[BEZ NÁZVU]

31.8.1907
Poslední den proklatého měsíce

M´ Amour!
Můj miláčku!

Ve vínek veršů, jak říkali staří,
co, nešťastný, mám nyní vplést,
dnes posledního v našem kalendáři
a prvnímu buď všechna čest!
Prvního září, polovice trestu,
ten srpen měsíc proklatý,
proč policajt mně v květnu přišel v cestu?
V červenci šlápli na paty,
mně na paty, slyš, moje milá, drahá,
a odsoudili na měsíc,
mlčela Evropa a mlčela i Praha,
leckdos si přál, bych dostal víc.
Jak moje teta, to je dobrá teta,
tet takých chtěl bych míti víc,
na měsíc odříkám se nyní světa,
krom maličkostí nechci nic.
Ve vínek veršů, jak říkali staří,
svá všechna přání zapletu,
Ty čekej na mne šestnáctého září,
kdy já se vrátím z "výletu".
A ať mně z domů pošlou také boty,
tyhle jsem, M' Amour, roztrhal,
že děkuji jim vřele za kalhoty,
žal veliký mě nyní jal.
Mé boty ty jsou, věř mně, samá díra,
můj miláčku, to hrozné je,
žal obrovský mé srdce nyní svírá,
člověk se trpce zasměje.


Tož boty ať mám čtrnáctého září,
bych elegantně vyšel ven,
jak dandy před Tvou objevil se tváří,
na šestnáctého slavný den.


(16. září o 10.hod. dopol.
u vchodu z Karlova nám.)
v pondělí!