Předmluva.
Aby nedošlo snad k nějakému
nedorozumění, podotýkám, že pan Adalbert Raube
byl zřízencem u potravní daně, čímž se přirozeně
považoval za úřední osobu. Do zajetí se dostal
roku 1914 u Lublína. Malou stříbrnou medaili, o
které je dále zmínka, dostal za to, že zachránil
při ústupu rakouského vojska od Lvova
plukovníkovi 57. pěšího pluku ruční kufřík s
pěti lahvemi koňaku. I.
Seděli v kavárně při kávě a tam
přicházejí poslední novinky. Jsou kovaní v
událostech a reformují jako staří politikové z
pivnice, o nichž tak upřímně již starý norský
mistr Holberg před třemi sty lety se vyjádřil,
že je to společnost ťulpasů.
Kdyby byl Raube na chvíli jen při těch
vyjednáváních o příměří, pošeptal by něco do
ucha německému parlamentáři. Jestli kdo kdy
viděl, aby české vojsko chtělo ještě dál válčit,
když táhne Hindenburg podél nepřátelských posic
v Italii. Raube myslí, že Italové jsou ztraceni,
a nedal by zlámanou grešli za vojska italská.
Jestli se i zastavili na Tagliamento, nazývá to
Raube velkým přehmatem. Ostatně jim všem u stolu
může sdělit velkou novinku. Za sto rublů odvezou
ho do Rakouska. Věc je velice jednoduchá. Prodá
své civilní šaty a koupí na Podole starou
rakouskou uniformu. A za několik dní bude doma.
O to se již postará speditérská firma
Pomorďákova na Podole (on že Löwenstein). Jako
rychlozboží? Ne, pojede zcela obyčejně v
dobytčím voze do Rakouska, přejde hranice a bude
povýšen. Poněvadž je šikovatel, ani sám tomu
štěstí nechce věřit. Co je výš než šikovatel?
"Offiziersstellvertreter nebo Stabsfeldwebel."
Vytře všem Čechům zrak. "Herr Hauptmann, ich
melde gehorsam, dass ich aus Gefangenschaft
komme." A hudba hraje, kumpanie před ním
defilují, nějaký jenerál ho představuje
sestřičkám: "Der brave Raube ist aus der
Gefangenschaft weggelaufen." Vozí ho po Vídni v
automobilu a válečný zpravodaj Rudolf Perz
zařadí do nového vydání Vojenské knížky
rakousko-uherské armády fotografii: "K. k.
Adalbert Raube, k. k. řekněme
Offiziersstellvertreter aus der russischen
Gefangenschaft weggelaufen." Pak dostane na rok
dovolenou, vyplatí se mu "lehnung" za celé tři
roky zajetí, totiž šestnáctsetdvacet korun a
dostane místo poštovního oficiála. Odkud to
všechno ví?
Adalbert Raube řekl slavnostně: "To je takovej
zákon." Pak se ještě teple a vřele rozhovořil o
Rakousku. Zajatci nemají ležet a čumět, zajatci
mají jít přes hranice. Rakousko bude, o to se už
on postará. Malou stříbrnou má, a teď dostane
ještě velkou stříbrnou. A za malou dostane za ty
tři roky 270 K a ten lehnung 1620 K je 1890 K a
3 K 60 h zulag měsíčně je za tři roky 129 K 60
h, takže bude brát 2029 K 60 h a kdo tomu
nevěří, ten je, řekněme, darebák."
II.
Dopadlo to krásně. Příměří
nebylo ještě ani definitivně podepsáno a
šikovatel Adalbert Raube dostal se přes ruské
zákopy do Rakouska, díky podnikavé firmě
Pomorďákově (on že Löwenstein). Než ho
propustili přes ruské zákopy, musel se nějakému
zemljáčkovi, který samojediný hlídal půl versty
fronty, podepsat, že nikdy nebude válčiti, že
nevezme zbraně do ruky, že sesadí rakouského
císaře. Adalbert Raube podepsal to ochotně.
Takovému zemljáčkovi je možno podepsat vše.
"Národ dobrý," pomyslil si Raube, "ale nemá
všech pět pohromadě."
"Halt, wer da?" ozvalo se ze země před ním.
Modrá čepice, hladová tvář a šikovatel Raube byl
v Rakousku. III.
Večer stál na stráži. Předně
neměl žádných dokumentů, že je šikovatel. To se
teprve musí vyšetřit. Pak měl z Ruska přinést
chleba a sádlo. Proto dostal hned službu. A
jestli mu to není vhod, tak bude uvázán. Az
anyát, teremtését! Je mezi Maďary.
K ránu si ho dal předvolat hejtman Bárbayi.
Dovolenou chceš? Nakašlat. Přes hubu nechce? Tři
roky se válel v zajetí a teď by nechtěl stát
posta. Jíst chce? Měl si s sebou přinést slaninu
a neztěžovat ještě aprovisaci vojska. Kdo ví,
jak se dostal tam. Možná, že utekl do Ruska z
dobré vůle a že se mu zastesklo po ženě. Ukážu
mu, co je to vojenská disciplína.
Zweitausendneunundzwanzig Kronen 60 Heller?
Sanität! Dem Manne Umschläge. Wachtmeister!
Nachdem den Mann zwei Stunden anbinden. Kutya,
az eb adta! Marha, butya! Marsch!"
IV.
Za týden podařilo se Adalbertovi
Raubemu dokázat, že je opravdu šikovatelem od
57. pěšího pluku. Nešťastnou náhodou 57. pěší
pluk byl právě pod ostřelem italského
dělostřelectva pod Assiagem a Raubeho poslali na
doplnění.
Stihl právě včas jeden granát z těžkého
italského děla pod Piavezzou, který ho krásně
přerazil na dvě části, které se nikdy nedaly
slepit.
Poslední jeho myšlenkou bylo, že je hlupák, že
vyvedl hloupost, a že takhle nikdy nedostane od
rakouského eráru 2029 K 60 h. |