Situace

Vosk se rozeznává od jiných tukovin tím, že zůstává při obyčejné teplotě pevným, při větším studenu se drtí a láme a že ve studeném lihu se nerozpouští. Tato zdravá lekce dokazuje, co zmůže pevná vůle, a bylo by si přáti, aby specielně v našem českém obecenstvu zapustilo toto poznání hluboko své kořeny.

O tom není žádné pochybnosti. Ale porovnáním § 17 a § 20 a 22 zemského zřízení jest prokázáno, že ve věci té nelze činiti rozdílu mezi různými formami nedělitelných projevů sněmu. Dle dnešních poměrů povětrnostních nelze se proto prozatím nadíti pronikavého zlepšení politických útvarů. Nízký tlak vzduchu blíží se od severu na severozápad Skandinávie a blížení jeho lze znamenati z opět klesajícího tlaku vzduchu. Poměry ty mohly by způsobiti nové povážlivé poruchy v politické situaci, která však nesmí nás najiti nepřipraveny, aby jarní vzduch nepřinesl nám těžkou, nebezpečnou mdlobu a ochrnutí, neboť jak oznamuje Ageus z Athén, vzrůstá ve Smyrně stále protiřecké bojkotové hnutí.

Naše situace politická není záviděníhodna. V albánských horách zuří vzpoura, ve Španělsku konají se válečné přípravy proti Maroku, císař Vilém II. stal se čestným doktorem pražské německé university, španělská královna Ena spravuje svým dětem sama punčochy, aby omezila státní výdaje, vinařská revoluce ohrozila Francii, ve Velvarech ztratil se vagon uhlí, baron Bienerth byl poražen při vyjednávání s Uhry a 14. dubna bylo tomu právě 2056 let, co dobyli Římané Kartaga. Leč přesto římský stát nedosáhl již více bývalého pořádku a nakonec vidíme, že při letošním jubileu sjednocení Itálie zahajuje italský král dne 26. dubna v Římě výstavu českého spolku „Mánesa“.

Po úspěších, jichž dobyly si v Paříži naše české královny, vidíme, že trvalé hodnoty a trvalý zisk mohou zroditi se pouze z té práce, vytrvalé a těžké, avšak vždy vděčné pro toho, kdo věnuje se jí s láskou a nedá se z lásky té vytrhnouti lákáním nezdravých vášní. Práce člověka jen šlechtí, a obrátí-li se pak snaha po poctivé práci i na pole politické, můžeme s hrdým čelem očekávati klidně, jak dopadne válečné napětí rusko-čínské. To budiž nám poznatkem z posledních pohnutých dnů, kdy albánští Malisorové sevřeli město Tuzu.

Pak každý poctivý člověk bude bojovati s otevřeným hledím a nezoufá, ani přijdou-li sebe smutnější zprávy z Mexika, kde zuří revoluce a kde otřeseno jest postavení presidenta Diaze. Ještě smutněji než s Diazem dopadlo to se stranou státoprávní u nás, a potvrdí-li se zpráva, že dr. Hajn vyjednává se severoamerickým presidentem Taftem o branné zakročení ve své bývalé volební skupině, bude to jen důkazem o neobyčejném diplomatickém talentu strany státoprávní, která málem byla by ve všech okresích volebních postavila své kandidáty, kdyby byla měla tolik stoupenců, kolik je volebních okresů v Čechách. Naproti tomu čeští sociální demokraté postaví své kandidáty ve všech volebních okresích i na Novém Zélandě, a proto musíme býti uznalými vůči této těžce zkoušené straně, neboť uznalost lidská jest jako nápoj na dlani: dříve než ho okusíš, vyteče.

Pryč však s těmi pochmurnými myšlenkami! Jest mnoho potěšitelných zjevů mezi událostmi posledních dnů. Dle řeckých listů dal ministr vojenství v Turecku v zásadě souhlas k tomu, aby byli do vojska přijímáni křesťanští polní duchovní, a srbský král Petr přece jen pojede do Vídně, patrně na nátlak „Samostatnosti“. Připravuje se též anglicko-rusko-německé sblížení a v pankrácké trestnici budou dostávat trestanci „Svatého Vojtěcha“.

Nejdůležitějším politickým činem však jest bez odporu vítězství Slavie nad anglickým mužstvem. Toto vítězství čestně se druží k úspěchu českých královen v Paříži a celá Evropa vidí v nás obrození slavných dob rytířských. Pokud se tak stane či nestane, nemůžeme arci předpovídati, nýbrž musíme míti tolik síly a zmužilosti, abychom dokázali, že stojíme za něčím, a tuto zásadu musíme též soustavně prováděti a ji ku konečnému vítězství dovésti.