|
Aby bylo konečné vyhověno
dlouholetému přání četných živnostníků a
obchodníků, týkajícímu se zadávání dodávek pro
erár, uveřejnil námořní úřad v Pulji v Úředních
novinách tento inzerát:
C. k. námořní úřad v Pulji zadá dodávku 500
jehel a 1.200 cvočků pro rok 1912. Reflektanti
nechť složí u c. k. okresního hejtmanství svého
bydliště, kdež obdrží za 20 h tištěné podmínky,
50% vadium.“
Pan Jan Fikar dlouho přemýšlel o této dodávce a
konečně se rozhodl, že se pokusí ji získat. Byl
dobrý obchodník a myslil si: „Na 500 jehlách
vydělám 30 h a na 1.200 cvočcích 80 haléřů.
Tištěné podmínky budou stát 20 haléřů, vydělám
tudíž 90 haléřů. A pak, je to pro podruhé!“
Bylo skutečné velice nápadné, že ti, kteří
žádali dříve bouřlivě o erární dodávky, nyní
nápadně zmlkli a říkali: „To je škandál, to se
erár vyznamenal!“
Pan Fikar se však usmíval a myslil si:
„Chytráci, vždyť je to pro podruhé.“
Šel tedy na okresní hejtmanství, kdež složil 50%
vadium nabízeného obnosu, a to 2 K 20 h a koupil
tištěné podmínky. V podmínkách bylo: „Bližší
informace lze obdržet uchazečům na hlavním
vojenském velitelství, kde se musí uchazeči
vykázati stvrzenkou o zapraveném vadiu a podati
písemnou žádost, patřičně kolkovanou.“
Pan Fikar odešel k svému právnímu příteli, kdež
se dozvěděl, že žádosti o dodávky je třeba
kolkovati každou stranu dvoukorunovým kolkem.
Tu se octl ve velkém rozporu se svým praktickým
duchem. Žádost bude dvoustránková a platil by
tedy 4 K za kolky. Zboží, které se snaží dodat,
ho stojí 3 K 50 h, výdaje obnášejí 4 K za kolky
a 20 h za podmínky, nazpátek dostane za dodané
zboží 4 K 40 h, tedy prodělá při dodávce 3 K 30
haléřů.
Pan Fikar myslil však do budoucnosti. Kdy bude
mít opět příležitost, aby za ztrátu mizerných 3
K 30 h se stal dodavatelem eráru? To se tak brzo
nevrátí. A příště, při příští dodávce bude to
hledět na eráru trhnout.
Napsal tedy žádost, nalepil kolky a odnesl na
hlavní vojenské velitelství do kanceláře, kdež
byl uvítán ne příliš lichotivě, aby prý příště
neklepal tak dlouho, nýbrž hned vstoupil do
kanceláře, co se dělá v civilu, to že si nesmí
dovalit v kasárnách.
Úřadující poddůstojník po chvíli řekl, že si
může zakouřit. Bylo to řečeno tak významně, že
pan Fikar prosil o dovolení, že si dojde pro
doutníky. Vrátil se s deseti viržinkami a řekl,
že nekouří, jestli by je snad nemohl nechat na
stole.
Účetní poddůstojník kývl hlavou a oznámil panu
Fikarovi, že musí jít na místodržitelství, zde
na velitelství že dostane jen potvrzení o své
žádosti za vojenskou dodávku a bude-li mu
udělena, že se mu peníze vyplatí za šest měsíců
po dodání zboží.
Pan Fikar si tedy poznamenal do svých účtů na
této dodávce o 1 K 10 h za viržinka víc.
„Je to pro příště,“ pravil a vesele se vydal na
místodržitelství, zatím co personál v obchodě za
jeho nepřítomnosti hospodařil sám, aniž by do
účtů ztráty na této dodávce připsal jakékoliv
číslice, týkající se jeho hospodářství.
Na místodržitelství mu žádost vrátili, že nemá
přílohy. Každý, kdo se chce ucházet o erární
dodávku, musí prokázat celou řadu bodů,
dosvědčujících, že mu erár dodavku svěřit může.
Předně musí prokázat, že je solventní, za druhé,
že je rakousko-uherský příslušník, za třetí, že
je úplně duševně zdráv za čtvrté, že nebyl
trestán pro politické delikty a na stejném
stupni s nimi stojící zločin ze ziskuchtivosti
spáchaný, když se jedná o cvočky a o jehly, musí
padat důkaz o svém předběžném školském vzdělání.
Dále bylo s tím sděleno, že při erárních
dodávkách se dává přednost obchodníkům, kteří
jsou zchudlými šlechtici, nebo vysloužilými
poddůstojníky.
„Všechno to přinesu,“ řekl pan Fikar, „vždyť je
to pro příště!“
První jeho práce byla, že šel na policejní
komisařství, aby si tam dal potvrdit, že je
rakousko-uherským státním občanem. Bylo již
odpůldne a v kanceláři se neúřadovalo, ale
kouřil tam z dýmky ospalý policejní strážmistr.
„Já jsem, prosím, Jan Fikar,“ pravil uctivě
žadatel o vojenskou dodávku.
Policejní strážmistr si zamnul oči: „Fikar,
Fikar, to se nepamatuji. Pane Hejno, tak ho dají
za katr!“
S kavalce vstal pan Hejno.
„Ne, prosím,“ ozval se pan Fikar, „já přicházím
pro potvrzení, že jsem rakousko-uherským státním
občanem, chci dodat námořnímu úřadu do Pulje 500
jehel a 1:200 cvočků.“
Policejní strážmistr se významně usmál a řekl:
„Tak se zatím posaďte, ten pán přijde hned.“
Odešel k telefonu a dal se spojit s bytem
policejního lékaře: „Jest zde, prosím, jeden
popletený pán.“
„Přijdu hned!“
„Tak co vám schází, příteli,“ řekl laskavě
policejní lékař, když přišel. „Řekněte mně
všechno, co máte na srdci.“
Panu Fikarovi se radostně zaleskly oči. „Prosil
bych o potvrzení, že jsem rakousko-uherským
státním občanem, je to kvůli 500 jehlám a 1.200
cvočkům. Dále bych prosil a potvrzení, že jsem
úplně duševně zdráv.“
„Vy tedy o sobě myslíte, že nejste blázen?“
„Bůh zachraň, já mám zdravý rozum a potřebuji to
jen kvůli těm jehlám a cvočkům pro námořní úřad
v Pulji. Také bych potřeboval vypátrat důkazy,
že jsem šlechtic.“
„Vy myslíte o sobě, že jste šlechtic?“
„Prosím, myslím, že pocházím z rodu Fikarů z
Taužic. Nikdy jsem nebyl trestán pro
ziskuchtivost nebo pro politické delikty. Je to
pro místodržitelství.“
„Tak jen hezky chvilku počkejte, já s vámi
odjedu na místodržitelství sám...!“
A odvezli ho kamsi, kde vrata za ním zapadla a
kde mu dávali denně tři teplé lázně.
A pan Fikar chodí po takové lázni po koridoru a
říká si hlasitě pro sebe: „Pět set jehel, 1.200
cvočků, rakousko-uherský státní občan, námořní
úřad v Pulji,“ a dál do nekonečna: „Pět set
jehel, 1.200 cvočků, 500 jehel, 1.200 cvočků,
jedna jehla, druhá jehla, třetí jehla, pro
politické delikty netrestaný cvoček, druhý
cvoček, třetí cvoček, úplně duševně zdráv...!“ |
