Svíčková bába Albrechtová vykládá pohádku, proč nebyl za Pelhřimov zvolen farář Miloš Záruba |
|
|
|
Tak se napřed milé děti pomodlíme otčenáš za toho lumpa učitele, co vás učí a co volil proti jemnostpánovi našemu faráři Zárubovi. Tak „Otče náš, jenž jsi na nebesích,“ a teď vám povím pohádku. Já jsem dělala při volbách, co jsem mohla. Já bába po Bohu pomohu co mohu, a co nemohu, nechám Pánu Bohu. Tak vám to tedy povím. Ten učitel, co vás milé děti učí, je lump, velkej lump. Prochlastal tátův statek, a když už neměl, co by moh ukrást, tak, odpusť mu to Pán Bůh, šel do světa hledat štěstí. Ale i takovej darebnej učitel má svýho anděla strážce a ten nad ním pořád letěl. Tomu učiteli zbyly jen tři krejcary. Za vsí potkal stařečka a ten stařeček ho prosil o nějakou boží almužničku. Andělíček strážnej ponoukl učitele, aby mu dal krejcar. Ale proto nebyl ještě ten učitel hodnej, to udělal jen z furiantství. Jde dál a zas tam vidí stařečka, který ho proboha prosil, aby mu dal nějakou almužničku. A zas anděl strážnej sáh učiteli do kapsy a dal krejcar žebráku. Jde dál a zas tam byl dědoušek, který povídá: „Pane učiteli, proboha jich prosím, dají mně krejcar.“ Andělíček strážný sáhne učiteli do kapsy, vytáhne odtamtud krejcar a dá ho dědouškovi. A tu dědoušek povídá k učiteli: „Já jsem Pán Bůh, tys mne už dnes třikrát obdaroval. Vyber si tři věci, ale na jednu věc nezapomeň.“ Učitel si tedy vybírá. To se ví, že teď mu byl nevěrci Pán Bůh dobrej, ale takovej nevěrec nemyslí než na chlast a jídlo, a tak řekl: „Já chci, když řeknu f stolečku prostři se, abych měl co hrdlo ráčí.“ „Máš to mít, ale nezapomeň požádat o jednu věc.“ „Já chci,“ povídá ten zpustlej učitel, aby když řeknu: Nemají za stovku drobný? měl jsem drobný za celou stovku a ještě jednu stovku v kapse a tak pořád.“ Pán Bůh dědoušek řekl: „Máš to mít, teď máš ale juž jen jedno přání, řekni, co chceš, ale nezapomeň na jednu věc.“ „Já chci,“ povídá učitel, „abych měl takový pytel, že když řeknu ,šups do pytle’, aby tam každý, kterýho chci tam mít, byl, a dřív ho nepustím, až budu chtít.“ Zarmoutil se dědeček Pán Bůh a řekl: „Na jednu věc jsi zapomněl a to měl jsi si přát, aby byl zvolen velebný pán jiňckej, jemnostpán Milo Záruba. Takhle nepřijdeš do nebeskýho království.“ „Cože,“ zařval učitel, a nežli moh vykřiknout „šups do pytle!“, byl sám. Přijde k lesu a řekne: „Stolečku prostři se,“ a již má lahůdky a víno, pije, polyká, a vtom objeví se anděl strážný a povídá: „Já jsem tvůj anděl strážný, půjdeš s pytlem na Pelhřimovsko, a až potkáš agrárníka, řekneš: ,šups do pytle!’ Jinak se do nebe nedostaneš.“ „To bych se na to podíval,“ vykřikl darebnej pan učitel, „jen hezky šups do pytle!“ Sotva to dořek, byl andělíček strážnej v pytli a nevěreckej učitel šel s pytlem k nejbližší kovárně a tam řekl: „Nemají za stovku drobný?“ A měl hned hrůzu peněz. Dal každému z kovářských pomocníků desítku a řekl: „Trochu mně do toho pytle zabušte kladivy.“ Nedali se pobízet a dali pytel pod kovadlinu a tam do něho bušili. Andělíček strážný se vevnitř smál, ale ven nemoh, poněvadž ten pytel daroval Pán Bůh tomu učiteli. Učitel konečně řekl: „Už dost“, a vtom oba kovářští pomocníci zčernali. Teď teprv nevěreckej učitel počal na Pelhřimovsku řádit. Jde do hostince mezi katolické venkovany a ptá se: „Koho budete volit?“ Když řekli: „Velebného pána Zárubu,“ vykřikl: „šups do pytle!“ a všichni, kdo chtěli v té hospodě volit jemnostpána, byli v pytli. Tak chodil po Pelhřimovsku a jen v samotných Jiřících dostal do pytle osmdesát čtyry křesťanských sociálů. Peněz měl dost, říkal před voliči: „Stolečku prostři se!“ a „Nevolte klerikála.“ A když někdo řek: „Já volím jemnostpána Zárubu,“ výkřik: „šups do pytle!“ a zas dal ubohé katolíky v kovárně na kovadlinu. A Pán Bůh nemohl nic dělat, poněvadž mu to všechno dovolil. Když byl den voleb, čekal před volební místností na voliče jemnostpána Záruby, až půjdou volit, a křičel: „Šups do pytle!“ Tak to tam vyhrál agrárník Donát a jemnostpána Zárubu odvezli domů. To se ví, že se to hned milý Pán Bůh dozvěděl, a když bylo po užší volbě, poslal na nevěreckého učitele mrtvičku. Jó, ale po smrti i ten nevěrec chce do nebe. Rád by ušel pekelnému trápení, a tak i ten darebnej učitel zaťukal na nebeskou bránu. Vyjde svatý Petr a za ním strážnej andělíček. Jakmile uviděl nevěreckého učitele, dal se do křiku: „To je ten, co mne přines pod kovadlinu!“ I seběhlo se nebe a vyhodilo učitele na cestu, která vede do pekla. *Pln bázně zaklepal na bránu pekelnou, a když
mu čert přišel otevřít, vykřikl na ostatní
čerty: „Kamarádi, to je ten učitel, co nás sem
do těch muk připravil. Kdybychom byli volili
Zárubu, mohli jsme být na nebesích.“ |
 |
|
|