JAROSLAV HAŠEK MÁ VE VELKÉ KANIDŽI PŘEDNÁŠKU |
Šifrovaný dopis |
|
Karel Tesařík pocházel z velice dobré
rodiny a dostalo se mu pečlivého vychování.
Řízením osudu se však stalo, že dobré
pedagogické zásady učitelů nešly mu nijak k
duhu, a tak když dospěl v muže, zabýval se
Tesařík nejraději svatokrádežemi. Jako někdo
věnuje celý svůj život, všechny své myšlénky,
veškeré své snahy umění, tak Tesařík věnoval své
schopnosti a své neobyčejně velké vlohy
svatokrádežím. Ba můžeme říci směle, že celá
existence Tesaříkova záležela právě ve
vylupování chrámů Páně a kaplí. Tesařík jaksi
srostl s kostely a často bylo vidět v chrámech
stati před oltářem muže, zbožně dívajícího se na
sochy svatých, a to byl právě Tesařík, ten
zbožný muž. On věděl o každé Panence Marii, jaké
má klenoty na sobě, znal všechny snad monstrance
v Čechách, a to bylo jeho jediné neštěstí. Neboť
on šel ve své zbožnosti dokonce tak daleko, že
si ty monstrance nosíval domů, z čehož měl, jak
přirozeno, nebezpečná oplétání s úřady. Byl také pod policejní dohlídkou a jeden detektiv občas pozoroval, jak se Tesaříkovi vede. Tak se stávalo, že v kostelích před oltářem klečíval Tesařík a vedle klečel jiný zbožný muž, detektiv Klička. Tesařík se díval na oltář a Klička se díval na Tesaříka. Pak že máme svobodu náboženskou v Rakousku! Po takové návštěvě kostela obyčejně vykonali u Tesaříka domovní prohlídku a pátrali zejména po dopisech od známých pana Tesaříka, kteří vesměs byli odchovanci Pankráce, Kartouz, Borů, Mírová, donucovací pracovny a jiných vzdělávacích ústavů tohoto druhu pro lid. Tesařík byl tedy dobře zapsán ve čtvrtém departementu bezpečnostní policie a jednoho dne nastal opět onen významný okamžik v životě pana Tesaříka, totiž domovní prohlídka jeho bytu. Dva policejní úředníci se třemi detektivy prohledali u Tesaříka kdejaký kout a nenašli tam nic podezřelého nežli tento dopis, s datem od minulého dne: Milý Karle! Za tři neděle jsem v Neveklově. Mohli bychom při té příležitosti udělat svatého Jakuba. Dostal předešlou neděli novou mučednickou korunu a má prý cenu 2000 korun, poněvadž je ze stříbra a posázená rubíny. Do kostela můžeme snadno vlézt sakristií. Počkáme přes požehnání, a až lidi odejdou, tak si vlezeme do kazatelny, necháme se zavřít na noc v chrámu Páně, a ne aby Tě zas potom napadlo, v noci chtít hrát na varhany jako tenkrát v Táboře. Mučednickou korunu prodáme tomu židovi Vernerovi v Drážďanech, víš, tomu šilhavému dědkovi, co má už od Lojzíka Traplů dvě. Taky můžeme vzít s sebou pokladničku, ale ono tam asi moc nebude. Tak se chystej na opravu kostelíčka. Tonda Hromada Policejní komisař, když toto psaní přečetl, hluboce se zamyslil. „To je jen taková nevinná legrace, pane komisaři,“ řekl dobrácky Tesařík. „No, to uvidíme,“ pravil policejní komisař. A věren své metodě ponechat zloděje do posledního okamžiku na svobodě, aby mu byla dána příležitost ještě víc se zaplést do něčeho, odešel se svými muži na policejní ředitelství, nařídiv jednomu detektivu, aby nenápadně sledoval všude Tesaříka. Na policejním ředitelství měli z toho dopisu velkou radost, ale ne nadlouho, neboť najednou vrchní policejní komisař zbledl a zvolal zoufale: „Pánové, my jsme ještě nevyhráli! My nevíme, co v tom dopise stojí!“ „Jak to, vždyť je to velice jasné, vždyť jsou tam podrobnosti, vždyť je to krásný dopis, lepší už ani nemůže být.“ „Pánové, to jste na omylu!“ řekl vrchní policejní komisař. „Není přece myslitelno, že by takový známý a rafinovaný svatokrádce, jako je Tesařík, dal si dopisovat tak jasně a otevřeně, abych tak řekl programově, od druhého zloděje a lupiče, který je neméně rafinovaný než Tesařík. Pánové, tento dopis je šifrován. V tomto dopisu, jak vidět, jsou věty sestaveny hodně nucené. Jako odborný znalec kryptografie mohu vás ubezpečit, že postupovali asi takto: S Hromadou znají mřížku, do vyřezaných mřížek dle svého systému vepíší to, co si chtějí říci, a kolem těchto osamocených písmen doplní slova a věty obsahu zcela nevinného. Nám záleží nyní jedině na tom, abychom rozluštili tento kryptogram, a pak s nimi zatočíme. Jisto je, že oba dva kují něco velice vážného.“ - Tu jsem se odmlčel. ZVLÁŠTNÍ KONEC PŘEDNÁŠKY „Jest velice vážné sahati k šifrovanému psaní. Mám zde několik mřížek a můžeme to hned zkusit.“ Položili tedy mřížku jednu a četli toto: „Neklej doma. Cesta k nám. Řeka, železo je chytré. Dodr chjap.“ „Ti lumpové!“ vykřikl vrchní komisař. „Neříkal jsem vám to? Ono v tom něco bude. Zkusíme druhou mřížku od anarchisty Klementa. Tamta byla od toho zloděje Mareše. Ti všichni drzeji dohromady. Tak podívejte se. Teď čtěme. Nl kl bl jb r n dz ř ř č k zd y ťnmn m m n t t t ž v n tomu, kláda, obd. č. -“ „No, ono to půjde,“ zamnul si spokojeně ruce policejní komisař. „Už jsme na pravé stopě. Máme zde v policejním muzeu na 150 mřížek, některá se jistě na to hodí, a když by se nehodila žádná, tak tady z toho, co si sestavíme dohromady, zas budeme zkoumat pomocí mřížek něco vynajít. Vždyť ono to půjde, ono to půjde! Nejlepší je dosud ta mřížka od toho Mareše!“ Uplynulo čtrnáct dní a dosud se nepodařilo jim vypátrat klíč k rozluštění tohoto šifrovaného dopisu. Tak si tedy došli pro Tesaříka a na policejním komisařství podrobili ho důkladnému výslechu. „Podívejte se. Tesaříku,“ řekli mu tam, „řekněte nám, nebo nám vysvětlete obsah tohoto šifrovaného psaní. Nebo tu mřížku chceme od vás, nebo to heslo. Nezapírejte, my už víme všecko. „Ale pánové,“ řekl Tesařík, „jak je to tam napsaný v tom dopise, tak to má bejt. Co bych zapíral? Dopis máte; já už jsem taky psal tomu Hromadovi, aby nechal takových hříšných myšlének s tím svatým Jakubem, a v Táboře jsem nikdy nebyl.“ „Tesaříku, nelžete. Vy v tom psaní něco před námi skrýváte. Dejte nám tu mřížku, nic se vám nestane.“ Marně Tesařík přísahal, že to ten Hromada myslel doopravdy, ale on že s tím nemá co dělat, že je nevinný, nevěřili mu a pustili ho s výhrůžkou, že už na to přišli, aby si dal pozor. A s novým úsilím vrhli se všichni na policejním komisařství znova na luštění Hromadova dopisu, aby našli to, co skryto jest tak rafinovaně pod tímto nevinným rouchem. Vrchní policejní komisař stával se již doopravdy nervózním, neboť jeden jeho přítel matematik mu vypočetl, že má-li čeština, užívaná v dopisech a v mluvě, asi 2000 slov a abeceda česká dvaatřicet písmen, a odpovídají-li písmena v dopise mřížce o sto políčkách, že je tu přes 129 miliónů miliard možností. Tím byl vrchní policejní komisař zdrcen a nařídil všem praktikantům policejního ředitelství, aby prozkoumali do čtrnácti dnů těch 129 miliónů miliard možností. Čtyři z nich se hned na místě zastřelili a pátý oběsil. Vrchní policejní komisař chodil jako bez duše po kancelářích, maje dopis v ruce a v každé kapse balík mřížek, které jednu za druhou přikládal na dopis, mumlaje: hn krp srč alk persn, a detektiv Klička tajně sledoval Tesaříkovo počínání s takovou svědomitostí, že mohl telegrafovat z Neveklova na policejní ředitelství toto: „Tesařík s Hromadou vyloupili dnes v noci chrám v Neveklově. Svatý Jakub bez mučednické koruny, monstrance pryč, pokladnička pryč, Tesařík pryč, Hromada pryč. Čekám na rozkaz.“ Když vrchní policejní komisař dostal tento telegram, zvolal: „V tom je poznávám! To udělali jen proto, aby nás spletli!“ Stal se z něho tichý blázen a dodnes luští ještě onen záhadný dopis Hromadův, bruče si: „Tak to by bylo asi: Dr man alkhp hom blhldl varr yo ia č tr br,“ a přitom je teprve u prvního miliónu možností, ale zato postoupil do sedmé hodnostní třídy. |
|
|
