V reservě

 

 

Spáchal Jaroslav Hašek

Muniční vozy zprahlým letí polem,
zní kolem salvy našich děl,
šrapnelů píseň rozzvučí se kolem,
houfnic se koncert rozevřel.
Nám nepůsobí ale nijak na nervy
ve stanovišti naší reservy:
náš šikovatel Vaněk ten spí klidně dál
a když se probudí, tu s údivem se táže:
„Mně se tak zdá, že někde se to maže!“
A Krejčí v té pěkné šrapnelové bouři
dál cigaretu klidně svoji kouří
a hornista v křoví sobě zvyká
peníze strkat do jedníka,
nejstrašnější však z válečné té psoty
jsou Strašlipkovy staré anekdoty...

 
Báseň zapsal Jan Vaněk do svého válečného deníku dne 27. 8. 1915. Později ji publikoval v seriálu „Jaroslav Hašek – dobrý voják Švejk“ Jan Morávek; Večerní české slovo 1924.
Krom této básně, si Vaněk poznamenal: 27. [srpna] večer. Den uplynul pro náš baťák klidně. Leželi jsme od rána v lesíku jako rezerva. Před námi zuřil boj. Naše děla pálila jak zběsilá lítice. Zvláště večer.
Strašlipka František, o kterém se Hašek zmiňuje v posledním dvojverší, byl vojenským sluhou nadporučíka Rudolfa Lukase, jejich velitele.