náčelníka Roblyho. Bylo zjevno, že v habešské
vesnici propukne nespokojenost s náčelníkem.
Ubožák, snažil se všemožně napodobit Soukupa,
ale nedařilo se mu to, ačkoliv byl velmi
chápavý.
Šermoval proti němu rukama tak neobratně.
Kroutil se proti němu tak neobratně a řval tak
směšně.
Při nejbližší návštěvě dali Soukupovi do ruky
kopí. A tu bylo vidět velkého garavaru čili
hrdinu, jak bodá kopím do vzduchu a křičí: „Ať
žije rovné, tajné, přímé hlasovací právo.
Bubarabá! Bubarabá!“
Po něm skákal náčelník Robly. Nedalo se to
porovnat. Byla to dokonalá ostuda pro pohlavára.
A večer toho dne objevila se v bytu dr. Soukupa
deputace z nejlepších mužů z kmene Essa a Galia
v slavnostním úboru a v plné zbroji.
Když uviděli Soukupa, padli před ním na kolena.
„Velký garavaru! Před hodinou jsme právě svrhli
Roblyho, ó přijmi nás pod svou ochranu a staň se
náčelníkem nás Habešanů. Ty slavný a vítězný.“
A před Soukupa položili meč náčelníka a jeho
štít z buvolí kůže.
Dr. Soukup vyskočil na svůj psací stůl, pak
seskočil a odjel drožkou do domorodé vesnice
horských obyvatelů, kde byl slavnostně uveden do
harému. Zdědil po Roblym pět žen. Tento sesazený
pohlavár řval zatím ve chlívku na berany, kam
byl zavřen. Dovolí-li policie a výstavní výbor,
bude zítra slavnostně popraven.
Před Soukupem klečelo zatím pět zděděných
černošek. Dr. Soukup vyvedl je z harému a řekl,
obraceje se k černým bojovníkům: „Ženy habešské!
O úkolech sociálně demokratické ženy dozvíte se
v nejbližším čísle sociálně demokratických
Ženských listů. Bubarabá!“
„Bubarabá!“ křičeli kolem bojovníci. A náhle
udělal se kolem dr. Soukupa obláček a tento
svatý revolucionář počal se vznášet k nebesům,
zlehýnka, zlehýnka, mizel, mizel. Náhle ozval se
hromový hlas z oblak: „Ať žije sociální
demokracie!“
Dr. Soukup zmizel úplně ve mracích a vzápětí
nato počaly z nebes padat sklenice, tácky a
býkovce...
Vtom jsem se probudil. Kolem sebe viděl jsem
jeptišky ošetřovatelky v bílých pláštích a nad
mnou nakláněl se lékař s nástroji. Ležel jsem na
operačním stole.
„Nelekejte se,“ řekl lékař, „potkal jste včera v
noci několik sociálních demokratů, ale všechny
čtyry želízka od nožů už jsme vám ze zad vytáhli
a vaše přeražená žebra naštěstí nevnikla také do
plic ...“ |
