APOŠTOLSKÁ ČINNOST TŘÍ ČLENŮ STRANY, ZRAČÍCÍ SE V DOPISECH NA VÝKONNÝ VÝBOR |
|
|
|
V Jihlavě dne ... „Vykonávajíce úkol, vznesený na nás kárným výkonným výborem, oznamujeme toto: Pro pana Františka Wagnera přišli jsme ve čtyři hodiny ráno a poručili mu, aby se neprodleně oblékl na cestu do Uher. Domnívám se právem, že považoval celou věc za pouhý žertík, a teprve, když promnuv si oči, zpozoroval naše turistické vaky na zádech, krátké naše punčochy a jinou turistickou výzbroj, lekl se a můžeme odpřísáhnout, že jal se hlasitě vzlykat. Teprve když jsme mu řekli, že ani neví, co ho čeká, neuposlechne-li rozkazu kárného výkonného výboru, dal se pohnouti k tomu, aby se oblékal. Činil tak s výrazem neobyčejné hrůzy. Poněvadž byl nevykonal, jak samozřejmo, žádné přípravy na naši misionářskou cestu, musel své prádlo na cestu vložiti do velkého ručního košíku, který váží osm kilogramů. Když ten košík potěžkal, padl na kolena před námi a proboha nás prosil, abychom ho zprostili daného úkolu. Byli jsme však neúprosní a našli jsme v jeho garderobě dlouhé pruhy tmavozeleného sukna, které si ovazuje tento člen baletu kolem noh, když tančí v úlohách siciliánských lupičů. Obtočili jsme tyto pruhy sukna kolem jeho lýtek přes kalhoty, takže činilo to dojem turistických kamaší onoho nešťastného anglického cestovatele lorda Evresta, který prvně přelezl Himaláje. Tyto všechny přípravy sledoval pan František Wagner se strnulostí divokého prasete z džunglí, když na ně upřeně se dívá had kobra. Pak jsme před něho položili půlarch papíru, aby napsal o svém náhlém zmizení zprávu své staré tetě, u níž bydlí. A nadiktovali jsme inu: „Drahá teto! Řízením osudu se stalo, že jsem nucen jít pěšky kolem světa. Kdybych na cestě zahynul, podám ti o tom bezodkladně zprávu. Líbá Tě Tvůj synovec František.“ Polomrtvého vyvlekli jsme ho s jeho těžkým
košem z bytu a v nejbližším výčepu lihovin
vrazili jsme do něho šest skleniček slivovice,
takže šel pak již jako beránek. V šest hodin
dvacet minut vyjeli jsme státní drahou na
Jihlavu přes Kolín, Kutnou Horu, Německý Brod. V
pět hodin třicet dvě minuty byli jsme v Jihlavě,
kdež vyhledali jsme pana Bozděcha, úředníka
filiálky Živnostenské banky. Chování Františka
Wagnera bylo bezvadné a večer téhož dne v České
besedě jihlavské uspořádali jsme první přednášku
o straně mírného pokroku v mezích zákona a o
jejím stanovisku vůči českým menšinám. Sotva
však byla schůze zahájena, dostavil se městský
komisař společně s úředníkem od hejtmanství a
vyzval nás, abychom s ním laskavě se odebrali na
městský úřad. Šli jsme tedy s ním a na úřadě
byli jsme podrobeni důkladnému výslechu. Tázali
se nás po úkolech naší strany, a když Jaroslav
Kubín prohlásil, že hodláme uspořádati v
německých městech českým menšinám přednášky o
správném stanovisku Němců v Čechách, o české
nesnášenlivosti a rozpínavosti a cyklus
přednášek o německé literatuře, velmi
blahosklonně byli jsme přijati a odvedeni do
německého kasina, kdež byli jsme hoštěni až do
tří hodin do rána a na popud náměstka starosty
Šafránka byla mezi přítomnými uspořádána sbírka,
jejíž výnos 112,- K byl nám doručen jako podpora
na cestu. Náměstek starosty Šafránek poskytl nám
noclehu a ráno odebrali jsme se k příteli
Bozděchovi, který uvítal nás s velkou radostí a
prohlásil, že po našem odvedení na městskou
radnici shro-máždění členové české menšiny
odeslali telegrafickou zprávu Národním listům o
znásilnění tří českých turistů Všeněmci v
Jihlavě. Druhý telegram že byl zaslán ministru
spravedlnosti, aby zabránil znásilňování českého
člověka na půdě slavného markrabství moravského. |
 |