Válka ve vzduchu

Slavný anglický romancier Wells jako by do krve Angličanů svým fantastickým románem Válka ve vzduchu naočkoval obavu před vpádem cizích vzducholodí nad pevninu Británie. Jako uskutečněna byla myšlenka Verneova o podmořských člunech, tak teorie Wellsovy o možnosti boje ve vzduchu, respektive o použití vzducholodí a letadel ku zničení nepřátelského loďstva, ku bombardování pevností, docházejí již nyní svého vyplnění.

V minulém období války balkánských spojenců proti Turecku obě dvě válčící strany používaly aeroplánů ku agnoskování nepřátelských pozic, méně však k vrhání pum.

Tohoto více používali Italové ve své válce v Tripolsku oproti tureckým a arabským vojům, zasvětili jaksi letadla krvavému řemeslu válečnému.

Italové to byli, kteří největší kulturní vymoženost našeho století, aeroplán, věnovali Marsovi. Ovšemže bylo to spíše hračkou než vážně, neboť musíme povážit, že pilot ani jeho průvodce nemůže mnoho pum vzít s sebou na aeroplán již vzhledem k nemožnosti zatížení letadla tak dosti pochybné stability.

Kromě toho metání pum z aeroplánů není provázeno jistotou trefy. Tak vlastně mělo zasazení aeroplánů do války italsko-turecké sloužit spíše jen k postrašení pověrčivých arabských bojovníků. Ukázalo se však, že Arabové namířili své pušky na velkého ptáka a sestřelili celkem přes deset pilotů, přiblíživších se příliš odvážně k arabsko-tureckým pozicím.

Jak mnohem větší škody nežli výbušnými látkami poměrně velmi málo opatřený aeroplán může způsobit velká řiditelná válečná vzducholoď, která do svých loděk může vzít s sebou dle výpočtů vojenského německého sekretáře Meihalla až na 49 různých výbušných látek.

Toto týká se německých válečných vzducholodí, před kterými mají takový velký strach jinak vždy chladnokrevní Angličané. Válka ve vzduchu, ona strašná, neznámá dosud válka, co tu fantazie, wellsovštiny abych tak řekl.

A bohužel v tomto případě od fantazie ke skutečnosti není daleko. A to tajemné, neboť byla by to první válka toho druhu, již by lidstvo vidělo, dnes jako temný stín moderního barbarství vznáší se nad Anglií, prostupujíc mysle všeho obyvatelstva ostrovní říše. A jako mrak zastiňující slunce přináší vždy nepříjemný pocit, tak velké vzducholodi jako by měly v budoucnu zastiňovat slunce vzdělanosti, kultury a lidskosti.

Ony pověsti o tajemných vzducholodích nad Anglií mají přece jen svůj podklad. Černé stíny neplují z Francie, ale z rovin starého rivala Anglie, z vojenstvím prosáklého Německa, které dnes může se pochlubit tou slávou, že má nejlepší dvě loďstva, vzdušné a námořní.

Dobře vystihl tu celou situaci ruský satirik Averčenko, který popisuje návštěvu jednoho vynálezce u ministerstva vojenství. Ten nabídne vzducholoď ke koupi, která může zničit armádu. Prodá ji za hezké milióny a vrátí se za chvíli, že vynašel ještě zvláštní přístroj, kterým lze zničit tuto vzducholoď. Ministr se chvíli zdráhá a tu on prohlásí, že prodá tedy ten přístroj jiné velmoci. Nezbývá tedy nic jiného než opět i toto od něho koupiti: Za chvíli se vynálezce opět vrátí. „Vaše Excelence,“ povídá, „odpusťte, že osměluji se znovu. Vynašel jsem ještě jiný přístroj pro vzducholoď, kterým lze zničit onen přístroj na zničení mých vzducholodí...“

Dnes, jak zkušenosti ukazují, tento nekonečný šroub vynálezů, týkajících se možné budoucí války ve vzduchu, není jen fantazií, není satirou, dnes jest skutečnou událostí. Horečnatě vynalézají v Anglii přístroje na ničení vzducholodí a nejsou to již jen zvláštně konstruovaná děla na sestřelování nepřátelských aeroplánů, v Anglii vzniklo heslo: „Zaminovat vzduch!“

Na pohled fantastické heslo, ale dle návrhů velitele vzduchoplaveckého oddělení u anglické armády, inženýra Jiřího T. Simmonse, ne tak nesnadno proveditelné. Nad ohroženou pevností vznáší se velké množství menších balónů, opatřených zvláštním citlivým obalem. Nejsou to však jen balóny, toť jsou výbušné miny. V jejich obalu jest tolik výbušné látky, že to úplně stačí, aby řiditelná vzducholoď, která by na ně narazila, byla výbuchem úplně zničena. Chce-li pak vzducholoď uniknout, zpozoruje-li včas nebezpečí, tu opatřeny jsou ony balónové miny navíjejícím přístrojem, který je vypustí do výše, aby samy narazily na unikající vzducholoď. Toť tu vyobrazený vynález inženýra Jiřího T. Simmonse. Jest však naděje, že než uskuteční se všechny ničivé vražedné problémy války ve vzduchu, že lidstvo nabude rozum.

Bohužel jest to však jen malá, velmi malá naděje.