Případ magistrátního
praktikanta Kološky.
Magistrátní praktikant Kološka
měl 60 korun měsíčně a chodil do jedné rodiny na
obědy. Za oběd platil 50 haléřů.
Když nastalo první zdražení potravin, musel
platit za oběd 70 haléřů. Za týden 80 h, za 14
dní 1 K, za tři neděle 1 K 40 h, za čtyři neděle
2 koruny. Aby mohl vyjít se 60 K, chodil na
obědy, když byla zvýšena cena oběda na 2 K 40 h,
jen obden, za 6 neděl stál oběd 3 K, později 4 K
a tu chodil na oběd jen třetí den, konečně stál
oběd 5 K a tu chodil na oběd jen čtvrtý den a
spadl se tak, že vážil jen 28 kg, později jen 22
kg.
A to založilo jeho štěstí! Jeden impresário ho
angažoval do svého panoptika, kde představuje
„Člověka vrabce“ a má gáži 500 K měsíčně. To mu
teď stačí při nynější drahotě, že jí každý pátý
den. Kdyby byl zůstal u magistrátu, mohl nyní
obědvat každý čtyřicátý den.
Cukr
Obchodník s cukrem Tereba zvýšil
cenu cukru na 1 K za kg. „Příčinu toho sluší
hledati ve velké krizi hospodářské,“ říkal všem,
„podívejte se na burzu, co tam dělají s cukrem.“
Ve skutečnosti však 100 kilo cukru ve velkém
bylo zvýšeno jen o 8 haléřů.
Pan Tereba se však rozčiloval: „Tato velká krize
hospodářská bude mít ještě své dozvuky, copak se
mám jít pást?“
Aby se nemusel jít pást, zvýšil o dva dny
později cenu cukru na 1 K 10 haléřů za kilogram.
Pak četl v novinách, že vláda chce snad vydat
ceník, ve kterém podle paragr. 56 živnostenského
řádu stanoví ceny potravin.
„A pak přijdu zkrátka,“ řekl pan Tereba, „musím
zachránit, co se zachránit dá.“ A přirazil na
jeden kilogram cukru nových 10 haléřů. Stál už
tedy 1 K 20 h.
Pan Tereba byl velkoobchodník s cukrem. Od něho
brali cukr menší kupci a hokynáři.
Ti se vrhli s chtivostí na ceny a každý, aby
vydělal, přirazil nových 10 h na kilogramu.
Když to viděl pan Tereba, dobře si věc rozvážil
a řekl k sobě: „Já prodávám za 1 K 20 h kg a oni
za 1 K 30 h a je to taková chudá pakáž. Ne,
přítelíčkové, já chci být také živ a ne abyste
jen vy všechno shltli!“ A přirazil hned 20
haléřů na jeden kilogram.
O této věci se rozepsaly noviny. Psalo se o
všeobecné drahotě, o strašně vyšroubovaných
cenách cukru. Pak byla historická reminiscence o
dějinách cukru a stálo tam, že jedna libra
cukru, když se začal vyrábět, stála tři tolary.
„A tenkrát byly menší výdělky,“ řekl si pan
Tereba, „a lidi dali za cukr rádi tři tolary za
libru a teď se jim zdá jeden kilogram za 1 K 50
h drahý, ale já je naučím!“
A napsal křídou na tabuli před krámem 1 kg cukru
2 K. Týž den ho přistihli, že to píše na zeď
vedlejšího domu. Byl rozpálen v obličeji a večer
škrábal uhlem na Národní divadlo: 1 kg CUKRU
STOJÍ 6 K.
Na radu příbuzných uchýlil se do sanatoria dr.
Šimsy v Krči. Od té doby klesla cena cukru opět
na 80 haléřů za 1 kilogram.
Agrární idyla
V Kozovazech si živili dědečka
Plivance v pastoušce. Dostával od obce brambory,
mléko a mouku.
Když pak nastala všeobecná drahota, šel mu to
agrární starosta Jančů vysvětlit. „To se ti to,
dědku zatracená,“ povídá, „hezky válí. Takhle
brambory žrát, mléko chlastat, mouku brát
zadarmo, to dovedeš. Ale pánbůh se už na to
nemohl koukat. Brambory nejsou, tak je
nedostaneš a přestaneš se cpát. Mléko ti taky
nemůžeme dát, poněvadž je ho málo a tak jsme ti
z deputátu mouku škrtli a teď mi řekni, starý
lenochu, co budeš dělat?“
„Poníženě prosím, pantatínku, že se budu muset
jít pást.“
„I ty lumpe, ty by ses chtěl jít pást, trávy je
letos málo, že musíme prodávat dobytek a ty bys
ještě ten dobytek vokrádal!“ zvolal starosta
rozčileně a šel zlořečený úmysl dědečka Plivance
rozhlásit po vsi. |
