I
Jsem upřímným sociálním
demokratem a předákem naší organizace. Usnesli
jsme se, že uspořádáme výlet do boží přírody.
Poněvadž však v pánaboha nevěříme, navrhl jsem,
abychom natruc pánubohu udělali výlet do lesní
restaurace. Jakápak boží příroda.
V okolí našeho města náleží všechno měšťákům a
agrárníkům. Byla to tedy vhodná chvíle dokonale
se jim pomstít. Jedna louka náležela také
panství vyšehradské kapituly. A tak jsme mrtvou
ruku pošlapali, o čemž až později.
Ovšemže nemohli jsme při té příležitosti
zapomenouti na účely vzdělávací a tak bylo
usneseno, aby v lesní restauraci byla uspořádána
poučná přednáška. Vyzvali mne, abych přednášel
buď o Mistru Janu Husovi nebo o alkoholismu,
neboť znám dokonale následky alkoholismu, stejně
jako spisovatel Jaroslav Hašek, který psal, když
už nemohl pít, jednou do Českého slova o
Silvestru, jak je to hnusné se opíjet.
Sestavili jsme tedy bohatý program pod názvem
„Všedělnický sociálně demokratický výlet“.
Předně byl odchod ze spolkové místnosti, pak
pochod k přístavišti parníků, nato odjezd
parníku s naší kapelou, vysvětlení různých
památek po cestě, pak výstup z parníku a za
pochodů naší kapely se nastoupí cesta do lesní
restaurace. Tam přednáška o alkoholismu, nato
kuplety, pak taneční zábava a procházka po lese.
Nato návrat do lesní restaurace, po občerstvení
procházka po polích a lukách, návrat do lesní
restaurace, po občerstvení vycházka na pisoár a
návrat do lesní restaurace, vycházka na blízký
kopec a návrat do lesní restaurace, kdež po
občerstvení volná zábava. Pak pochod za zvuků
kapely k parníku a návrat do Prahy. Cesta do
spolkové místnosti, kdež po občerstvení opět
volná zábava.
Ano! Po celotýdenním zaměstnání jest krásné
použíti měrou nejvyšší čerstvého vzduchu, kdy z
lesů, z polí i luk vychází vůně.
Tak jsme se také sešli ráno v neděli ve spolkové
místnosti a zatím jsme si zahráli ferbla, než se
to všechno uklidnilo, poněvadž soudruh Tomek se
kvůli ženě serval se soudruhem Snopkem. Když se
prali, zpívali jsme Když podobal se zvířeti.
Dali jsme si tedy dupláček, my, členové
zábavního výboru, soudruh Klečka, který právě
přišel z flámu, napodobil ve výčepu zvířecí
zvuky a tak jsme se pěkně bavili.
Pak přišla Klečkova žena a udělala kravál, že
Klečka propil přes noc týdenní mzdu. Několika
rozvážným soudružkám se podařilo ji vyhodit a my
jsme řekli Klečkovi: „Nebreč a chlastej.“ Je to
náš komik. Tak dělal Pepíka o funuse a rázem
deváté hodiny dali jsme si každý štamprli
slivovice. O půl desáté pil Klečka ještě
slivovici, tak jsme ho zavřeli na záchodě, aby
nám nedělal ostudu, a klíč vzali s sebou a v
úplném pořádku vyšli všichni ze spolkové
místnosti až na soudruha Kratinu, na kterého
zavolal soudruh hostinský strážníka, poněvadž
umazával čárky na tácku. Měl dvanáct piv, ty
všechny umazal a když přišlo k placení, říkal,
že má jen jeden šnit.
Strážník si vzal Kratinu s sebou, k té smutné
cestě ještě přibral soudruha Volešku, který na
strážníka křičel: „Pusť, ty lumpe, nebo tě
odvezou do patologie!“
Naše hudba spustila pak na ulici Kapr se ve vodě
házel, když jsem milou doprovázel a Kratina
křičel: „Nedejte mě!“ Pak hulákal, abychom mu
zahráli Ó loučení, ó loučení, čemuž jsme
vyhověli.
V úplném pořádku jsme šli k parníku. Tam stál na
můstku přístavu jeden námořník z toho parníku.
Poněvadž jsem zásadně proti uniformě, strčil
jsem do něho, on řekl „Ježíšmarjá“ a spadl do
vody. Soudruh Bozděch mu z legrace podal hůl a
když se jí chtěl ten lump zachytit, odtáhl ji
zpět, přičemž řekl: „Já ti dám ježíšmarjá!“
Chvilku se topil, přičemž jsme zpívali Rudý
prapor a pak si vzpomněl, že vlastně je od toho,
aby prodával lístky a tak se vyškrábal.
Byl to celkem omyl, poněvadž nám ukázal
legitimaci, že je taky organizovaný sociální
demokrat.
Pak jsme táhli na kapitána, kterému z kapsy
čouhalo České slovo. Uráželi jsme ho, jak jsme
mohli, on ale proti nám nezakročil, protože
kapitán smí loď opustit až poslední a to bychom
byli už dávno pryč.
Tak jsme okupovali palubu, až jsem si vzpomněl,
že není ani na lodi sociální spravedlnosti. Je
tam totiž kajuta první a druhé třídy.
Navrhl jsem tedy, abychom vyházeli ty měšťáky z
první třídy a hned jsme se tam odebrali. Nebyl
tam však nikdo, poněvadž v kajutě bylo hrozné
vedro. Tak jsme se tam rozložili táborem a
zpívali jsme Píseň práce. Když jsme se zapotili,
vylezli jsme na palubu, kde bylo zatím plno
měšťáků, kteří jeli na výlet. Dal jsem návrh,
abychom obtěžovali dámy burzou, což jsme
prováděli, hlavně ti mladší, velice rádi.
Jednoho, který křičel: „Já jsem živnostník a
nedovolím, abyste se tlačili na mou ženu,“
shodili jsme do vody. Pak spustili přes naše
protesty záchranný člun a toho člověka vytáhli,
když křičel: „Já jsem živnostník a já se topím!“
Abych to tedy uklidnil, počal jsem jako
nejvzdělanější člen našeho spolku vykládat krásy
krajiny. Tak jsem vysvětloval, že v Bráníce mají
dobré pivo, ale že jsou tam národní socialisti.
Mezitím vypukla na palubě hádka mezi soudruhy
Křenkem, Vosáhlou, Málkem a Papouškem.
Křenek totiž vytáhl z kapsy láhev kontušovky a
se soudružským pozdravem dal napít Vosáhlovi.
Vosáhlo to vyzunkl všechno a tak se Křenek s
Málkem a Papouškem, kteří také čekali na šluk
jako na boží slitování, do něho pustili a počali
ho mlátit pěstí do hlavy.
Dámy burzou se rozutekly, do toho skočil
Papoušek se soudruhem Hlízkem a tak jsme se
prali až do Bráníka, kde hezky daleko od břehu
se parník náhle zastavil a ze strojovny se ozval
křik:
„Soudruh Vaniček se dole pere s topičem a chce
ho přiložit pod kotel!“ Tak jsme nechali vší
rvačky a hnali jsme se dolů soudruhu Vaníčkovi
na pomoc.
Ten se však zatím s topičem smířil a našli jsme
je oba pod kotlem s velkou lahví rumu úplně
sbratřené.
Parník jel dál k přístavu, většina výletníků z
kruhů měšťáckých vystoupila a my jsme byli pány
lodi.
Také jsem to šel sdělit kormidelníkovi, že se
budou opakovat výjevy z Francouzské revoluce,
jestli nás nedoveze, kam budeme chtít.
A ten starý námořník brečel jako stará baba a
prosil nás, abychom ho nedávali do Práva lidu.
Tak nás dovezli až do Hodkoviček, ačkoliv parník
jel jen do Chuchle.
V úplném pořádku jsme vystoupili, až na drzé
chování jednoho zřízence paroplavební
společnosti, který natahoval ruku pro lístky.
Nemusím připomínat, že jsme mu ji přerazili. Kdo
to udělal, nevím, myslím však, že já. Já ti dám
provokovat dělný lid! Za zvuků Marseillaisy
přešli jsme hráz a za námi se ozývalo kvílení
kapitána, které přestalo teprve, když při
všeobecném kamenování lodi trefil jeden oblázek
kapitána do hlavy. II
Pak šlo vše přesně dle programu.
Jaká rozkoš dýchat čistý venkovský vzduch, ale
hroznější pomyšlení, že to všechno patří
buržoům. Byl jsem první, který počal lámat
větve.
Za nadšené nálady vrazili jsme do lesní
restaurace a jak se tak podívám na ty zbylé
pahýly kolem té hospody, pln spravedlivého
rozhořčení jsem zvolal k hostinskému: „A tomuto
říkáte lesní restaurace, tohle inzerujete, že
vaše restaurace je uprostřed krásných lesů?
Soudruzi, řežte ho!“
Jak to dopadlo, nevím dobře. Jen tolik vím, že
jsme vzhledem k neobyčejnému vedru vnikli do
sklepa, takže jsem nemohl vzhledem k dobře
zásobenému sklepu konat svou přednášku o
alkoholismu.
Dál nevím nic, než že mne našli za dva dny někde
v Příbrami. Ostatní členy zábavního výboru našli
porůznu. Jednoho u Kolína, jiného u Ledče,
dalšího spícího až pod Řípem a jiné jinde a
jinde.
Všechno to však svědčí o rozšíření myšlenky
sociálně demokratické v Čechách. |
