|
Velmi důmyslně stojí v naučném slovníku, že Nový
rok je počátkem jiného roku.
Je to veliká a svrchovaná pravda, že neznám
podobně přesného, pravdivého určení a výkladu.
I nejskeptičtější člověk, vyhledávající ve všem
špatnost, nemůže v tom případě poznamenat: „To
je lež!“
Stojí-li však vůbec Nový rok za to, aby se o něm
psalo, je jiná otázka.
Lidstvo odedávna říkalo sice dobromyslně
„Šťastný a veselý nový rok!“ Ale obyčejně nový
byl vždy o nějaké procento horší než starý,
takže již ve století desátém zakázal všechny
gratulace k Novému roku Otto, biskup vercellský,
považuje veselé gratulace za hříšnou radovánku a
pokoušení Pánaboha.
O tři století předtím církevní koncil trullánský
doporučil na Nový rok dokonce půst. Na témže
koncilu dospěli tehdejší církevní učenci, totiž
po delší debatě, k tomu názoru, že na první Nový
rok byl nebožtík Adam vyhnán z ráje.
Není také známo, jestli mu Eva k tomu Novému
roku gratulovala, ale jisto je, že kdo nechtěl
věřit této tezi trullánského koncilu, měl být
vyobcován z církve.
Na pozdějších církevních koncilech opět přišel
Nový rok na přetřes. Zapomnělo se na Adama a
vzalo se to z jiného konce: na který den má Nový
rok připadnout.
Každý řekne zcela rozšafně, že samo sebou se
rozumí, že na prvního ledna. To říká dnes, ale
kdyby žil ve středověku, byl by se o datum
stejně hádal jako astrologové, astronomové,
učenci a kněží tehdejší doby.
Člověku se až hlava točí z těch dní. Sněm
mohučský roku 813 ustanovil, že se má nový rok
začínat 22. prosincem, svatý Augustin začínal
nový rok 25. březnem a v Itálii měli to ještě
víc popleteno. Tam si každý kníže ustanovil Nový
rok jak chtěl, aby se od druhého knížete něčím
lišil. Počítání města Pisy rozcházelo se tak
značně, že na jeden Nový rok byli Pisanští od
Florentinských o 9 měsíců a 7 dní napřed. To
byla přece jen slušná pokrokovost.
A občané římští byli takovými zpátečníky, že
byli od Florentinských ve století čtrnáctém o 2
měsíce 25 dní pozadu. Zaplétalo se to čím dál
tím víc, že naposled ve Francii rok 1566 měl jen
8 měsíců 17 dní a nikdo nevěděl, jak z toho
neštěstí ven.
V Nizozemsku měly některé krajiny, jako Utrecht,
Geldry, Friesy, Nový rok o vánocích a jiná
města, jako Dortrecht, Brabant, o Veliký pátek a
v městě Delftě oběsili roku 1369 jednoho mnicha,
který počal hlásat, že se má nový rok počínat 1.
lednem. Mnich ten na trápení doznal, že již
římští pohané počínali rok občanský prvním
lednem.
Mnich ten byl tedy oběšen kvůli Novému roku,
jeho jméno historie nezachovala, ale jisto je,
že by se byl v té chvíli velmi kysele tvářil,
kdyby mu někdo byl přál „šťastný a veselý Nový
rok“.
Možná však, že ten mnich s velkým gestem před
svou smrtí obrátil se k hloupému davu, že řekl
výhružně toto, co by bylo historickým výrokem,
kdyby to byli zaznamenali tehdejší historikové:
„Jen počkejte, za pár let budete slavit Nový rok
1. Ledna.“
Pak bychom byli říkali, že ten mnich měl
prorockého ducha; bohužel, jak pravím, nikdo nic
neví o tom, že něco podobného si ubohý mnich
dovolil říci.
Nebyly tenkrát parlamenty, jako jsou v Rakousku,
a nebyli také poslanci, kteří by v tom případě
podali interpelaci na ministerstvo
spravedlnosti.
„Jest Vaší Excelenci známo, že byl jeden mnich
atd…“ Možná že by byl dostal také po smrti
amnestii jako nebožtík redaktor Kotek z Přerova.
Konečně ustanovil papež Innocent XII., že se má
rok občanský počínat 1. lednem a vyhradil si,
aby křesťané Nový rok slavili bez hluku, by to
nepřipomínalo „rámus židovský“.
Nevím, zdali byl papež Innocent XII. antisemitou
a zdali se držel historie.
Staří Židé opravdu totiž na Nový rok dělali
strašný rámus. Slavíce Nový rok v první den
měsíce tyšri, ohlašovali jej z výše chrámu
jeruzalémského hlaholem trub stříbrných od
svítání až do západu slunce.
Dnešní moderní člověk, který nemá tak silné
nervy, by se jistě zbláznil z toho židovského
troubení. Dnes na Nový rok v Jeruzalémě
třepetavý zvuk trubky budí ráno k snídaní
anglickou posádku. I to je nepříjemné pro Turky.
Podotýkáme ještě, že staří Židé na Nový rok
dělali kavalíry a obětovali tele, skopce, kozla
a sedm ročních beránků a nějakou mouku. Snad to
měli s milým pánembohem na tisíc procent.
Papežem Innocentem XII. za Nový rok ustanovený
1. leden vžíval se dosti pomalu, takže vévoda
toskánský František I., velkodušný a dobrý
vladař, pravý otec svých poddaných, nařídil tyto
tresty pro ty, kteří nebudou počítati 1. ledna
za Nový rok: 1. vyloupání očí, 2. pověšení za
žebro, 3. rozčtvrcení, 4. napíchnutí hlavy na
městskou bránu.
Nařízení lidumilného toskánského vévody dopálilo
Benátčany a ti počali naschvál počítat nový rok
1. březnem a usnesli se, že kdo neposlechne, má
být na věčné časy vyhnán z Benátek.
Celá historie počala se poznovu přemílat,
opravovat a dokonce se v míru vestfálském (1648)
jako o jedné mírové podmínce mluvilo o počítání
nového roku prvním lednem, ale teprve rokem 1752
dostal 1. leden definitivu jako Nový rok.
Císařovna Marie Terezie nařídila, aby se den ten
chránil „jako zřítelnice“, a dostalo se to do
hrdelního zákona Marie Terezie.
Ve Veltrusích u Prahy posazen do šatlavy sedlák
Ignác Buček, který sváděl lidi, aby Nový rok
slavili na Boží hod vánoční. Položen na lavici
všechno slavnostně odvolal, takže i ten poslední
rebelant proti 1. lednu u nás slavnostně zdolán
a přemožen.
Menší obtíže než na západě Evropy měli s Novým
rokem na východě. Zprvu to přešlo v Rusku na
zápas roku církevního s rokem měšťanským.
Církevní rok začínal se 1. březnem, občanský rok
1. zářím. Za metropolity Theognosta roku 1342
usneseno, že i církevní rok má začínat jako rok
občanský 1. září. Bylo to tedy první vítězství
občanů nad církví, říkalo by se dnes na
mítincích. Za cara Jana III. na Nový rok v
Moskvě bylo přikázáno objeviti se všem žalobcům
i obžalovaným, které slavnostně kladli na řeřavé
uhlí, aby se doznali.
Car Petr Alexejevič se roku 1698 na Nový rok
dával kropit na náměstí Kremlu svěcenou vodou od
patriarchy. Od té doby tam stála až do loňské
revoluce vojenská stráž.
Konec nejistotě učinil Petr I., který rozkázal,
aby rok 1700 začínal se 1. lednem, aby se
tancovalo, veselilo, ohně pálily a střílelo z
mušket. Kdo se nechtěl radovat, byl přísně
potrestán.
Ale naprostá solidarita na tom božím světě ještě
ani dnes není. Habešané slaví Nový rok 1.
srpnem, syrští křesťané 1. zářím a sekta
jakubitů 1. říjnem. A to jsou křesťané. S pohany
je to ještě hůř. Od té doby, co Papuáni na
ostrově Nové Guineji snědli posledního
katolického misionáře, snědli s ním také Nový
rok a ubozí lidožrouti protloukají se smutným
životem již kolik desetiletí bez Nového roku.
Číňané na Nový rok polykali ještěrky a žáby.
Z toho je vidět, že Nový rok není žádná legrace.
Má své dějiny a každý žádostivě čeká, jak bude
pokračovat a se vyvíjet.
Bylo by zoufalé, kdyby takové děcko, jako je
Nový rok, bylo ponecháno jen svému osudu, aby
rostlo bez vší péče a bylo neduživé.
Je to dnes již naše čtvrté revoluční dítko a
musíme se všichni starat, aby z tohohle
revolucionářka vyrostl do roka kluk jako buk. |
