|
Ta
kola letí v továrně
a pára temně hučí,
jak zní to všude rachotem
a divnou písní zvučí.
Zní píseň smutným obsahem:
„Jsou otroci zde doby,
jich úděl, pot a strádání,
a cílem jsou jen hroby.“
Jak příšerně zní rachot kol:
„K nám blíže, blíže, blíže,“
a úder kladiv temný v to:
„Sem skloňte hlavu níže!“
Ten celý svět jest továrnou,
kde vše tak temně hučí,
kde zní to všude rachotem
a smutnou písní zvučí.
A zní to v světě hrozivě:
„Jen tiše, tiše, tiše,“
a kladiv světa údery:
„Jen skloňte hlavu spíše!“
Čas, kola letí v továrně
a stále tam to hučí,
a naproti to v kladiva
tak divně, divně zvučí. |
