|
Jest to milá starší dáma, která
má pod nosem něco podobného kníru. Kromě toho má
ještě na tváři dvě bradavice, z kterých vyrůstá
celá řada vousů. Nebyla nikdy v Paříži, nezná
francouzsky, má však, jak říká, pozorovací
talent. Dle snubního prstenu pozná hned
okamžitě, že návštěvník je ženat. V insertech
tituluje se sama: Slavným c. k.
místodržitelstvím koncesovaná pařížská věštkyně.
Je dopoledne všedního dne. Sedí na pohovce a má
na klíně černé kotě. Měla černého kocoura, ale
sousedé jí ho otrávili. Vychovává tedy novou
příšeru. V kalíšku před sebou má kostky,
uprostřed stolu leží karty obyčejné i
francouzské. Někdo zvoní. Jde otevřít a uvádí do
pokoje pána v prostředních letech.
Pán (třaslavým hlasem): Rád bych se vás optal o
radu. Je mně poslední dobou nějak divně.
Patřím...
Věštkyně: Ano, patříte k jisté politické
straně...
Pán: Prosím, patřím tedy k jisté politické
straně.
Věštkyně: A máte strach, abyste nebyl
kompromitován. Uvidíme, co ukážou karty. Vidíte,
padá nám jeden pán, bubnový svršek a za ním jde
bubnové eso. To znamená hodně peněz. Pak ale jde
žaludský spodek, to je mrzutost. Budete mít
nějaký čas velké obtíže, ale šťastně je
překonáte, neboť zelená desítka - nevyjde nic
najevo. Budete šťasten a koupíte si nové šaty a
cylindr.
Pán (oddychuje volněji): Opravdu, jsem vám velmi
povděčen, nikdy jsem nebyl v podobné situaci.
Tedy myslíte, že to na mne nepraskne?
Věštkyně: Má proroctví jsou neomylná. Vy jste
měl na příklad před třemi nedělemi hnědou
polévku s krupicí.
Pán (s úžasem): Opravdu jsem něco podobného
jedl.
Věštkyně: Tak vidíte. Kromě toho jste ženat.
(Dívá se na zem kam mu z kapsy při vytažení
kapesního šátku vypadl lístek od tramvaje.) A
přijel jste sem elektrikou.
Pán (ještě s větším úžasem): Ano, vše se shoduje
do nejmenších podrobností. Děkuji vám, ctěná
paní, zde je pět korun.
Věštkyně (s nadšením): Vy stále budete stoupat
ve vážnosti u lidí, až dosáhnete velkého cíle,
neboť na vás, tentokrát je to jisté, nic
špatného najevo nevyjde. Vyjde-li něco...
Pán (je už u dveří a vrátí se uděšeně): Cože
vyjde?...
Věštkyně: Vyjde-li něco, budou to jen věci
svědčící o vaší šlechetnosti a o vašem dobrém
srdci.
Pán (vytahuje z kapsy tobolku, dává věštkyni
ještě jednu korunu): Zde pro toho kocourka na
mlíčko. To jsem opravdu rád. Je mně, jako bych
byl znovuzrozen. (Odchází. )
(Věštkyně posadí se zas na pohovku a hladí
kocourka, který zakusuje se do její ruky, kope
zadníma nohama. Nové zvonění.)
(Vstoupí dáma ve smutku.)
Věštkyně: Račte si přát, milostivá paní, výklad
s obyčejnými či francouzskými kartami?
Dáma: Mně je to všechno jedno. Ráda bych jen
věděla, zdali je můj muž v pekle.
Věštkyně: Milostivá paní ráčí být vdovou.
Dáma: Opravdu jste to uhádla.
Věštkyně: Ó má proroctví nikdy neklamou. Slavné
c. k. místodržitelství by mně také nedalo jinak
koncesi. Milostivá paní, zde jsou kostky,
počítejme, kolik bodů je na hod. Máme tři hody.
Dohromady vám padlo, milostivá paní, 23.
Milostpán váš pan manžel tam bude ještě jen 23
tisíc let.
Dáma: Mám jen obavu, aby mně byl tam věrný. Snad
ho nedali do kotle spolu s nějakými hříšnicemi.
Věštkyně: To nám poví karty, račte sejmout.
Sejmula jste, milostivá paní, červenou sedmičku
a druhá karta vespod je žaludský svršek. Můžete
být bez starosti. Je všechno v pořádku. Je v
jednom kotli se sedmi jinými a jsou to samí
páni. Je v oddělení mužském, jak nám povídá
zelený král. Mám jakési vidění. Ano, nelekejte
se, milostivá paní. Právě ho obracejí, aby se
také přismažil na druhé straně stejnoměrně.
Dáma (radostně): To jsem ráda, dost se mne
natrápil za svého života. Co tomu ten darebák
říká?
Věštkyně: Je na ně sprostý a nadává jim.
Dáma: On také zde na světě nic jiného nedělal a
neuměl. To bylo vždy řečí, když mně měl koupit
klobouk. Tedy ještě 23 tisíc let budou smažit
toho darebáka. To jsem opravdu ráda, to mne činí
šťastnou. On si rozhodně nic jiného
nezasluhoval. Konečně tedy na něho došlo. Ubohý
muž, měl tak málo dobrých vlastností. Pil,
štípal vždy mé služky do lýtek a jen málokdy
mne. Zanedbával mne úplně, a když jsem hledala
nějakou náhradu, tu se prý z lítosti zastřelil.
To je hrozné, není-liž pravda. Mne opravdu těší,
že to s ním tak bídně skončilo. Myslel, že když
se zastřelí, že mne nějak dopálí. Vidíte, jaký
to byl ohava. Ještě před smrtí mít takové
myšlenky. To je neobyčejně podlá rafinovanost.
(Dává peníze věštkyni.) Ani nevíte, milá paní,
jak jste mne tím potěšila. Už jsem měla strach,
jestli ho nepřeložili do očistce, kde to není
tak přísné.
Věštkyně: Prosím, milostpaní, nemohla jsem jinak
než dle nejčistšího svědomí a nejúplnější pravdy
vám oznámiti, co vím. Nechť milostivá paní po
boku svého přítele zapomene na své trudné
manželství.
Dáma: Jak jste jen mohla uhodnout, že mám
přítele, co myslíte, vezme si mne? (Podávají
dvoukorunu.)
Věštkyně: Zajisté, bude to, myslím, co nejdřív,
ostatně (dívá se na ni) bude také již čas,
abyste mysleli na vážné spojení v blaženém
sňatku, který povede vás k novému životu. Račte
sejmout. Srdcové eso. Tak vidíte, milostivá
paní, i karty to povídají. (Doprovází dámu.)
Račte mne brzy poctíti ctěnou návštěvou.
(Za chvíli se opět zvoní. Vejde týž pán, který
tu již jednou byl.)
Pán (udýchaně): Rád bych se vás ještě na něco
zeptal. Myslíte, že opravdu nic nevyjde najevo?
(Chce vytáhnout z kapsy šátek a vypadne mu
červenobílý karafiát.) |
