Svítání

 

 
Veškeren křesťanský svět zajisté svrchovaným potěšením naplnila zpráva, že J. J. kníže Schwarzenberg vydal nařízení všemu úřednictvu, aby v neděli a v dny sváteční chodilo do chrámu Páně a pilně obcovalo bohoslužbám. Nelze pochopiti, že se mohou vyskytnouti lidé, kteří se bouří proti tomuto bohulibému opatření. Nehledíme-li ani k tomu, že Jeho Jasnost, jako zaměstnavatel stojí vůči svým zřízencům na místě rodičů, pě-stounů a učitelů a tedy plně zodpověděn jest za jejich mravný život a věčnou spásu, nehledíme-li k tomu, pravím, bylo již od 16. století v Čechách krásným zvykem, že ve víře vlažní poddaní a čeleď donucováni byli k zálibě v katolickém náboženství všelikými přívětivými prostředky, jako jsou: vypovězení ze země, konfiskace majetku, pálení, trhání jazyka, šibenice a j. v. Nejdeme dnes v osvíceném století XX. tak daleko, abychom žádali, by všichni jinověrci, volnomyšlenkáři a protiklerikálové byli mučeni a vypovídáni, ale zajisté máme právo žádati, aby lidé takoví nebyli připouštěni k žádným úřadům. Chlebodárci musí zůstati vyhrazeno, aby dle svého názoru pečovati mohl o náboženskou horlivost svých podřízených. Doufáme, že příkladu Jeho Jasnosti následovati budou v krátce i jiní osvícení šlechtici, dále správy zemské i obecní, zvláště však slavná vláda, aby křesťanský lid s důvěrou pohlížeti mohl k veřejným organum. Nutné reformy v tomto smyslu představujeme si asi takto:

V pragmatice úřednictva na prvém místě budiž stanoveno, ze úřednictvo povinno jest pilně docházeti do kostela, nejméně jednou měsíčně jiti k zpovědi, mimo to zachovávati všecky ustanovené posty, což nebude zajisté působiti žádných obtíží diurnistům a úředníkům nižších kategorií. Vedle příspěvku na pensi, na nemocenskou pokladnu a pod. budiž všem zaměstnancům srážen ze mzdy zvláštní poplatek, jehož se použije k tomu, aby každý aspoň čtyřikráte do roka mohl se zúčastniti procesí na Svatou Horu nebo do jiných poutních míst.

V těchto opatřeních, jež mají upevniti náboženský cit v lidu, nutno pokračovati zejména v životě politickém. Rozumí se, že jinověrci, volnomyšlenkáři a lidé vlažní ve víře budou napříště vůbec vyloučeni z práva volebního jak aktivního, tak i pasivního.Volební právo pak vůbec nebudiž tajné, aby bylo patrno, pro koho volič odevzdává hlas. Pakliže by hlasoval pro kandidáta svobodomyslného, budiž pro příště zbaven občanských práv, případně potrestán vězením.

Každý kandidát musí se nejprve vykázati vysvědčením místního farního úřadu, že jest ve víře horlivý, kostel pilně navštěvuje a k zpovědi dochází, potom teprve smí kandidatura jeho být prohlášena. Voličské i všecky jiné schůze, jež odbývány smí býti pouze pod dohledem duchovních vrchností, zahájí se zpěvem náboženských písní, načež kandidát před shromážděním odříká vyznání víry. Potom teprve smí mluviti. Není snad třeba zvláště připomínati, že ke schůzím připuštěni budou pouze občané, kteří se vykáží zpovědním lístkem, jehož datum nesmí býti starší jednoho měsíce.

Všichni zvolení poslanci, všichni úředníci a zřízenci státní, zemští i obecní, dále všichni profesoři a učitelé povinni budou složiti protimodernistskou přísahu, a budiž uvažováno o tom, zda by vůbec na stolici učitelskou neměly býti povolávány výhradně osoby duchovní. Nutno však jest naprosto, aby censura v našem státě vykonávána byla pouze a výhradně osobami stavu duchovního, neboť víme všichni, že dnešní censura u nás jest nemístně liberální a shovívavá. V důsledku toho ovšem hned na počátku potlačeny budou všecky svobodomyslné a protiklerikální časopisy i publikace, takže napříště dostane se do rukou lidu pouze četba zdravá a poučná v duchu ryze křesťanském.

Vyzýváme příslušné orgány a všecky lidi dobré vůle, aby pracovali k brzkému uzákonění této předlohy, která zajisté vbrzku přispěje k zjednodušení a zušlechtění rozháraných poměrů.