|
Vy
malá zviřátka, jež ve dne v noci
vždy znepokojujete hrdiny,
již v šanc Vám vydáni a bez pomoci
šat prohlížejí každé hodiny.
Vám v dějinách též patří čestné místo,
neb strážím nedáte Vy spát
a bdělost zvyšujete, jak je jisto-
tak celkem vzato mám Vás rád.
Jste přítulná a v nejkrutější boje
Vy věrně porvázíte vezdy nás,
Vy vešky malé - potěšení moje,
kdo před Vámi se neotřás?
Vy zaháníte dlouhou nudnou chvíli,
když trochu zmlkne rachot děl,
dík za zábavu, již jste připravili,
o které mnohý dosud nevěděl.
Když košile se svleče v bázni boží,
šev každý prohlédnut, kde úkryt Váš
a otázky se kolem tebe množí,
otázky skromné: „Ty už je také máš?“
Ti neupřímní hledají je tajně
za tichých nocí když usíná kraj,
zda neviděl jich, úzkostlivi krajně,
jak nehty ničí života jich máj.
A jiný veřejně, jak čest to muže žádá,
ten neleká se pravdy, nahoty,
prohlédne břicho, prsa, poškrábe si záda
a blůzu svleče, svleče kalhoty.
Přede všemi bez ostychu bije
staré i mladé, kde je nachází,
když pozoruje, že to ještě žije,
tu podruhé veš palcem dorazí.
A nezná milosti a nezná slitování,
rodiče hubí, ničí sirotky
v poledne, večer, i za doby ranní
a sirkou pálí bílé zárodky...
Leč marno vše - zas nové řady rostou,
jež útokem se ženou po těle -
a smutnou pravdu seznáš, hochu, prostou,
že nemáš svátku, nemáš neděle.
A po letech až v milém vnuků kruhu
děd o té válce rozpoví se rád,
jim o vších poví tam od řeky Bugu
a neopomene se při tom poškrábat... |
