|
Vlak přeplněný cestujícími vyjel
ze stanice Lysé nad Labem k Poděbradům a Velkému
Oseku.
Cestující, kteří využili osmiminutové přestávky
v Lysé, aby se najedli a napojili, byli ochotni
si teď mezi sebou pohovořit. K poučnému
rozhovoru dal podnět suchý člověk, sedící na
pravé straně u okna, diskrétní otázkou, může-li
otevřít okno.
„Můžete i nemusíte,“ řekl basovým hlasem nějaký
spokojený člověk vzadu. „Mně je všecko jedno. V
našem českém životě se stávají případy, že
člověk neví, má-li se vysmrkat či nikoliv.“
„Hrozné,“ ozval se ženský hlas vzadu.
„Není to naprosto hrozné,“ vjel do toho
zrychleným tempem mladý muž, sedící uprostřed
kupé, „přijde na povahu.“
„Cením si šlechetné povahy,“ ozval se týž basový
hlas. „Po světě ohodí mnoho nešlechetníků.
Někteří vyplazují jazyk a to znamená českou
výchovu. Byl jsem dlouhá léta v okresním výboru.
Cestáři na mé vyplazovali jazyk. Jakmile jsem
řekl, že jsou všichni lidé hovada, měl jsem
mnoho nepříjemností. Soudili mě u okresního
soudu. Řekl jsem, že jsem vážený měšťan. ‚Jste
opice,‘ pravil jsem soudci. Odsoudili mě a
dodnes nevím, proč. Že jsem jim vynadal sviní?
Můj bože, to je strašné podivné, proč právě
takové zvíře, jako je prase, jak jsem řekl
okresnímu soudci, a jako vy račte být, je
používáno jako nadávky. To jsou však české
poměry. Ty nesmíš říci nikomu, že je hovado nebo
brav, ačkoliv chov vepřového dobytka je dnes
důležitým předmětem, pánové, že jste prasata,
sápete se na mne.“
„S hulváty nemluvím,“ spustil pán u okna,
„přijdete a počínáte urážet, to jsou právě české
poměry. A kdyby vám někdo řekl, že jste pitomec,
počnete se dovolávat svědků, že to není pravda.
U nás v Čechách každý jednotlivec neví nic
jiného, než že mluví o politice takovým způsobem
jako vy. U nás v Čechách se otvírají okna ve
vlaku, aniž by se odvážil někdo takovému mladíku
říci: Až potud! Dále to nejde! Klerikalismus je
rouškou padoušství. To si pamatujte! Nejsem
klerikál, ale věřím ve všemohoucnost boží.
Podíváte-li se dnes na řepu, musíte říci, že bez
vůle boží ani vlas s hlavy nesejde. Kulhavka a
slintavka jsou metlou na nás, kteří jsme se dali
příliš unést svobodářskými hesly. Svoboda je pro
nás příliš drahá, neboť vidíte, že moderní
zákony, které jste si sami odhlasovali,
zakazují, aby dobytek, když má slintavku a
kulhavku, mohl pracovat v poli. Tomu se říká
kontumace. Za našich dob, když dobytek kulhal,
nechal se stát ve chlévě a bylo po rámusu. Pak
se vyvedl na pole a když někoho nakazil, bylo
také dobře. Dnes ale přijdou zvěrolékaři.“
„Ty časy jsou pryč,“ řekla naproti sedící stará
žena. „Kdo dnes vydělá na dobytku? A kde je
mravnost? Děti zpívají oplzlé písničky a ve
škole je učitelé neřežou. Beznáboženství se šíří
a má dcera je v útěžku. A bylo to takové
bohabojné děvče. Ale socialista ji svedl.“
„Vy tedy pravíte, že jsem hovado?“ ozval se opět
basový hlas.
Bylo ticho. Pán u okna řekl nervózně: „To jsem
právě neřekl, mám svědky, že jsem o něčem
podobném s vámi nemluvil, neboť vás považuji v
dnešních českých poměrech za patologický zjev
rozháranosti.“
„Byl jsem v patologickém ústavě,“ vpadl do toho
muž s čepicí u dveří vagónu, „střeva tam měli po
stolech a šlemovali je jako husí střívka.
Patřily jednomu boháči.“
„Všechna sláva polní tráva,“ řekla stará žena a
konduktér hlásil stanici Nymburk. |
