|
Vánoční stromky, o ty není nouze,
jich dřímá tu kol celý širý les,
jen zavři oči v rozbolněné touze,
ať vybavíš si naši českou ves.
Víš, ony chaty, v nichž snad stará máti
v tu noc sní krásný o shledání sen,
až její syn se z boje do Čech vrátí,
na čtvrtý Štědrý od domova den.
Jak sedne za stůl, bude vyprávěti,
jak měl se v světě za tu řadu let,
jak za vlast české bojovaly děti,
když rozbíjely starý podlý svět.
A dobrá ruka pohladí tvé vlasy:
„Ach hochu, jak jsi výrost nějak tam.“
My všichni vyrostli v ty velké časy
v chaosu drobných tisícerých dram.
Nám slunce dlouho, dlouho nesvítilo,
jsme v jedné frontě proti Němcům dnes,
a mnoho se již k zemi pohroutilo,
co čnít se zdálo včera do nebes.
Vánoční stromky, o ty není nouze,
jak řetězy na větvích sněhu lem,
jen zavři oči v rozbolněné touze,
ať vybavíš si celou českou zem ... |
