Tři muži se žralokem

Celkem vzato, my tři doplňovali jsme se navzájem. Každý z nás byl v tomto vážném okamžiku na svém místě. Bývalý majitel kolotoče, amerikánské houpačky a střelnice uměl takový plakát nalepit i na vrata kostela tak milým a přívětivým způsobem, že nemohl urazit nikoho z věřících, a že mu dokonce kostelník pomáhal. Mestek obrátil se mezitím na místní školní radu a prohlásil, že chudým pilným školákům, naznačeným pány učiteli, vstup na žraloka je zadarmo.
V té době jsem byl již na radnici osobně pozvat starostu města.
Byl to pravý jihočeský typ demokrata. Tiskl mně silně ruku a říkal: "Žralok? Výborně! Mám velice rád žraloky. Nekouše? Mrtev? Podívejme se na tu potvoru. Přijdu s celým obecním zastupitelstvem."
Horší to bylo s nahluchlým farářem. Dlouho to trvalo, než jsem mu vysvětlil, že nejsme žádná kočující společnost, proti kterým byl zaujat. Když konečně jsem ho přesvědčil, že se jedná o žraloka, počal mluvit něco o velrybě, která spolkla proroka Jonáše. Měl patrně úbytě mozku a držel se houževnatě vybavené představy, poněvadž zavolal na kaplana a řekl k němu: "Milý Františku, jděte za tímhle pánem, on vám ukáže nějakou velrybu." Přitom se mu právě tak rozklepala bradička jako u těch Raisových dobráků farářů.
Kaplan se mě držel jako klíště a trvalo to až na náměstí, než jsem mu vysvětlil, že jde tu o žraloka Kaplan mluvil něco o záhadách přírody při styku s lidmi, z čehož vzniká nedůvěra v Prozřetelnost boží, a také se šťastně se mnou rozloučil.

Navštívil jsem též četnickou stanici. Velitel byl pokrokový člověk, plácal mě přes rameno a říkal:
"Takhle kde co ukrást, vy vožungři, komedianti, cikáni." Když jsem mu řekl, že jde o žraloka, s pravou četnickou chvástavostí poznamenal, že takových žraloků viděl už několik tisíc, a jestli to nebude žralok, že nás dá všechny zavřít.
Nějaký profesor na penzi, trávící zbytky života ve Strakonicích, pozval mne na oběd a po celý oběd rozvinoval teorii, že věda dogmata nepřipouští, poněvadž jest si vědoma relativnosti svého poznání. Celkem však nelitoval jsem toho, že jsem se s tím starým pánem seznámil. Měl naučný slovník, z kterého jsem si udělal výpisky, týkající se žraloka, k mé přednášce před obecenstvem.
Ve dvě hodiny bylo tolik lidí v sále Besedy, že by jablko nepropadlo. Na pódiu byla bedna se žralokem. Lidi chodili k pódiu tak, jako když se líbají ostatky svatých. Napřed měl jsem poutavou přednášku o mořských obludách. Vybírali jsme dobrovolné příspěvky na vycpání nešťastného žraloka.
Ve tři hodiny přišly školní dítky s celým učitelským sborem. Pamatuji se na malou holčičku, která se bála, brečela a kterou násilím učitelka přivlékla ke žralokovi.
Obecní zastupitelstvo přišlo ve čtyry hodiny.
Starosta města dal pětikorunu a nechtěl vzít nazpátek.
Byly to šťastné doby. Peněz jsme měli habaděj. Mestek udělal si u mrtvoly žraloka známost s nějakou vdovou a zůstal u ní přes noc.
Já spal u starosty města a Švestka na četnické stanici, poněvadž se v jedné hospodě popral s nějakým poklasným ze Skočic, který hrubě urazil našeho žraloka tvrzením, že to vůbec žádný žralok není, že prý je to delfín, a on že to musí vědět, poněvadž sloužil u maríny.
Když jsme se ráno opět všichni sešli v Besedě, přivítal nás ještě včera večer tak k nám přívětivý majitel restaurace velice hrubě.
Náš žralok prý smrdí. Žena nemohla prý celou noc spát, ráno prý musili poslat pro lékaře. Všem je špatně, i podomkovi, který od božího rána pije rum. Máme si hned tu potvoru vzít ze sálu a víckrát se s ní v Besedě neukázat, nebo že nám, komediantům, přerazí všechny nohy.
Byl úplně v právu. Se žralokem se přes noc stala osudná změna a rozklad jeho tělesných pozůstatků pokračoval velice rychle.
Navrhl jsem, abychom žraloka balzamovali, kterýž návrh byl přijat. Tak jsme koupili pět lahví kolínské vody a ještě nějakou voňavku, tuším pačuli, a vykoupali jsme v tom našeho žraloka, i také jsme mu toho mnoho nalili dovnitř.
Potom jsme žraloka naložili na vůz a jeli do Vodňan.
Ze sokolovny nás s ním vyhodili, ačkoliv sál sokolovny se nám velice zamlouval svou prostorností.
Přijali nás v Národním domě, když na žraloka praskly čtyry nové láhve kolínské vody.
A potom to šlo velice rychle. Plakáty, agitace, mnoho obecenstva. Žralok vydával tak ukrutný zápach, že v sále všechno omdlévalo. My tři jsme také sotva stáli na nohou, poněvadž jsme od rána pili koňak, abychom to přečkali a vydrželi.
Nepamatuji se, kdo nás vlastně zatkl, ale v noci jsem se probudil ve vodňanské šatlavě. Napravo spal Mestek, nalevo Švestka.
Ráno potom nás pokutovali pro nějaký delikt proti ochraně zdraví nebo pro něco podobného.
Nebyli jsme ani na pohřbu našemu žralokovi.
Byl pochován na útraty obce Vodňan. Zahrabali náš postrach severních moří jako chcíplou kočku. Neznám ani místo, kde leží. Na jeho hrobě není ani prostý kříž, ačkoliv podle našeho plakátu prošel jeho žaludkem papežský vikář, kanovník a biskup navarrský i palermský, Kapistrán Matheus.
Spi sladce, můj žraloku!