Mezi staroslavnou Budčí a
Roztoky u Prahy vzbudily před časem zájem
archeologické nálezy po obou březích Vltavy.
Nalezena tam byla stará žároviště s pravěkými
hroby, ve kterých objeveny hroby praobyvatelů.
Kostry ty byly ve skrčené poloze na bobku
sedící. Lid je nazval skrčenci nebo krčenečky.
Vznikla z toho celá malá literatura v denních
časopisech a těšili jsme se, když jsme přečetli,
že skrčenci jsou čistě českou památkou pravěkou
a že do té doby neznali je ani slavní
archeologové, jako byl Vaillant, Cartain,
Colebrooke, Naděždin a Lamanskij.
Archeolog Želízko mínil, že objevení se skrčenců
v Čechách datuje se od nějaké doposud neznámé
epochy stěhování národů. Po zkušenostech nově
nabytých doplňuji vývody Želízkovy, že skrčenci
objevují se i dnes v době tohoto velkého
moderního stěhování národů a že nepopíratelně
pocházejí z Čech i jsou rozšířeni po celém Rusku
až do Asie a za Ural do Sibiře. Nalézají se ve
všech možných táborech zajatců a čekají jen na
toho, kdo by jejich kostry spojil drátky a
posadil do vitrin museí.
O existenci těchto skrčenců podaly mně důkazy
některé dopisy, došlé redakci tohoto listu:
"Ve třetím čísle Vašeho listu", ozývá se jeden
krčeneček, "uveřejněn je článek pod názvem
¨Tragédie c. k. šikovatele Henry Hallera¨, atd.
Nemohu pochopiti, že v nynější vážné době,
obzvláště pro národ český, mohou se v časopise
Vašem objeviti takové bezcenné žvásty. Výstřižek
přikládám.
Ladislav Bažant, Tockoe, Samara"
Přiložen skutečně výstřižek z "Čechoslovana" a
podtrhnuty tam věty, které pro skrčenečka
Bažanta zdají se být bezcenným žvástem: "Ano,
když je jednou revoluce, tu nestačí jen po
pověrce v táboře zpívat: Kde domov můj. To vezmu
do ruky pušku s bodákem a půjdu na Vídeň."
Pan Ladislav Bažant, jednoroční dobrovolník,
četař, který si stále obnovuje své tři hvězdičky
z aluminia, vybavuje se mně tím dopisem v mysli.
Veliká doba našla ho na pryčnách baráku v
táboře. S oblibou druží se i k Němcům. Naše
snahy, odboj, který jsme vznítili v táboře proti
Rakousku a který byl dokumentován odjezdem
několika skupin dobrovolců, odbývá s posměchem.
Krčí se na pryčně a kdyby přišlo zemětřesení a
zasypalo barák, našli by ho po létech v téže
poloze skrčenců a krčenečků, kterými se
proslavily pravěké hroby mezi Budčí a Roztoky.
Se svým přítelem Henry Krallem (Henry Hallerem)
směje se našim statečným hochům, kteří pochopili
svou povinnost k českému národu a skutky
dokázali, že jsou Češi a nejen praobyčejní
povalovači po barákových pryčnách, kteří ještě
si sice říkají, že jsou též Češi a mluví o vážné
době pro český národ, ale dále chtějí hníti v
táborech v nečinnosti, poněvadž jsou zbabělci. V
našem osvobozovacím hnutí není pardonu zbabělým.
Jejich tichošlápství je zločinem a poněvadž dnes
český národ stojí ve zbrani proti Rakousku, je
to zbabělost před nepřítelem. Co to znamená,
snad ví každý z těch skrčenců a krčenečků.
Cituji jiný dopis: "Vážená redakce! Vůbec si
zakazuji, aby do táborů se posílal časopis,
který otevřeně vyzývá ke vzpouře proti Rakousku.
Sloužil jsem dost dlouho jako aktivní feldvébl a
nikdy jsem se tak dobře neměl, jako na vojně.
Nemyslete si, že se dám přiměti k tomu, abych
šel proti své vojenské vrchnosti. Kdo píše ty
hlouposti, ať se těší. Zámosta Franz."
Jiný dopis: "Dovoluji Vás tímto požádati, zdali
bych nemohl dostati někde zde zálohu na svou
stříbrnou medailli. Byl jsem zajat v červnu roku
1915. Mám dostat od Rakouska 135 K 50 h za 18
měsíců za tu medailli."
Jaká krásná naivnost!
Z jednoho tábora v Sibiři došel tento dopis:
"Plně cítím s vámi, že dnešní doba je
nejpříhodnější k dosažení české samostatnosti.
Okolnosti mne však nutí, abych vyslovil se
přímo, že s tou revolucí nesouhlasím, a to z
těchto důvodů: Vzal jsem si před válkou za
manželku dceru vrátného u místodržitelství v
Praze, který mně slíbil, že se přimluví u pana
c. k. místodržitelského rady Königa, abych byl
jmenován v listovně výpomocným písařem. Kdybych
se nyní vzbouřil, odvrátil by se ode mne pan c.
k. rada König a proto vás prosím, nedělejte mně
žádné nepříjemnosti a nenuťte mne, abych šel do
vojska. V dokonalé úctě Marek Kapitán."
Prosíme tímto pana c. k. radu Königa, aby se na
pana Marka Kapitána nehněval a až se postěhuje z
místodržitelství, aby si nemyslil, že má v tom
pan Kapitán prsty.
Došel též tento přípis: "Často přemýšlím o tom,
zdali by se nemohly najít jiné cesty, než ty,
které ve svém časopise propagujete. Jakmile něco
vymyslím, neopomenu vás o tom zpraviti. Váš
postup zdá se mi býti příliš ostrý a pro mne
samého nebezpečný."
Jak krásně dovedu si představiti opatrného
pisatele. Sedí na pryčně na bobku, tak jak ti
skrčenci a krčenečkové z pravěkých hrobů, ruce
skřížené přes kolena a snaží se usilovně
vymyslit něco, co by nebylo tak příliš ostré,
jako je vintovka se štykem. To není žádná hračka
s ručnicí. Což kdyby to, nedej pán bůh,
vybouchlo.
Jiný přichází již se skutečným návrhem. Žádá,
aby se prozatím přestalo s bojem o samostatnost,
a počkalo se až po válce a udělalo se to cestou
parlamentární, zvolila se silná oposice, která
by dělala trumpetkami takovou obstrukci, aby se
nás vláda rakouská raději zřekla. Dobrý ten
občan, který věří ještě dnes v rakouský
parlamentarism, je takový politický tichošlápek
starých časů. Opakem jeho je jiný radikální
občan, který píše: "Čtu s radostí vaše vyzvání v
časopise, abychom se opřeli se zbraní v ruce
proti Habsburkům. Úplně s vámi souhlasím. Sám
nejsem však schopen býti dobrovolníkem, poněvadž
jsem zaměstnán v továrně na čokoládu."
Hodný člověk, kterému je čokoláda milejší než
celý český národ, ačkoliv s ním dobrák tak vřele
smýšlí.
Karel Šturm z Tomska píše: "Přijal jsem práci na
jednom parníku. Skládám pytle a seznámil jsem se
zde s jednou vdovou. Poněvadž sem přicházejí
noviny nepravidelně a někdy celý měsíc jsem na
cestách, mohlo by se státi, že bych se
nedozvěděl o tom, kdy se budeme vracet do těch
vašich osvobozených Čech. Prosím, abyste,
jakmile se to stane, dali mně vědět na adresu
Karel Šturm, Tomsko, Vizinská 65."
To je upřímný člověk. Bude tak dlouho jezdit
parníkem z Tomska a zas do Tomska, pokud Čechy
nedostanou samostatnost.
Jaký velký a skvělý národní charakter.
Naši hoši jdou na posice. Tábory zajatců ozývají
se písní odboje a jarní větry za nedlouho
přinesou jim velké zvěsti o svobodě.
Ale skrčenci a krčenečkové dál budou se krčit na
pryčnách baráků.
A po letech snad přijde archeolog a nalezne to
pokolení skrčených koster.
A budou velké spory, jakého jsou ti skrčenci
původu. A doufám pevně, že se k nim osvobozený
český národ hlásit nebude, neboť takoví Bažanti,
Šturmové, Henry Krallové a Kapitáni a jiní
skrčenci a krčenečkové jsou jen světovou
ostudou. |