PŘEDNÁŠKA O FALŠOVANÝCH A ZKAŽENÝCH POTRAVINÁCH, KTEROU JSEM PRONESL V KRAVÍNĚ VE VOLEBNÍ KAMPANI 1911 |
|
|
| Ctění přátelé! Zajisté že dovolíte, abych v této pohnuté politické době, kdy třeba jest vyslati do parlamentu lidi, bojující za nejsvětější statky lidstva, promluvil k vám několik slov o tom, co jest nám světější než všechno ostatní, o tom, co plní nitro všech voličů i kandidátů poslanectví a což tak krásně bylo již vyjádřeno ve starém Římě nápisem nade dveřmi městských krčem slovy: ,Nacpi se’. Podíváte-li se však kolem sebe, tu spatříte kormutlivý zjev, že se dnes vše, co patří k životním potřebám, falšuje, takže v jednom zasedání minulého parlamentu musel zvolati dalmatský poslanec páter Biankini při debatě o vojenském rozpočtu zčistajasna: „Okuste pravé dalmatské víno!“ Tento dobrý muž zvolal tak ze spaní, neboť, jak později se vyjádřil zcela upřímně, zdálo se mu o vínu padělaném. A jest to jistě zcela přirozené, že měl ve sněmovně tento neklidný sen, neboť jako zástupce lidu musel se zabývati oním existenčním minimem svého voličstva, kteréž jest vyjádřeno slovy: „Člověk nemusí jísti moc, ale co jí, ať jest dobré a pravé!“ Bohužel však jakýkoliv předmět, který patří k poživatinám, málokdy vyskytne se v pravé jakosti, spíše bývá nahrazen různými surogáty méně cennými. Obchodníci mají ďábelskou rozkoš, když mohou do potravin něco namíchat. Znal jsem jednoho hokynáře, který nevěda si už rady, poněvadž všechno již falšoval kromě hrachu, přimíchal do něho kaprlata, aby alespoň tak oklamal kupující. Jiný obchodník veden touto vášní skončil tragicky. Zprvu prodával mouku. Do mouky míchal sádru, poněvadž byl to předně ustálený zvyk a za druhé sádra je desetkrát lacinější než mouka. Jednou mu na to úřady přišly a když se to opakovalo, ztratil koncesi na provozování obchodu s potravinami. Poněvadž jaksi srdcem přirostl k sádře, zařídil si velkoobchod se sádrou. Obchod šel dobře, ale celoroční bilance vykazovaly stále menší a menší výtěžek, nakonec pracoval se ztrátou. A proč? Protože ze zvyku míchal nyní do sádry mouku. Nemohl si pomoct a musel falšovat alespoň sádru. Obchod šel čím dál tím hůř a konečně se ubohý obchodník se sádrou zastřelil, když naposled do sádry namíchal pět pytlů kávy. Tento neblahý zvyk přenesl se tedy i na voliče. Touha po falšování potravin způsobila onen smutný zjev, že jsou falešní voličové a falešné voličské seznamy. Znám jednoho kupce, který, když zfalšoval všechny potraviny ve svém krámě a už nevěděl, co má ještě falšovat, šel falešně odvolit. Z těchto důvodů třeba zakročiti vždy a všude proti tomuto klamání obecenstva, již v zájmu čistoty voleb. Pamatuji se, že jednou doma zadělali na knedlíky, a když jsme je dali vařit, vytáhli jsme za půl hodiny z hrnce jedno sádrové poprsí Heyduka, sošku Havlíčka a hlavu Beethovenovu. Paprika se, jak známo, falšuje práškem z cihel. Jednou jsme dělali papriku: když jsme ji odstranili z ohně, byl kastrol plný kotvové stavebnice. Pepř padělají oříšky z lípy. Služka u dědečka jednou rozlila na zahradě, kde jsme obědvali, polévku, a přitom na zem bylo vylito zrníčko pepře. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, ale dnes stojí na místě, kde do země byl pepř zašlápnut, malá pěkná lípa. Takových případů mohl bych vám uvést více. Co byste například tomu řekli, kdybyste najednou zpozorovali, že vám z kávy v kávové schránce vyrostly za vaší nepřítomnosti fazole. O upravených jídlech v hostincích již ani nemluvím. Na malém venkovském městečku dal jsem si zajíce, jak stálo na jídelním lístku. Dlouho ho nenesli, a tu jsem se optal malé dcerušky hostinského, co je s tím zajícem. „Utekla nám do sklepa,“ odpovědělo děvčátko. Z těchto důvodů jest, velectěné shromáždění, nutností, aby budoucí parlament chránil žaludky voličů, a běda tomu národu, který do parlamentu vyšle hokynáře ... |
|
|
