|
Jistý německý profesor snažil se
poslední dobou dokázati v objemném spise, že
slavný řecký počtář a učenec Archimédes
nezahynul při dobytí Syrakus Římany, nýbrž že
zemřel o deset let později v Římě. Následkem
toho musíme předpokládat, že také nezvolal na
římského vojáka „Neruš mé kruhy!“, a nebyl jím
také proto proboden. (Původně se za to mělo, že
onen římský vojín, který usmrtil Archiméda,
propadl před lety na gymnasiu z fyziky, a to že
dostal nedostatečně z Archimédova zákona o
tíži.)
V objevu onoho německého profesora jest jen to
nápadné, že tak plodný učenec, jako byl
Archimédes, mohl za oněch mu německým profesorem
přidaných deset let obšťastniti studující mládež
celou řadou nových pouček a zákonů.
Naštěstí nalezeny byly v nejnovějších
vykopávkách na Forum Romanum desky obsahující
protokol, sepsaný za čtvrt roku po dobytí
Syrakus Římany u vrchního soudu v Římě.
Předmětem tohoto protokolu bylo podání
lékařského nálezu a posudku o duševním stavu
Archiméda, jak byl shledán na psychiatrické
klinice, v trestní věci proti němu pro zločin
velezrady proti římskému státu. Přiloženy byly
spisy, z nichž vyjímáme:
Aurelius Vitelinus, desátník 19. pěšího pluku
Romulova, zatkl Idibus Marciis v den dobytí
Syrakus římským generálem Proponiem (v historii
zní jeho jméno jinak, čímž věrohodnost římských
dějin valnou měrou otřesena) jistého Archiméda,
bydlícího na hromadě písku v zahradě domu čís.
1819, s vyhlídkou na moře. Aurelius Vitelinus
chopil Archiméda za rameno a vykřikl na něho:
„Co zde děláš?“ Archimédes však klidně odvětil:
„Kreslím si v písku!“ Odveden byl ihned k
vrchnímu vojenskému veliteli, a jak ve svých
výpovědích uvádí Aurelius Vitelinus, činil na
něho Archimédes po celé cestě dojem, že není
osobou duševně normální. Vyslechnut
následujícího dne generálem Proponiem řekl, „že
si kreslil v písku kruhy, aby mohl snáze vyhodit
římské loďstvo do povětří“.
Upozorněn na to, že jsou Syrakusy již Římany
dobyty, pravil, že se na nic nepamatuje a že
vynalézal stroje. Na otázku, jaké to stroje
byly, řekl, že mu vlezlo do hlavy, že to musí
být stroje podle jeho nejnovějších zákonů o
tíži. Při dalším výslechu jevil úplnou
lhostejnost a stále se usmíval.
Za tři dny při novém výslechu dodal, že si
nedovede vysvětlit, proč je v římském táboře.
Septimus Marcus, lékař v římském táboře, udal do
protokolu, že Archimédes činil na něho dojem
jako člověk, který neumí pět počítat (čís.
1.13.).
Zatčený syrakuský starosta Katabainos udal, že
Archiméda poznal osobně ponejprv, když k němu (k
starostovi) přišel a nabízel mu, že vynašel
zákon o tíži, pomocí kterého bude možno vyhodit
římské loďstvo do povětří, a prosil, aby mu
daroval nějaký písek, ve kterém by mohl kreslit
své kruhy.
Při druhém výslechu udal Katabainos, že hned
viděl, že Archimédes má o kolečko víc, a proto
aby nezpůsobil nějaké neštěstí, že mu dal do
zahrady domu čís. 1819 přivézt hromadu písku a
tam Archimédes dlel celé dny.
Závitky papyrusu, které byly Katabainovi
předloženy a o nichž Archimédes udává, že jsou
jeho majetkem, prohlásil Katabainos za ukradené
obchodníku s papyrusem u Tarentské brány.
Archimédes naškrábal tam kruhy a čtverce, a a,
b, g a podobně, takže papyrus ten nebyl k
potřebě. Papyrusník od Tarentské brány nechal to
však běžet, poněvadž Archimédes tvrdil, že
pomůže Syrakusám od Římanů. Žena Katabainova,
vyslechnuta později za dva měsíce v Římě (jako
otrokyně Proponia), udala do protokolu, že s
těmi svitky papyrusu přišel k nim jednou
Archimédes na návštěvu. Katabainos nebyl doma a
tu Archimédes počal rozvinovat svitky papyrusu a
tvrdil, že každé těleso vytlačí tolik vody, jak
je veliké, nebo tak něco podobného, a že prý je
také o to lehčí. Předtím mluvil také něco o
tíži, ale tohle poslední úplně stačilo, že
učinila si o Archimédovi to mínění, že není
duševně příčetný.
Katabainos (taktéž otrok Proponiův) udal téhož
dne do protokolu, že slyšel v bývalých
Syrakusách, že otec Archimédův byl též
slaboduchý. Se samotným Archimédem nebylo
rozumné řeči. Jednou ho viděli v městských
sadech, že na větev pinie navlékl kolečko, přes
to přehodil provázek z lýka a na jeden konec
uvázal kámen a druhým koncem tahal kámen do
výšky, přičemž se nevysvětlitelnou náhodou
kolečko točilo. Hlídač sadů doběhl pro něho na
radnici, a když on přišel k pinii, ryl
Archimédes něco na voskovou tabulku a měl tam už
dvě kolečka a říkal, že to je všechno páka
neboli kladkostroj či nějak podobně.
Co dále mluvil, na to už se svědek nepamatuje,
poněvadž nemohl dál ty hlouposti poslouchat a
odešel. Rozhodně však není pravdou, co tenkrát
noviny psaly, že by Archiméda město Syrakusy
byly angažovaly za plat, aby jim vynalézal
nějaké obranné stroje. Všichni věděli, že
Archimédes není příčetný a že kreslí v písku
kruhy. Počmáral jednou v parku všechny pěšiny, a
když metaři to umetli, přiběhl do referátu pro
obecní záležitosti, že prý mu jeho kruhy metaři
ruší. Jak jsem se později dověděl, chytal prý
metaře za košťata a volal: „Nolite tangere
circulos meos!“ - S metaři mluvil totiž
latinsky, to bylo známo po celých Syrakusách, a
jinak mu neříkali nežli „bohy praštěný
Archimédes“. Dle čísla listu 72 dokládá
Oinothesis, otrokyně, bývalá majitelka domu čís.
1819 v Syrakusách, že Archimédes mluvíval s ní o
věcech, kterým nerozuměla, a jmenoval to fyzikou
a geometrií, také matematikou. Co to bylo za
pány, neví. Znala též jeho otce (nová historická
podrobnost), a ten měl též podobné vlastnosti a
dělal filosofa, tak mu totiž říkali v celé
čtvrti.
Pod číslem 1. 35 přiloženy jsou spisy římského
okresního soudu v Tarentu, dle kterých vysvítá,
že tam Archimédes byl držán ve vazbě od jednoho
úplňku měsíce do druhého a vyšetřován pro pokus
veřejného podvodu dle práva římského (litera d,
e, f), kterého se dopustil na tržišti, tvrdé, že
kdyby mu dal někdo na nebi určitý bod, že
vyzdvihne celý svět (dle čísla 8 spisů: „Dos moi
pesto, gen kinéso!“).
V té době žil v Tarentu bohatý kupec Paidenokos,
který měl zlou ženu. Tento odevzdal Archimédovi
jeden talent jako základní kapitál na nadaci a
čestnou cenu pro toho, kdo Archimédovi pomůže
ten bod na nebi najít, aby Archimédes vykonal
světoborné dílo, o kterém přednášel na tržišti.
Archimédes za celý talent nakoupil kolečka a
provazy. Byl za to odsouzen k čištění městských
stok. Při tomto zaměstnání choval se podivně.
Tvrdil například, že ze stok by nevycházel žádný
zápach, kdyby byly překlenuty, a že jest mnohem
jednodušší, kdyby se svedla síť stok přímo k
moři nežli za město do nádrží, odkud se teprve
nečistota vybírá a vozí třicet stadií povozy k
mořské výspě, z niž se pak hází a leje do moře.
Žádný z trestanců s ním pro tyto jeho bláznivé
řeči nechtěl pracovat; tak nezbývalo než
Archiméda pustit na svobodu.
Tím vyčerpán byl výtah ze spisů a na dalších
deskách nachází se dobrozdání o stavu přítomném,
a to a) stav tělesný.
Čteme tedy dále, co napsali římští soudní
lékaři: Archimédes, asi padesátiletý, jest vyšší
postavy, útlé kostry, výživy dosti chabé. Lebku
má krátkou, čelo vysoce klenuté. Boltce
nesouměrné, levé ucho větší než pravé, pravé oko
menší než levé, ústní štěrbina nepravidelná,
pravá polovice kratší než levá a tato delší než
pravá. Ústa otvírají se při řeči více na pravé
straně nežli na levé a naopak. Chůze abnormální.
Natažené končetiny se třesou, když se na něho
křičí. Mechanická dráždivost svalová velmi živá
při každém pohlavku.
Nyní na dalších deskách uloženo jest vše, co
prozkoumali římští soudní lékaři o duševním
stavu Archimédově:
Otec zemřel před 8 až 22 lety. Archimédes sám o
smrti svého otce udává, že týž v moři vytlačil
tolik vody, kolik měl tělesného objemu, čímž byl
lehčí o vytlačenou vodu, takže jeho mrtvola
vyplovala na povrch. Stalo se to při bouři na
moři, která překotila loď, na které jeho otec
jel. Z toho lze soudit, že jeho otec se utopil.
Ohledaný do školy nechodil, počítat se naučil
sám, číst a psát též. Od maličkosti přemýšlel o
tom, proč jedna a jedna jsou dvě.
„Z čeho tak soudíte?“ Archimédes se usmívá. Po
delším rozmýšlení: „Poněvadž dvě a dvě jsou
čtyři.“
„Kdo vám to řekl?“ - „Nikdo.“ - „Přišel jste na
to sám?“ - „Nikoliv, to jsou nezměnitelné zákony
početní.“ - „Znáte jména měsíců?“ - „Neznám.“ -
„Jaké je hlavní město Sicílie?“ - „Kartágo.“ -
„Znáte ještě jiná města?“ - „Řím a Atény.“ - „A
což Syrakusy?“ (Kývá hlavou a usmívá se.) -
„Jakého jste náboženství?“ - „Pohanského!“ -
„Kde končí svět?“ - „Za Sicílií.“ - „Jaké je
hlavní město Sicílie?“ - „Syrakusy.“ - „Prve
jste řekl, že Kartágo.“ Archimédes se usmívá. -
„Nám se zdá, že o tom nechcete mluvit a že
vyhýbáte se vyslovit jméno Syrakusy. Provedl
jste tam něco?“ Archimédes vrtí hlavou. „Přece
jste však tam něco vyved, nepamatujete se na
nic?“ Archimédes vrtí poznovu hlavou. - „Víte,
že jste slíbil Syrakuským, že jim pomůžete
sestrojit válečné stroje a že jste v písku
kreslil kruhy a dělal si na papyrus náčrtky?“
Archimédes živě: „To se dá lehce vypočítat.
Těleso padá čím dál tím rychleji. Trojúhelník
jest přesně ohraničen. To jsem dokázal již
několikrát.“
„Vy tedy myslíte, že vy jedině jste dokázal tyto
věci?“ - „Zajisté. Nikdo jiný kromě mne
nevynalezl zákon o tíži a já jsem nejslavnější
fyzik na světě. Mé kruhy mne učinily slavným.“ -
„Myslíte tedy, že jste slavný učenec?“ -
„Zajisté!“ - „Jak dlouho si to myslíte?“ - „Od
třiceti dvou let.“
Z dalšího vysvítá, že povšechné vědomosti
Archimédovy byly velmi nepatrné, ba naivní.
Nevěděl nic o tom, že vlčice odkojila Rema a
Romula, a myslel, že Sabinky unesly Římany.
Latinsky mluvil špatně, asi jako absolvent
gymnasia.
Na dalších třech deskách nachází se posudek
římských soudních lékařů o duševním stavu
Archimédově, který zní:
1. V rodině Archimédově, pokud se dalo zjistit,
nevyskytl se žádný případ duševní choroby, pakli
totiž předpokládáme, že při převrhnutí lodi, na
které jel v mořské bouři, nespáchal sebevraždu.
Nápadné je, že Archimédes nezná svou matku.
Soudní lékaři mají za to, že vůbec žádné vlastní
matky neměl.
2. Ohledaný Archimédes do školy nechodil, čímž
vysvětluje se naprostý nedostatek inteligence.
Toto jeví se i v jeho odpovědích na
nejprimitivnější otázky. Tak například odpovídá
na otázku, kde končí svět, že za Sicílií,
ačkoliv je známo, že svět končí za sloupy
Héraklovými v krajině Hesperidek za Kartágem.
Neví ani, že rok má tři měsíce a že krom Říma,
Tarentu, Kartága a bývalých Syrakus existuje na
světě osm velkých měst v Latium. Archimédes
domnívá se, že jedna a jedna jsou dvě, a
odůvodňuje to tím, že dvě a dvě jsou čtyři, což
jest nesprávné, neboť mám-li já dvě nohy a
soused také dvě nohy, mám já pořád jen dvě nohy,
a nikoliv čtyři. Těmto našim přesvědčivým
vývodům se usmíval. Pozorovali jsme vůbec při
celém vyšetřování ohledaného Archiméda, že se
dětinsky usmíval a jeho nápady že byly chorobně
dětinské, což zejména ukázalo se při naprosté
neznalosti dějin římských. Tvrdil, že to všechno
jsou báchorky a že všechny dějiny začínají
nějakou hloupostí. Když jsme mu řekli, že vlčice
odkojila Rema a Romula, tázal se, proč to
dělala, a nakonec pronesl názor, že Sabinky
odkojily Římany.
3. Jeho názory na vědu jsou naivní v nejširším
slova smyslu. Totéž potvrdili i všichni
vyslechnutí svědci, Katabainos, jeho žena a
jiní. Trpí utkvělou představou, že pravá věda
záleží v nějakém zákonu o tíži, o kterém není
žádná zmínka v římském zákoníku. Když byl zavřen
v Tarentu, tu při cídění stok mluvil takové
nesmysly, že byli nuceni ho propustit na
svobodu. V Syrakusách, jak nám potvrdili všichni
výše uvedení svědkové, byl považován za blázna,
tam „vynašel“ také kolečko s provázkem a
kamenem, které tahal do výšky na pinii v
městském parku. Tam také do písku kreslil různé
kruhy beze všeho smyslu a své domácí paní, která
měla obchod s olivami nakládanými v medu,
nepomáhal ani nosit vodu ze studny. Povaloval se
po celé dny na hromadě písku v domě čís. 1819 a
na ukradeném papyrusu kreslil kolečka, kola a
pak značky Δ, kterým říkal „trojúhelníky“, a
značky tvaru země □, které nazýval „čtverci“. Z
přiložených výpovědí svědeckých vychází najevo,
že obtěžoval své okolí nejrůznějšími nesmysly, z
nichž nejmarkantnějším je jeho mnohomluvnost o
tom, že těleso ve vodě jest o to lehčí, kolik
vody vytlačí. Tento naivní názor nedal si zde
vymluvit nijakým způsobem. O sobě tvrdí, že je
slavný učenec a že jeho Δ a □ ho učinily
slavným, vedle oněch takzvaných „zákonů“.
4. Při vyšetřování v době přítomné byly shledány
u Archiméda po stránce tělesné odchylky ve
stavbě lebky, které bývají známkou degenerace.
Po stránce duševní pak shledáno, že Archimédes
je povahy dosti živé, což vysvětliti lze jeho
duševními změnami. Jak během vyšetřování vyšlo
najevo, trpí Archimédes již od třiceti let
slavomamem a utkvělou představou, že jest
slavným řeckým učencem a vynálezcem, takže
celkový jeho duševní stav lze klásti na roven
pojmu „mdlý rozum“ ve smyslu § 46 lit. a
římského trestního práva.
5. Poněvadž slavomam a utkvělé představy
Archimédovy sluší považovati za pominutí smyslů
dle § 2 lit. b římského trestního práva, jest
Archimédes beztrestným.
6. Poněvadž však mohl by na svobodě ponechán
zlehčiti svým žvaněním společenské postavení
římských učenců i jinak býti nebezpečným, jest
záhodno, aby byl ošetřován v ústavu pro
choromyslné nad Tiberou.
A tak také Archimédes zemřel za deset let po
dobytí Syrakus. Že i tam kreslil Archimédes své
○ a ○, své Δ a □, dá se s jistotou předpokládat,
že i tam vynašel nové poučky a zákony, jest
téměř jisto. Nicméně ku štěstí všech studujících
středních škol nezachovalo se z toho nic. |
