|
Katolické listy přinesly jednoho
dne následující zprávu: Prosba. Z Moravy
sesterské obrací se na všechny dp. spolubratry
podepsaný o laskavou podporu svého podniku.
Ve prospěch zdejší katolické jednoty vydal jsem
v Brně u Benediktinů rajhradských svým nákladem
překlad povídky anglického spisovatele, kněze
Jos. Capusa Sviův syn, v níž líčí se na základě
historie o Lazarovi a jeho sestrách božství
Ježíše Krista. Povídka tato stojí tři koruny.
Kdo tuto knihu objedná za tři koruny, stává se
účastným také požitků mší sv., jež se ročně od
32 kněží, mezi nimi jsou i oba naši důstoj.
velepastýři, za dobrodince slouží. Objednávky
dějí se u papežské knihtiskárny v Brně. Peníze
buďtež zasílány přiloženými poukázkami. AI.
Koudelka, farář v Práci u Brna.
Bud požehnán tento ctihodný farář! Díky jemu
natáhlo prase mého nepřítele Kodeta všechny
čtyry, neboť v tom byla vůle Páně.
Abych vám tedy vysvětlil, jak se věci mají,
musím předem říci, že jsem horlivým čtenářem
katolických listů.
Můj nebožtík otec, dej mu Bůh věčnou slávu, byl
kostelníkem v našem patronátním chrámu sv.
Vincence.
Dědeček z matčiny strany byl předzpěvákem na
poutích a nebožka bába, Pán bůh jí popřej věčné
slávy, prodávala svaté obrázky o poutích,
růžence a voskové hnáty, obětované před oltáři
za uzdravení.
Má matka byla svíčkovou bábou a prodávala
svíčky, pálené za duše v očistci. Byla to žena
bohabojná a dělala si svíčky sama z loje. Jednou
se stalo, že jeden uličnický kluk sfoukl
bezbožně několik svíček, které hořely na památku
a za duši kupce Mildensteina! Má ubohá matka
udeřila ho závorou od chrámových dveří do hlavy
a způsobila mu nešťastnou náhodou nepatrné
otřesení mozku, kterému podlehl.
Světské soudy, ach, jaká to bezbožnost!
Odsoudily ji na šest měsíců do žaláře.
Má nebohá matka vynadala soudcům a už si ji tam
nechali.
Po šesti měsících vyšla ubohá mučednice ze
žaláře a byla uvítána naší katolickou jednotou s
veledůstojným panem farářem v čele.
Od té doby však, přes velkou přízeň, které se
těšila, chřadla na duchu i na těle, nakonec
počala pít kořalku, dělala svíčky dokonce z
vosku místo z loje a modlila se zadarmo za lidi,
kteří jí dříve obětovali nějaký ten halíř nebo
korunu na modlení.
Bylo patrno, že to jde s ní s kopce, pila už pak
kořalku jako vodu a nakonec za dva dny po mém
narození zhasla tiše, aniž by mně dala pocítit
své mateřské lásky.
O mé vychování staral se tedy nebožtík otec,
který od té doby, co matku zavřeli, utápěl hoře
taktéž v alkoholu.
Lidé říkali, že takové děti bývají dědičně
zatížené, což není pravda, jak patrno z mého
příběhu:
Otec alkoholik, matka alkoholistka, stal jsem se
kostelníkem.
Trvalo to ovšem značnou dobu, nežli jsem se octl
na této ideální výši, kam až může prostý člověk
dostoupit při svých stycích s Bohem.
Kdyby byly poměry dovolovaly, byl bych se byl
stal snad knězem a vystudoval seminář.
Bohužel, otec a dědeček zemřeli dříve, než jsem
počal choditi do školy, ani báby nebylo, a tu
ujal se mne náš veledůstojný pan farář z čisté
lásky křesťanské.
Dostával jsem jídlo a spal jsem v chlévě, při
čemž jsem zase z čisté lásky křesťanské štípal
dříví, nosil vodu a pásl husy i krávy.
Potom jsem chodil do školy a ministroval,
neztráceje nikdy víry v Boha. Když jsem vychodil
obecnou školu, pracoval jsem panu faráři jako
čeledín na dvoře. Nedostával jsem ovšem mzdy,
neboť pan farář říkal, že peníze člověka kazí.
V té době dodával mně každým dnem naději, že se
mohu stát kostelníkem.
Prázdné chvíle věnoval jsem čtení zbožných knih
a zúčastnil se horlivě spolkového života v naší
katolické jednotě. Bůh mně byl milostiv. Jednoho
dne, kdy vypomáhal jsem starému kostelníku před
svátkem Nanebevzetí Panny Marie vyzdobiti obraz
mariánský, podařilo se mně neblahou náhodou
podtrhnouti žebřík, na kterém ubohý kostelník
stál, zavěšuje právě růže nad oltář. Stařičký
kostelník měl toho právě dost, neboť kromě toho,
že si zlámal vaz a roztrhl vzadu kalhoty, utrpěl
také zlomeninu lebeční spodiny. Po této nehodě
vnukl milostivý Bůh panu faráři myšlenku, aby
mně prodal ono místo kostelnické, které mně
přečasto již jménem božím sliboval. Podmínky
byly ujednány. Ze svatby polovic, ze křtu
třetinu a z pohřbu také třetinu. Úřad ten
zastávám tedy vzorně, děti se rodí z lůna
manželského a zaplať Pán Bůh také to u nás dosti
umírá, takže jsme byli spokojeni já i pan farář.
Bůh nebeský seslal však na nás metlu v podobě
mého souseda Kodeta. Tento člověk na stará
kolena přestal věřit v Pána Boha a počal si
držet prasata právě v době, kdy vypukl u nás
prasečí mor. Bůh mne netrestej, aleje to pravda,
že všem věrným katolíkům prasata pohynula, ale
bezbožník Kodet denně chlubil se po vsi, že jeho
praseti jde k duhu. S panem farářem modlili jsme
se den co den, aby Bůh potrestal bezbožníka
Kodeta. Nezlíbilo se však Všemohoucímu, aby se
zbožné naše přání stalo zatím skutkem. Míra
Kodetových hříchů nebyla ještě dovršena:
Bezbožník zval už na prasečí hody a lidé říkali:
,,Hle, v Boha nevěří, a přece bude dělat
jitrnice!“
Ale nedělal!
S panem farářem objednali jsme si z papežské
knihtiskárny v Brně knihu anglického
spisovatele, kněze Jos. Capusa: ,,Siův syn“ v
překladu Al. Koudelky, faráře v Práci u Brna,
poslali jsme ty tři koruny přiloženou poukázkou. |
