Vánoce Národní politiky


Podivuhodné Vánoce! Tak krásně přilehají do doby detektivních románů a do doby rozkvětu Hynkova nakladatelství.

Každé z těch posledních čísel Národní politiky je božskou inspirací pro spisovatele krvavých románů. Každé to číslo je zlatou nitkou v pátrání po vrahu z Jindřišské ulice. Škoda, že detektiv Holmes nezná česky a není předplacen na Národní politiku. Jistě by přijel a dokorunoval s výsledkem započaté dílo Národní politiky. A pan Olič se závistí hledíval by na pyšnou budovu Politiky, té Politiky, která je „národní“, poněvadž účelem časopisu je „národ“ vzdělávat.

Dne 28. prosince vzdělávala Politika následujícími rubrikami své čtenáře: Vražda v Jindřišské ulici. Děsná událost štědrovečerního večera... Kde koupili lupiči zbraně. Pitva zastřeleného. Pohřeb zastřeleného. Senzační odhaleni. Tajemní nájemníci. Příchod hostů. V den vraždy. Páni - zmizeli. Potvrzená domněnka. Proč Adamski zapíral. Adamski u trestního soudu.

Téhož dne večer přiběhl ke mně nahoru soused, v ruce měl tři poslední čísla Národní politiky, vytřeštěné zraky a vydával se za vraha.

Večer téhož dne četl v jisté restauraci nějaký pán Národní politiku, najednou počal křičet, že on není vrahem, že sice umí polsky a lámaně německy jako vrah z Jindřišské ulice, ale že je pekařský mistr, že má na to svědky, že peče housky a že dokáže své alibi.

Téhož dne v noci bylo slyšet z novostavby v Jindřišské ulici podezřelý šramot. Byl tam nalezen šestnáctiletý řeznický učeň. V zubech měl nůž, v jedné ruce řemen s přezkou a v druhé ruce číslo Národní politiky ze dne 27. prosince, kde stálo, že patrně vrah skryl se v novostavbě. Ubožák prolézal na svůj vrub novostavbu a pátral po vrahovi. S patřičným poučením, že s řemenem, třebas by měl přezku, vraha nepřemůže, byl propuštěn.

V pět hodin ráno dne 29. prosince přiběhl ke mně neznámý pán, vytáhl mne za nohy z postele a křičel: „Dva dny před Štědrým večerem přinesla Politika oznámení, že vyjde na Boží hod číslo s bohatým a pestrým obsahem.“

„Neškrťte mne a řekněte, co tím chcete říci.“

„Vy to nechápete, běžím na policii, snad tam mně budou rozumět, co to znamená slibovat dva dny předtím pestrý a bohatý obsah a pak ho také přinést.“

Omdlel jsem. Když jsem se probudil, neznámý zmizel a kvartýrská přišla s kávou. Byla uplakána a pravila, že jí to nejde poslední dny z hlavy, proč jsem na Štědrý den o půl deváté odešel z domu. Pravil jsem, že šel jsem na víno.

Tu zbledla jako stěna, odešla a za chvilku vrátila se s ranním číslem Politiky ze dne 28. prosince, kde stálo, že zatčený lupič Adamski uchyloval se k výmluvám až hloupě naivním a že říkal komisaři Knotkovi: „My šli jen na víno.“

Bylo mně hrozně. Adamski šel podle Politiky na víno, já šel na víno.

Počal jsem se třást na celém těle. Kvartýrská omdlela a já se vytratil z bytu.

Sebral jsem se a šel k příteli na poradu. Oznámil jsem mu, jaké podezření chová moje kvartýrská, že patrně vše oznámí policii, alibi že nemám a poněvadž vyškolený zločinec je dle Politiky ten Stanislav Adamski, že může třebas o mně při konfrontaci říci: „Ano, to je on! Tedy tě už mají, kamaráde.“ Z toho důvodu prosím ho, aby mně poskytl útulku, aspoň na tu dobu, než vypátrají vraha.

Dal se do příšerného smíchu. Chci i jeho zničit? Myslím snad, že on nečte také Politiku a že neví, že dle Politiky byli lupiči tři? Najdou mne u něho a on je pak ten třetí.

Ostatně šel také na víno na Štědrý den jako já i jako lupič Adamski.

„Dám ti radu. Jdi zatím do kavárny a hraj klidně kulečník, jako by se nic nestalo a Národní politika nevycházela.“

Šel jsem. Kdyby tak pánbu dal a já smyl ze sebe podezření, že vím o té vraždě ještě víc, než stojí v Politice! Kdybych tak toho vraha sám potkal, přemohl a odevzdal do rukou spravedlnosti! Zasadil bych sice akcionářům v Politice těžkou ránu, bylo by po senzačních sloupcích, ale přelíčení by jim to snad vynahradilo.

Štěstí mně přálo. Blízko Demínky spatřil jsem stát muže bez zimníku. Vzpomněl jsem si na Národní politiku ze dne 27. prosince, na sloupec: Jak vrah utekl... aby mohl lépe utíkat, svlékl si zimník, který zahodil...

Na svého muže upozornil jsem strážníka. „Kde máte zimník?“ tázal se strážník.

„Včera jsem ho právě zastavil,“ odvětil muž, „abych si mohl koupit Národní politiku...“

Vstoupil jsem do kavárny a abych nevzbudil žádného podezření, zapředl jsem nenucený hovor se svým sousedem.

„Četl jste dnešní Politiku?“ tázal se.

Zavrtěl jsem smutně hlavou.

„To je škoda,“ řekl soused, „mají tam takové podrobnosti, jako by jeden z lupičů utekl do Politiky a redakce ho podrobila rozmluvám.“

„Je to pravda,“ tázal se od vedlejšího stolu nějaký mladík, „že tu první zprávu o vraždě sázel sám šéfredaktor Politiky, když prý se odebral všechen sazečský personál již v úterý o páté hodině domů?“

„Vánoce se pěkně vydařily, zaplaťpánbůh,“ pravil tlustý pán u okna, „pár takových vražd a koupím si nový barák.“

Byl to akcionář z Národní politiky, která slavila své krvavé Vánoce ...

 

A tady je ten článek v Národní politice 28.12.1907