|
Jednoho večera, když Večerní
list přinesl v posledních zprávách oznámení, že
pro neplechy a nevázaný život přijdou strašné
tresty na Sodomu a Gomoru, byla celá Sodoma
vzhůru nohama.
Každý zpytoval své svědomí, je-li opravdu taková
zkáza a je-li sám na této ohavnosti spuštění
nějak spoluúčasten. Zpytoval je proto, poněvadž
si chtěl zachránit život, neboť redakce k své
sensační zprávě poznamenala, že je dobré, aby se
viníci vystěhovali, spravedliví že mohou v městě
zůstat, aniž by na životě svém utrpěli újmy.
Důsledek této zprávy byl, že v necelých dvou
hodinách počaly davy opouštět Sodomu. Město bylo
v několika okamžicích nato liduprázdné. Ba i
redaktoři Večerníka, kteří sami uvěřili své
zprávě naposledy, opustili město...
V nádherném obchodním domě Icíka Jeitelesa na
náměstí žila krásná žena starého Salamona Lota,
který byl v tajných obchodních stycích s
Jeitelesem. Žena tato, která v dřívějších letech
svého života byla počestná, zvala se Elsa.
Starý Lot kupoval po domech peří, sklo, kosti a
staré obleky. Od panstva odložené šatstvo,
lacino koupené, prodával. Lot Jaitelesovi, který
nechav je v chemické barvírně vyčistit,
přebarvit a vyžehlit, prodával je znovu sodomské
aristokracii.
V důsledcích těchto obchodních styků navštěvoval
Jeiteles velmi často rodinu Lotovu... Krátce
řečeno, další historie těchto lidí se vyvíjela
tak, že Jeiteles se zamiloval do ženy Lotovy,
Lot že o tom věděl, ale vzhledem k tomu, že
Jeiteles počal mu platit více za koupené
suroviny pro nové obleky, nesl parohy klidně a
mlčenlivě.
Lotova žena Jeitelesovi přála, neboť rozumný
tento muž dovedl na pevnost ženské počestnosti
útočiti se strany nejméně pevné. Udeřil totiž na
cit ženské ješitnosti. Nosíval Else Lotové
náramky z talmizlata, náušnice, prsteny, také
látky na šaty a podobně. Ubohá žena ani
nevěděla, jak strašně ji Jeiteles podvádí,
nevěděla, že na všechny její brilianty - byl to
výrobek American Glay Diamont Company! - by
nepůjčili v zastavárně ani půl nového.
Taková asi byla situace v den, kdy senzační
sólokapr Večerního listu pobouřil Sodomu.
V ten den čekala paní Lotová večer svého
miláčka, který slíbil přinést nádherný collier a
široký klobouk, jaké tehdy byly u sodomských
krásek oblíbeny.
Sotvaže Večerní list vyšel, i Lot se dověděl a
strašném osudu města. Byl Lot na V. l.
předplacen, neboť jiný list neměl takových
dobrých, burzovních zpráv jako on. Poručil ženě,
aby se přistrojila, vybral z wertheimky peníze a
cenné papíry a šli za ostatními nešťastníky,
kteří musili opustit rodné město.
Autor ani nemusí podotýkat, že bylo uprchlíkům
zakázáno se ohlédnout. Je to - aspoň má to být!
- čtenářům známo již ze školy obecné čili
národní.
Rozkazu toho však jediná paní Lotová
neuposlechla. Snahu po zachránění života
přemohla u ní touha po širokém klobouku. Icík
Jeiteles se totiž zdržel ve své kanceláři
vypisováním dlužníků, které mínil upomínat,
nevyšel včas a žena Lotova se ohlédla, jde-li už
konečně a nese-li slíbený klobouk a coilier. A
vtom přišla smrt. Strašná a hrozná, jaká vůbec
chodí na všechny lidi neposlušné, marnivé a
ješitné.
Spravedlnost si vyžádala i druhou oběť. Icík
Jeiteles zahynul rovněž i se svými upomínkami.
Když pak soudní komise přišla vyšetřovat příčiny
jeho smrti, vrtěla hlavou, jak to přijde, že
starý vdovec vedle soupisu dlužníků nesl též
moderní klobouk... |
