Tři muži se žralokem

 


Strávili jsme bouřlivě celou noc, o čemž nemůže být pochybnosti, když celá společnost sestávala z redaktora časopisu Svět zvířat, krotitele hadů a majitele blešího cirkusu Mesteka a majitele kolotoče, amerikánské houpačky a střelnice Švestky. Všichni jsme byli lidé dosti pochybné existence, a kdybychom byli měli navštívenky, každý z nás byl by si musil dáti natisknout, neměl-li být považován za podvodníka, ku svému titulu slůvko "bývalý". Tedy: bývalý redaktor Světa zvířat, bývalý krotitel hadů, bývalý majitel kolotoče atd. Potloukají-li se po světě exkrálové a excísařové, proč by nemohl někde existovat exmajitel blešího cirku.
K ránu, když jsme surově vyhnali z jedné kavárny skupinu nevinných studentíků, dostavilo se uklidnění, či spíše reakce. Přestala se nám líbit i harmonika, i citera, i vřeštění opilé dámské kapely, i rvačky v lokálech, i zakročení policejních strážníků.
Řekli jsme si, že půjdem na procházku po Praze. Když jsme došli do Dlouhé třídy, počalo nás zajímat, že u jednoho obchodu, kde tenkrát prodávali mořské ryby, snaží se personál pověsit do výkladní skříně nějaký předmět, vyplňující seshora dolů celou výkladní skříň, nějaké zvíře, podobající se rybě. Krotitel hadů Mestek domníval se, že je to tuleň, majitel kolotoče a amerikánské houpačky Švestka říkal, že je to mořská panna, a já, bývalý redaktor Světa zvířat, šel jsem se optat opatrně do krámu, co je to za rybu.
"Je to mladý žralok," byla odpověď, "to není ryba, ono to rodí živá mláďata."
"Ale ono to je chcíplé, prosím," poznamenal jsem, abych něco řekl.

"Co vás napadá," urazil se prodavač mořských ryb, "toto mládě žraloka bylo usmrceno harpunou. Nechcíplo, rozumíte. Je uměle zmrzlé."
"Co stojí jeden kilogram?"
"My žraloky na kila neprodáváme. To je reklamní exemplář. Na noc přijde vždy do ledu. Jestli chcete mořskou rybu k smažení, můžeme vám odporučit mořský jazyk, kambalu, čerstvou tresku i s návodem, jak upravovat mořské ryby."
Koupil jsem půl kilogramu kambaly a vrátil se k svým nevyspalým společníkům.
"Šestnáctiměsíční žralok," řekl jsem, "chycen na ostrově Helgolandu. Usmrcen výstřelem z dělové lodice, když potopil ponorku, která ho chtěla vyhodit torpédem do povětří. Reklamní exemplář. Na noc přijde vždy do ledu."
Bývalý krotitel hadů a majitel blešího cirkusu Mestek se zamyslil.
"Pojďte ku Zlaté lodi," vyzval nás, "myslím, že s tím žralokem se dá něco dělat."
U Zlaté lodi nás s mým balíčkem mořské ryby kambaly nechtěli pustit do výčepu. Rozdělili jsme tedy kambalu poctivě mezi dva řeznické psy, kteří, očenichavše kambalu, ani se jí nedotekli a počali na nás vztekle dorážet a vrčet.
Mohli jsme však jít do výčepu U zlaté lodi, kde jsme si poručili koňak a čekali, co řekne Mestek.
"Před léty," řekl Mestek po dlouhé chvíli, "měl jsem skleněnou bednu. V té bedně jsem měl užovku, kterou jsem představoval jako mládě krajty tygro¬vité spářené s hroznýšem. Dal jsem udělat plakáty a vozil jsem ji po celé Moravě a vydělal na ní pět set zlatých. Jestli koupíme skutečného žraloka, tak jsme za čtrnáct dní milionáři."
Sestrčili jsme hlavy dohromady a hostinský se velmi nedůvěřivě na nás díval, když zaslechl úryvkovité, tiché:
"Bedna - víš, reklama - žralok - pěkné přednášky - to bude zlodějna."
Uznali jsme jednohlasně, že Mestek to s majitelem žraloka dovede nejlépe vyřídit.

Mestek ihned odešel a vrátil se asi za hodinu se slovy: "Žralok už je náš i s bednou. Za chvíli zde bude. Stojí s bednou sedmdesát zlatých."
Od toho okamžiku začalo naše putování se žralokem, na které mám ještě po létech nejkrásnější a nejpříjemnější vzpomínky.
Usnesli jsme se jezdit se žralokem jedině po malých městech, kde lidé nejsou otrlí návštěvami biografů, kde neviděli nic senzačního a kde přijmou našeho žraloka s čistým, nezkaženým srdcem. Kde náš žralok bude k nim mluvit hudbou neznáma, hrůzy a děsu, kde vzbudí upřímný zájem.
Prvním tím místem byly Strakonice. Přivezli jsme žraloka přímo do Besedy. Zatímco jsem šel objednat do tiskárny plakáty, Mestek promluvil s majitelem restaurace Besedy. Slíbil mu ohromnou návštěvu a vyzval ho, aby se šel podívat na žraloka, který ležel ve své dlouhé rakvi na dvoře.
Když majitel restaurace Besedy uviděl tu nestvůru, odložil na příští den projektovanou taneční zábavu a propůjčil nám sál úplně bezplatně.
V tu dobu sestavil jsem v tiskárně tento plakát:

 
 

POSTRACH SEVERNÍCH MOŘÍ!

 

TRAGÉDIE MOŘSKÝCH HLUBIN!

 

Ctěnému obyvatelstvu města Strakonic uchystali jsme vzácnou podívanou na žraloka, chyceného na ostrově Helgolandu. Žralok ten po ukrutném zápase byl usmrcen výstřelem z dělové lodice, když potopil ponorku, která ho chtěla vyhodit torpédem do povětří. Řádil po celé dva měsíce v severních mořích, jsa postrachem rybářských lodic i vystěhovaleckých parníků. V jeho žaludku nalezena mrtvola kapitána Triistona, lodivoda Jeho královského Veličenstva dánského!

Uveřejňujeme seznam posledních obětí, pohlcených mořskou příšerou:
Jan a Marie, děti chudého rybáře ze Strahlsundu Wiliam Borus, student teologie ze Šlesviku Vladimír Novotný, český vystěhovalec z Berouna Jim Demlop, vrchní námořní kontrolor Velké Británie, rytíř řádu sv. Julie, poslanec za Londýn Kapistrán Matheus, kanovník a biskup navarrský a palermský, papežský vikář.

Jediný den zítra 15. května k vidění v Besedě od 2. hod. do 7. hod. večerní.

Vstupné 30 kr. Školní dítky v průvodu rodičů platí polovic!
 


Celkem vzato, my tři doplňovali jsme se navzájem. Každý z nás byl v tomto vážném okamžiku na svém místě. Bývalý majitel kolotoče, amerikánské houpačky a střelnice uměl takový plakát nalepit i na vrata kostela tak milým a přívětivým způsobem, že nemohl urazit nikoho z věřících, a že mu dokonce kostelník pomáhal. Mestek obrátil se mezitím na místní školní radu a prohlásil, že chudým pilným školákům, naznačeným pány učiteli, vstup na žraloka je zadarmo.
V té době jsem byl již na radnici osobně pozvat starostu města.
Byl to pravý jihočeský typ demokrata. Tiskl mně silně ruku a říkal: "Žralok? Výborně! Mám velice rád žraloky. Nekouše? Mrtev? Podívejme se na tu potvoru. Přijdu s celým obecním zastupitelstvem."
Horší to bylo s nahluchlým farářem. Dlouho to trvalo, než jsem mu vysvětlil, že nejsme žádná kočující společnost, proti kterým byl zaujat. Když konečně jsem ho přesvědčil, že se jedná o žraloka, počal mluvit něco o velrybě, která spolkla proroka Jonáše. Měl patrně úbytě mozku a držel se houževnatě vybavené představy, poněvadž zavolal na kaplana a řekl k němu: "Milý Františku, jděte za tímhle pánem, on vám ukáže nějakou velrybu." Přitom se mu právě tak rozklepala bradička jako u těch Raisových dobráků farářů.
Kaplan se mě držel jako klíště a trvalo to až na náměstí, než jsem mu vysvětlil, že jde tu o žraloka Kaplan mluvil něco o záhadách přírody při styku s lidmi, z čehož vzniká nedůvěra v Prozřetelnost boží, a také se šťastně se mnou rozloučil.

Navštívil jsem též četnickou stanici. Velitel byl pokrokový člověk, plácal mě přes rameno a říkal:
"Takhle kde co ukrást, vy vožungři, komedianti, cikáni." Když jsem mu řekl, že jde o žraloka, s pravou četnickou chvástavostí poznamenal, že takových žraloků viděl už několik tisíc, a jestli to nebude žralok, že nás dá všechny zavřít.
Nějaký profesor na penzi, trávící zbytky života ve Strakonicích, pozval mne na oběd a po celý oběd rozvinoval teorii, že věda dogmata nepřipouští, poněvadž jest si vědoma relativnosti svého poznání. Celkem však nelitoval jsem toho, že jsem se s tím starým pánem seznámil. Měl naučný slovník, z kterého jsem si udělal výpisky, týkající se žraloka, k mé přednášce před obecenstvem.
Ve dvě hodiny bylo tolik lidí v sále Besedy, že by jablko nepropadlo. Na pódiu byla bedna se žralokem. Lidi chodili k pódiu tak, jako když se líbají ostatky svatých. Napřed měl jsem poutavou přednášku o mořských obludách. Vybírali jsme dobrovolné příspěvky na vycpání nešťastného žraloka.
Ve tři hodiny přišly školní dítky s celým učitelským sborem. Pamatuji se na malou holčičku, která se bála, brečela a kterou násilím učitelka přivlékla ke žralokovi.
Obecní zastupitelstvo přišlo ve čtyry hodiny.
Starosta města dal pětikorunu a nechtěl vzít nazpátek.
Byly to šťastné doby. Peněz jsme měli habaděj. Mestek udělal si u mrtvoly žraloka známost s nějakou vdovou a zůstal u ní přes noc.
Já spal u starosty města a Švestka na četnické stanici, poněvadž se v jedné hospodě popral s nějakým poklasným ze Skočic, který hrubě urazil našeho žraloka tvrzením, že to vůbec žádný žralok není, že prý je to delfín, a on že to musí vědět, poněvadž sloužil u maríny.
Když jsme se ráno opět všichni sešli v Besedě, přivítal nás ještě včera večer tak k nám přívětivý majitel restaurace velice hrubě.
Náš žralok prý smrdí. Žena nemohla prý celou noc spát, ráno prý musili poslat pro lékaře. Všem je špatně, i podomkovi, který od božího rána pije rum. Máme si hned tu potvoru vzít ze sálu a víckrát se s ní v Besedě neukázat, nebo že nám, komediantům, přerazí všechny nohy.
Byl úplně v právu. Se žralokem se přes noc stala osudná změna a rozklad jeho tělesných pozůstatků pokračoval velice rychle.
Navrhl jsem, abychom žraloka balzamovali, kterýž návrh byl přijat. Tak jsme koupili pět lahví kolínské vody a ještě nějakou voňavku, tuším pačuli, a vykoupali jsme v tom našeho žraloka, i také jsme mu toho mnoho nalili dovnitř.
Potom jsme žraloka naložili na vůz a jeli do Vodňan.
Ze sokolovny nás s ním vyhodili, ačkoliv sál sokolovny se nám velice zamlouval svou prostorností.
Přijali nás v Národním domě, když na žraloka praskly čtyry nové láhve kolínské vody.
A potom to šlo velice rychle. Plakáty, agitace, mnoho obecenstva. Žralok vydával tak ukrutný zápach, že v sále všechno omdlévalo. My tři jsme také sotva stáli na nohou, poněvadž jsme od rána pili koňak, abychom to přečkali a vydrželi.
Nepamatuji se, kdo nás vlastně zatkl, ale v noci jsem se probudil ve vodňanské šatlavě. Napravo spal Mestek, nalevo Švestka.
Ráno potom nás pokutovali pro nějaký delikt proti ochraně zdraví nebo pro něco podobného.
Nebyli jsme ani na pohřbu našemu žralokovi.
Byl pochován na útraty obce Vodňan. Zahrabali náš postrach severních moří jako chcíplou kočku. Neznám ani místo, kde leží. Na jeho hrobě není ani prostý kříž, ačkoliv podle našeho plakátu prošel jeho žaludkem papežský vikář, kanovník a biskup navarrský i palermský, Kapistrán Matheus.
Spi sladce, můj žraloku!